Čeština se mění, kámo! Tečka je out
Ne všichni ale mají stejnou dávku tolerance. „Když jdu kolem skupinky dětí, nestačím se divit, jak sprostě mluví. Ale aby ne, v televizi je to samý vulgarismus, rodiče se dnes také nehlídají a mluví před dětmi sprostě. To za našeho mládí bylo něco nepřijatelného,“zdůraznil dvaaosmdesátiletý pan Josef.
Děti to vidí jinak, i když často svým výrazům ani nerozumí. Podle učitelky paní Anny bývají nadávky a vulgarity v angličtině, mladí je papouškují po youtuberech a nemají páru o tom, co v originále přesně znamenají či pro jakou situaci se hodí.
Kromě anglikanismů v konverzaci zdomácněly i různé symboly. Smajlíky jsou už téměř standardem. „Přidávají vyjádření emocí, takže z hlediska toho, že přibližují psaný text mluvené řeči, je jejich použití logické. A dokonce si myslím, že se časem prosadí i do běžných tištěných textů,“uvedl Oliva.
Tečka? Skončili jsme
Zato některým tradičním znaménkům zvoní hrana. Zejména v chatu či SMS zprávách. Tečka na konci věty, bez níž se v psané podobě neobejdeme, působí v online prostředí negativně. Považují ji za výraz naštvanosti, podrážděnosti a někdy neupřímnosti.
„Tečka v chatu znamená, že konverzace skončila, nemáme se spolu už o čem bavit, neotravuj víc,“prozradila LN šestnáctiletá Barbora. Interpunkce se podle ní v online komunikaci používá výjimečně, částečně proto, že zdržuje. A navíc: není to „in“. „Nebudu za noobku,“dodala. V překladu pro starší ročníky: „Nebudu za hlupáka.“
Dnešní mladí, aniž by o tom věděli, tak trochu kopírují antické autory. Ani oni interpunkci nepoužívali. „Psalo se prostě pořád dál, a pokud se šetřilo místem, tak i bez mezer mezi slovy. Interpunkce byla zavedena až později, počátky měla ve středověku a do víceméně dnešní podoby se rozvinula po vynálezu knihtisku,“vysvětlil Oliva. Její smysl byl – a dodnes je – text strukturovat, přičemž původní účel byl především usnadnit čtení nahlas, naznačit, kde je předěl či pauza, kde je potřeba klesnout hlasem, kde má být otázková intonace.
Absence či emočně jinak vykládaný význam interpunkce jazykovědci a někdejšímu řediteli Ústavu pro jazyk český Akademie věd nevadí: „Nemám naprosto žádné obavy o to, že by se takový trend objevil v běžných souvislých textech.“