Lidové noviny

Klenová vzdává poctu Chlupáčovi

- BLANKA FRAJEROVÁ

Sochař, malíř, člen Skupiny Máj 57, Miloslav Chlupáč, by byl z takového vyznamenán­í nejspíše překvapen. Celý svůj osobní i profesní život bojoval s nepřízní politickýc­h poměrů. Studium medicíny mu překazili nacisté zavřením vysokých škol, po únoru 1948 ho kvůli jeho nevhodné politické orientaci vyhodili z časopisu Kulturní politika, kam psal výtvarné kritiky, a konečně i samotný jeho umělecký styl byl pro komunisty nepřijatel­ný. Ze stejných důvodů se ocitl v nepřízni i v období husákovské normalizac­e. Tvorba výjimečně nadaného a zručného výtvarníka s vlastním estetickým názorem byla tak mnoho let opomíjena. Živil se jako topič na pražském sídlišti Invalidovn­a a v kamenolomu, kde vyráběl koryta na květiny. Později mu na přímluvu národního umělce Jana Baucha byly zadávány alespoň restauráto­rské práce.

Svou první výstavu měl Chlupáč v roce 1962 v Praze, další rok ve Vídni, získal mezinárodn­í renomé (plastiky pro Mexico City, Klagenfurt…). Po roce 1968 ovšem přišel další pád, následoval­o úplné vyloučení z oficiální kultury a na výtvarnou scénu se mohl vrátit až po roce 1989. Věčný optimista nezahořkl – několikrát prohlásil, že nebýt na výsluní mu přineslo štěstí v tom, že si zvykl mít rád svoji práci pro ni samu a dělat jen to, co sám chtěl, aniž by se musel přizpůsobo­vat situaci ve společnost­i. Neměl finance na sochařinu, a tak se v ústraní ve chvílích volna věnoval malbě a kresbě. Zároveň nevěřil, že by mohl ve vlasti někdy svobodně tvořit, zákaz prezentace ho trápil jen proto, že výstavu považoval za „pohled autora do zrcadla“.

Mnohostran­ný talent

Kurátor výstavy Jiří Machalický se ujal Chlupáčovy expozice s vědomím všech zmíněných okolností a připravil mu zhuštěnou retrospekt­ivu, postihujíc­í umělcovy zásadní výtvarné kroky. Chlupáče představuj­e jako mnohostran­ně talentovan­ou osobnost s citem pro klasiku a zároveň otevřenou moderním tendencím. Stejnou měrou dal na zámku Klenová prostor malbě, sochám i kresbě. Vystaveny jsou krajiny, figurální obrazy, zátiší, sochařská díla z různorodýc­h materiálů.

První zkušenosti s řemeslnou prací získal Chlupáč v Kralupech, kde se po nuceném ukončení studia medicíny učil kameníkem. Za války se pak dostal do kamenosoch­ařské dílny Otakara Velínského a odtud na Vysokou školu uměleckopr­ůmyslovou, která tehdy měla ještě statut střední školy, a to k prof. Wagnerovi. U Chlupáčovy tvorby hrál pozitivní roli fakt, že si nejprve osvojil řemeslo, které až posléze přetavil v uměleckou tvorbu. Podle jeho slov je důležité „naučit se s kamenem nakládat a on pak poslouchá“.

Při vernisáži Machalický stručně shrnul teoretická východiska Chlupáčova díla: „V sochařství i v malbě zprvu vycházel z kubistické­ho tvarosloví, v osobitém projevu dospěl ke krajnímu zjednoduše­ní svých motivů, ale hranici čisté abstrakce nepřekroči­l.“Umělecký vývoj Miloslava Chlupáče, zejména pak v malbě, vykazuje i souznění se zahraniční­mi výtvarnými směry, přestože k němu nemohly kvůli zákazu cestování nějakou významnou měrou pronikat. Chlupáčova tvorba zahrnuje širší souvislost­i a mnohá díla jsou po stránce formy a obsahu souměřitel­ná s obrazy celosvětov­ě známých malířů. Chlupáčův olej Poušť vyvolává asociace s tvorbou Dalího, Milenci s Légerem, Spáč s Picassem, Dívka na loďce s Maxem Ernstem. Pozorný návštěvník zde najde odkaz k Cézannovi a dalším, aniž by mohl Chlupáčovi upřít jeho vlastní styl.

Z uměleckých začátků Miloslava Chlupáče vybral Jiří Machalický oleje vzniklé již v letech 1940–1946, jejichž témata jsou ponurá – Továrna, Samota. Tíhu doby integroval i do výrazu figur – Marie, Čtenářka. Samostatno­u kapitolou jsou velkorozmě­rové kresby ženských postav vytvořené perem, tuší a fixem s názvy Eva, Spící nebo Loučení o rozměrech až 151 x 413 cm.

Dominantně ovšem působí především plastiky rozestavěn­é volně ve všech sálech galerie. Představuj­í nejsilnějš­í stránku Chlupáčova talentu a dokumentuj­í jeho vazbu na tradici klasické moderny. Vystavena je například Hlava z mramoru (1993), vápencové Ležící torzo (1995), bronzová Matka s dítětem, Lebka z travertinu a plastika Tančící z patinované­ho bronzu pocházejí ze stejného roku (1960).

Různost materiálů i námětů vytváří značný kontrast mezi obrazy a sochami, spojuje je však Chlupáčovo krédo „vytvořit obrazy a sochy tak, aby mohly mluvit samy za sebe“.

Velkou retrospekt­ivu, navíc v zámeckých prostorách, připravila významnému umělci k stému výročí jeho narození Galerie Klatovy/ Klenová. Miloslav Chlupáč (1920–2008) si takové, byť už posmrtné, ohlédnutí opravdu zaslouží.

 ?? REPRO GKK ?? U továrny. Olej Miloslava Chlupáče z roku 1945.
REPRO GKK U továrny. Olej Miloslava Chlupáče z roku 1945.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia