Mám strach o naši planetu
Příroda na prvním místě
Průkopník letecké fotografie, filmař a ekologický aktivista Yann Arthus-Bertrand aktuálně vystavuje průřez své tvorby ve francouzském Saint-Tropez, kde zároveň portrétuje místní obyvatele. Rodiny, četníci, hoteliéři nebo cvičitelé jógy doplňují jeho velkorysé záběry krajin a scény ze života zvířat.
LN Jaké fotografie představuje tato výstava?
Dělám hodně výstav zadarmo, abych podpořil ochranu životního prostředí. Občas ale také jako každý člověk potřebuji peníze, takže v tomto případě jde o komerci. Jsou tu znovuobjevené fotky, staré třeba 40, 50 let, které nebyly nikdy vystaveny… Zároveň jsem svého pobytu v Saint-Tropez využil k ucelené práci na dokumentaci této „vesnice“. Miluji fotky rybářů, pekařů, doktorů… prostě rád fotím místa a jejich obyvatele.
LN A jaký vztah máte k samotnému Saint-Tropez?
Nebyl jsem tady od svých 18 let, kdy jsem tu točil film s Michele Morganovou. Ano, byl jsem také herec… Saint-Tropez není můj styl, je to na mě moc ostentativní, moc show-off. Já potřebuji přírodu. Ale možná je to jen mé a priori, protože včera jsem byl u Jeana-Rocha (majitele slavného nočního klubu VIP Room – pozn. red.) a bylo to moc fajn. A baví mě ta práce s lidmi. Miluji focení rodin, které se smějí, objímají, vyzařují lásku.
LN Focení rodin je součástí vašeho vývoje? Od zvířat přes krajiny k lidem?
Fotky Francouzů pořizuji od roku 1990 a mám jich velkou sbírku. Navíc už 12 let pracuji také jako filmový režisér. Jmenujme třeba můj projekt Human.
LN Jste znám také jako ekologický aktivista.
Mám nadaci v Paříži, na malém zámku Longchamp se třemi hektary půdy. Přijímáme tam lidi a funguje to skvěle.
LN Pomáhá vám hodně věhlas světoznámého fotografa ve vašich aktivistických projektech?
Já to tak neberu… Miluji fotografii, miluji lidi, miluji svoji práci a určitě ji nepřestanu dělat. Je to silně propojené – fotka a ekologie. Mluvím o láskyplném vědomí Země a života na Zemi. Ať už mám na mysli uprchlíky, včely, nebo utrpení zvířat… Jedná se o jednu a tu samou věc. O pohled na svět s velkorysostí, s menší skepsí a menším cynismem.
LN Jak jste se k fotografii dostal? Byl to váš dětský sen?
Ve škole jsem se učil opravdu špatně, ale chtěl jsem za každou cenu být vědcem a zkoumat život zvířat. Když mi bylo 30, odjel jsem do Keni a stal se pilotem horkovzdušného balonu. Tam jsem objevil leteckou fotografii a vše odtud vzešlo. Moje kniha snímků ze vzduchu The Earth From Above skvěle zafungovala a přivedla mě do světa ekologických aktivistů. Mám velký strach o stav naší planety, jsem v tomto směru opravdový pesimista. Včera jsme mluvili o permafrostu a současných požárech na Sibiři. Klima se může brzy stát nekontrolovatelným. Je to silně zneklidňující, ale všichni to popírají. Jsem součástí tohoto světa a snažím se ho změnit, jak to jen jde. Vždy to nefunguje, ale důležité je to zkusit.
LN A jak konkrétně na této změně pracujete?
Důležité je přinést informaci. V mé nadaci podnikáme globální akce, máme školu vaření, točíme videa, mluvíme o včelách… Jsem podnikavý typ. Myslím, že v dnešní složité době je potřeba dát svému životu smysl. Každý můžeme být aktivistou, protože se vším, co se dnes děje, se všichni můžeme zapojit a přispět svou vlastní energií k lepšímu světu. Dřív bylo těžší něco dělat, stav planety byl relativně dobrý, ale dnes musíme bojovat, abychom zachránili život na Zemi tak, jak je.
LN Vaše letecké fotografie vás proslavily a jednou vás málem stály život… V roce 2002 jsem je viděla v Oslu a silně na mě zapůsobily. Používáte při focení z výšky nějakou speciální techniku?
Je třeba jistá zručnost, ale jinak na tom není nic zvláštního. Samozřejmě musíte najít helikoptéru a místo, které chcete fotit. To je v podstatě to nejtěžší, je to dlouhodobý proces. Ale já už tak fotím 25 let a není nic krásnějšího než Země a její přírodní bohatství. Nic se tomu nemůže ani zdaleka vyrovnat… Člověku to až bere dech.
LN Fotografoval jste mnoho zemí, poznamenalo vás něco? Kde jste prožil největší dobrodružství?
Fotil jsem ve 120 zemích, ale to nic neznamená. Život fotografa
Yann Arthus-Bertrand (* 1946) je francouzský fotograf se zaměřením na snímky přírody. Spolupracoval s magazíny Geo, National Geographic, Life nebo Paris Match. Loni získal cenu Premio Sfera 1932 na festivalu v Benátkách.
LN Jakým směrem se dnes ubírá svět fotografie?
Myslím, že být fotografem dnes je velmi obtížné. Já jsem prožil 80. léta, zlaté období fotografie. Média měla spoustu peněz a objevovali jsme nové věci, bylo to o barvách, tisku… Mám pocit, že dnes se fotka trochu točí v kruhu, je to pořád o tom samém. Ať už se to týká cestování, módy, sportu… Občas se najde fotograf jako třeba JR, kterému se podaří trochu obnovit styl, ale jinak je to stále dokola.
LN Známý je také váš film Woman. O čem pojednává?
Woman je dítě projektu Human. Je potřeba nejdřív vidět tento film, aby člověk pochopil Woman… Je dokonce zdarma na YouTube. Měl jsem pocit, že jsem se dost nevěnoval tématu ženy v tomto mužském světě. Pracovali jsme na filmu společně s mojí kolegyní, režisérkou Anastazií Mikovou. Dělali jsme spoustu rozhovorů a změnilo mi to kompletně pohled na ženy v mém životě. Myslím, že je mnohem náročnější být dnes ženou než mužem.
Autorka je publicistka