Štěstí, kterého si nevážíme

Když jde o obrovské přírodní katastrofy, má Česká republika nesmírné štěstí. Ale nějak si toho ke své škodě neumíme vážit a vzít si poučení i pro malér současný.

Vědci z Columbijské univerzity v USA, Světové banky, norského Geotechnického ústavu a dalších institucí už před několika lety zkusili spočítat riziko, jak koho ohrožují přírodní katastrofy. Vzali v úvahu šest nejhorších: sucho, záplavy, tropické cyklony (tedy hurikány a tajfuny), zemětřesení, erupce sopek a sesuvy půdy. Propočetli pravděpodobnost jejich vzniku v jednotlivých částech světa a přihlédli i k tomu, jak takováto katastrofa dokáže rozvrátit ekonomiku zasažené země. Vyšlo jim, že v oblastech silně ohrožených nejméně jedním druhem přírodní katastrofy žije více než polovina světové populace.

Do nejrizikovější kategorie autoři studie zařadili devět zemí (Tchaj-wan, Bangladéš, Nepál, Dominikánskou republiku, Burundi, Haiti, Malawi, Salvador a Honduras), v nichž více než devadesát procent obyvatel může připravit o život rozsáhlá živelní katastrofa a současně je přírodními pohromami vysoce ohrožena jejich ekonomická stabilita.

Oproti tomu Česká republika ze studie vyšla jako vcelku bezpečné území. Ze šesti sledovaných katastrof totiž u nás reálně hrozí jen jediná: povodně. A to na celkovém území asi sedmi procent rozlohy státu. Při dobré organizaci se lidem při povodni dá včas pomoci. Sucho se sice u nás stává stále nepříjemnějším, avšak na životě nikoho neohrožuje. Jeho ekonomické dopady se zhoršují, nicméně se s nimi ekonomika země aspoň dosud dokázala vyrovnat. Do seznamu zemí ohrožených přírodními katastrofami tedy autoři studie zapsali Česko až na 152. místo.

Nyní na svět udeřila jiná přírodní katastrofa, ovšem nezpůsobená živly, nýbrž novým koronavirem. S některými regiony pandemie hodně zametla. S naší zemí méně. Stojí za to si to připomínat: podle Světové zdravotnické organizace až dosud u nás zemřelo v souvislosti s nemocí covid-19 z každého milionu obyvatel 39 lidí. Oproti tomu třeba v Belgii je to 853 mrtvých na milion obyvatel. V Británii 611, ve Švédsku 576, v USA 546.

Celkově jsme tedy zatím měli – i při soucitu s oběťmi – zase docela štěstí. Z velké části mu nepochybně pomohla protiepidemická opatření, o dalších příčinách se zatím můžeme jen dohadovat. Asi bychom se měli snažit si to udržet.

Místo toho začíná sílit odpor proti rouškám a dalším omezením. Někteří jeho organizátoři (například Veronika Vajnerová z Teplic) říkají, že chtějí, aby byla přijímána jen opodstatněná a pro lidi šetrná opatření. To zní rozumně. Jenže jak v situaci, jež se může změnit ze dne na den, poznat, která opatření jsou už přes čáru?

Jiní organizátoři protestů (Lenka Tarabová z iniciativy Občanská neposlušnost) rovnou říkají, že pandemie koronaviru je „falešná a podvodná“a jde při ní o „hru globálních miliardářů“či o snahu „snížit ekonomii“. To už předpokládá celosvětové spiknutí napříč politickými režimy, zdravotnickými systémy, a dokonce i ekonomickými zájmy. Protestovat proti tomuhle je snad ještě šílenější než protestovat proti zemětřesením.

Při pandemii jsme – i při soucitu s oběťmi – měli docela štěstí. Z velké části pomohla protiepidemická opatření, o dalších příčinách se zatím můžeme jen dohadovat. Asi bychom se měli snažit si to udržet.