Pestrá debata o mariánském sloupu nekončí
Vědci z Ústavu dějin umění Akademie věd Taťána Petrasová, Martin Mádl a Tomáš Winter spojili síly, aby sepsali polemiku (Akademii věd potřebujeme k další existenci, LN 27. 8.) s mým článkem o novém mariánském sloupu na Staroměstském náměstí (Mariánský sloup – znak doby, LN 20. 8.).
Nevím, zda se autoři polemiky jen tváří, že obsah mého článku nepochopili, nebo zda jej nepochopili opravdu. Obé je špatně. Místo podsouvání nesmyslných tezí bych čekala odpovědi na několik otázek.
Nevyzývala jsem ke zrušení Akademie věd. Pouze jsem konstatovala, že nepotřebujeme Akademii věd, která nás utvrzuje v pověrách a ve schematickém vidění světa. Autoři článku to považují za skrytou výzvu ke zrušení celé Akademie. Domnívají se tedy, že utvrzování v pověrách je potřebné?
Pamflet, který se vrátil v čase Memorandum proti obnově mariánského sloupu, jež Ústav dějin umění Akademie věd vloni uveřejnil na svých oficiálních stránkách, jsem označila za manipulativní politický pamflet nevalné odborné úrovně. Někomu to třeba přijde tvrdé. Nicméně citovala jsem z něj ideologická klišé, která by se hodila do interního materiálu Svazu socialistické mládeže, ale na stránkách ústavu Akademie věd se vyjímají poněkud bizarně. Trvají autoři polemiky na těchto klišé, nebo uznávají, že šlo o poněkud přepjaté formulace?
Dále jsem napsala, že většina signatářů memoranda nemá kvalifikaci k hodnocení práce restaurátorů a nemůže tvrdit, že sloup je „neautentickým, zcela nevěrohodným dílem, pouhou napodobeninou a banální atrakcí, která rušivě vstoupí do prostoru Staroměstského náměstí“. Autoři polemiky k tomu sdělili jen to, že u nich v ústavu jsou teoretikové památkové péče. To je pěkné. Ale sloup na Staroměstském náměstí už dávno stojí a je zřejmé, že náměstí jeho obnova prospěla. Pokládají jej tedy stále za banální atrakci, nebo jsou schopni přiznat, že se i v tomto bodě signatáři memoranda poněkud mýlili?
Akademická jednota
Autoři polemiky dále měli raději vyvrátit nabízející se podezření, že motivací pro sepisování memoranda byla snaha sladit krok se současným vedením pražského magistrátu, jež mariánský sloup obnovit nechtělo, a to primárně z jiných než ryze odborných důvodů. Jinak si totiž těžko lze vysvětlit urputnou snahu zvrátit už jednou schválené rozhodnutí o obnově sloupu. Fráze o konstruktivní diskusi v této souvislosti vyznívají dost hluše. Jen pro informaci dodám: do „pestré debaty“o sloupu jsem se nezapojila, jak autoři naznačují, až článkem, na který reagovali. Zapojila jsem se do ní už dřív: články v LN z 25. září 2017 a 2. července 2019. Ani v jednom případě jsem, myslím, neprojevovala nějaké fanatické zaujetí pro obnovu sloupu.
Zveřejnění memoranda na oficiální stránce ústavu AV bylo přešlapem. A to zejména ve zvolené podobě „ústav se připojil“, která jako by negovala možnost individuálního názoru, nebo dokonce po bolševicku sugerovala jakousi kolektivní jednotu. Takové glajchšaltování je nepřípustné a samozřejmě lze uvažovat o jeho následcích pro celý obor.
Sloup na Staroměstském náměstí už dávno stojí a je zřejmé, že náměstí jeho obnova prospěla