Umění strefit se

Nový Enyaq iV může rozšířit zájem o elektromobily, někde dopomohou dotace

koda Enyaq iV není první elektromobil mladoboleslavské značky, ale jako by jím v podstatě byl – teprve jím oficiálně u automobilky startuje éra elektromobility. Elektromobility, která byla automobilkám vnucena, ale která má v podání Škodovky překvapivě přívětivou tvář, i když to bude mít v praxi asi pár háčků. Nicméně Škoda svou novinkou ukazuje, že umí v pravý čas vystihnout to, co si trh žádá. Umí se strefit do vkusu a potřeb zákazníků a podle mého názoru bude takovým autem i Enyaq iV. Bude autem, které skutečně pomůže širšímu přijetí elektromobility u „běžných“zákazníků a které možná trochu promění i české mínění o elektromobilech.

Aby bylo jasno, rozhodně nepatřím k milovníkům elektromobilů, mám raději auta s klasickým, ideálně benzinovým pohonem. Ale přiznávám, že pro to nemusím mít vždy zcela racionální důvody. Především jsem ale odpůrcem téměř „povinného“prosazování elektromobility i toho, jak její zastánci tato auta ostatním „cpou“. Styl „když to vyhovuje mně, musí i tobě“je z jejich strany dost nešťastný. Na druhou stranu patřím k fanouškům technologií, takže mě elektromobily vlastně baví po technické stránce. A chápu, že mají elektrovozy své přednosti a že se rozhodně najde skupina uživatelů, pro které je takové auto ideálním řešením pro jejich potřeby mobility. Zatím je tato skupina v porovnání s celým světovým národem motoristů dost v minoritě, ale Enyaq iV může patřit k autům, která jí přece jen pomohou k růstu.

Načasování na výbornou

Navzdory tomu, jak revolučně se tváří, nebo spíš jak ho automobilka ve svých materiálech prezentuje, je jeho největším kouzlem to, že je to vlastně úplně obyčejné auto. Jen má trochu jiný motor. Enyaq není žádné sci-fi, přichází s těmi pravými řešeními v tu pravou chvíli. Jistě, to se dá říci i o mnoha dalších elektromobilech, tou pravou chvílí pak můžeme myslet současnou dobu, kdy automobilky elektromobily prodávat musí, aby splnily přísné emisní požadavky EU. Jenže to na mysli nemám. Enyaq by mohl být na poli elektromobilů něčím jako Octavia na poli klasických kompaktních vozů. Na první pohled vypadá jako všestranný univerzál, a i když nemá stěhovací kapacity Octavie, s jeho prostorností, praktičností, provedením interiéru, designem a dalšími aspekty bude spousta lidí nadmíru spokojena.

Ano, Enyaq má a bude mít konkurenci, ale v současnosti jí vlastně moc není. Hyundai Kona, Kia e-Niro nebo Mazda MX-30 jsou menší a přitom ne nutně levnější, Enyaqu velikostně odpovídající auta jako Mercedes EQC, BMW ix3, Jaguar i-Pace nebo třeba Ford Mustang Mach-E jsou podstatně dražší. Ano, i Enyaq bude pekelně drahý (limitovaná Founders Edition je bez příplatkových prvků za 1,4 milionu, špičkové RS se může nebezpečně přiblížit dvěma milionům), ale mezi konkurencí svou velikostí, cenou i dalšími vlastnostmi balancuje elegantně a z mnoha rovnic vyjde jako „výhodná“koupě. Zájemci o novinku se přitom mohou rekrutovat i z řad, kde se doposud o elektromobilu vůbec neuvažovalo. Jistě, v Česku to s takovými cenami a bez dotací sláva nebude, ostatně Škoda předpokládá, že u nás příští rok prodá tisícovku Enyaqů, Kodiaqů se u nás prodá asi sedminásobek.

Pohled do ceníku ukazuje, že nejlevnější Kodiaq stojí 716 900 korun. Na druhou stranu i u tohoto SUV není problém výrazně překročit milionovou cenovku a takových se i u nás prodá docela dost. Někteří zákazníci tedy mohou přemýšlet, zda by se jim místo naftového SUV nevyplatil elektromobil. Snaha v konfigurátoru vytvořit Kodiaqa a Enyaqa se stejnou výbavou je lichá, ale alespoň obdobně vybavená auta (Kodiaq 2.0 TDI 147 kW a Enyaq 80 iV se 150 kW) vykážou cenový rozdíl zhruba 200 000 korun. To není málo, ale v uvažování některých zákazníků (obzvlášť na Západě) to už nemusí být tak zásadní.

Enyaq na první pohled vypadá jako všestranný univerzál, s jeho prostorností a praktičností bude spousta lidí nadmíru spokojena

Posel z donucení

Za podobnou cenu nabídne oproti Enyaqu Kodiaq pohon všech kol a schopnost celý týden prakticky nonstop „létat“po trase Aš – Mosty u Jablunkova. Enyaq iV má zase modernější interiér, tichý a pro elektromobily tak typický plynulý jízdní projev, nižší provozní náklady, bezemisní jízdu a jako bonus třeba o něco bezstarostnější parkování v Praze, ale samozřejmě také horší akční radius a onu nejistotu ohledně dobíjení. Pro obchodního cestujícího nic moc, ale pro podnikatele, kteří řeší svůj byznys většinou na místě, nebo pro „zelené vdovy“provádějící disciplínu „mamataxi“se možná jedná o lepší řešení. Navíc v řadě zemí pomohou zákazníkům s přemýšlením dotace. Právě díky nim doufá Škoda v odbyt desítek tisíc Enyaqů.

Jen by bylo fajn, kdyby byl Enyaq iV jakýmsi přirozeným poslem elektromobility, a ne poslem z donucení. V Česku tomu tak nejspíš bude, s minimem dotací a podpory se ukáže, jak moc zákazníci po takových autech touží a mohou si je dovolit a na kolik je elektromobilita tažena jen podporou z peněz daňových poplatníků.