Česko v zelené politice propadá
Tuzemští lídři jdou v otázce ochrany klimatu proti příznivému větru
Na mimořádném zasedání Evropské rady v polovině července se lídři členských států shodli na tom, že 30 procent z příštího sedmiletého rozpočtu Evropské unie i nového záchranného fondu má jít na klimatická opatření snižující emise skleníkových plynů.
Andrej Babiš jménem České republiky dohodu o evropském rozpočtu podpořil, nicméně poté v tiskových prohlášeních označil vyčlenění téměř třetiny evropských financí na zelené projekty za problematické. Raději by totiž investoval do automobilového průmyslu, digitalizace, stavebnictví či zdravotnictví. Odmítání zelených projektů by se nám ale mohlo v budoucnosti vymstít.
Jednat ve vlastním zájmu
Od vrcholných českých politiků často slýcháme, že jakožto průmyslová země musíme být v klimatické politice racionální a jednat ve vlastním zájmu. Podle této logiky by tak pro nás neměla platit stejná pravidla jako pro jiné země EU, které mají „větší potenciál obnovitelných zdrojů“.
Ano, česká ekonomika je vysoce emisně náročná, v přepočtu na HDP dokonce čtvrtá nejnáročnější v EU. To ale neznamená, že bychom měli na postupný přechod na nízkoemisní ekonomiku rezignovat. V opačném případě se brzy ocitneme v ekonomických problémech.
Na stoupající životní úrovni českých občanů se totiž zásadním způsobem podílí český export, který jde z více než 80 procent do zemí Evropské unie. Pro české exportéry je tak zásadní, aby Česká republika zaujala stejné standardy výroby jako státy, do nichž nejvíce vyváží.
Po zelených produktech a službách bude zcela určitě na evropském trhu stále větší poptávka. Naopak neekologická výroba bude postupem času stále méně ekonomická, ať už kvůli rostoucí ceně emisní povolenky, nebo kvůli nově navrhované dani z uhlíku, která ji bude znevýhodňovat.
To v důsledku může znamenat, že naše proexportně orientovaná ekonomika (doposud založená na relativně nízkých maržích a vysoké energetické náročnosti) ztratí konkurenceschopnost a jediné, co nám zbude, budou nízké mzdy a námi vyráběné zboží, jež kvůli své neekologičnosti bude stejně drahé jako klimaticky neutrální výroba. Přejít na nízkoemisní výrobu dává smysl i z hlediska mezinárodního obchodu. Evropský průmysl doposud trpěl levnou konkurencí z Číny nebo Indie. Fabriky bylo zkrátka levnější přestěhovat a v Evropě zboží pouze vyvíjet a prodávat. Nyní se však státy EU snaží výrobu opět přestěhovat zpět. Součástí toho je i plán na uhlíkové clo, které chtějí evropští lídři včetně Andreje Babiše zavést od roku 2023.
Domácí nízkouhlíkové výrobky tak budou oproti těm zahraničním s vyššími emisemi na evropském trhu zvýhodněny. Z toho ale náš export nebude moci těžit, pokud ho zásadně nezmodernizujeme.
Věčně na ekonomické periferii Evropské unie?
Naším hlavním národním zájmem je tak začít evropskou klimatickou politiku plně podporovat. Doby, kdy odmítavé stanovisko naší vlády dávalo z vyjednávacího hlediska smysl, jsou pryč. Díky dohodnutému evropskému rozpočtu jsme získali, co jsme mohli, a nyní je čas se plně pustit do práce, abychom nezaspali trend.
Ať se to českým politickým představitelům líbí, nebo ne, klimatická politika bude v příštích letech prioritním evropským tématem. Státy Evropské unie investovaly do dekarbonizace již značné prostředky a snaží se z nízkoemisní výroby vytvořit konkurenční výhodu oproti Číně, Indii nebo USA.
Česká republika se svým švejkovským postojem – kdy na jednu stranu dekarbonizaci oficiálně podporuje, ale vlastně ji není ochotná reálně provést – dostává na periferii, kde již nyní mnoho zemí nezbývá. I další novější členské státy jako Slovensko, Rumunsko či Bulharsko se v otázce ochrany klimatu přesunuly do centra, jelikož vědí, že je to v jejich národním zájmu.
Pokud chtějí vést naši politici racionální klimatickou politiku, měli by upustit od starých šarvátek a zaměřit se na to, jak reálně nastartovat ekologickou transformaci české ekonomiky dřív, než bude pozdě.
Česká republika se svým švejkovským postojem dostává na periferii, kde již nyní mnoho zemí nezbývá
Autorka je výzkumnou pracovnicí
Institutu pro evropskou politiku Europeum