Napůl prázdná či napůl plná
Třicáté výročí sjednocení Německa se blíží, a tak se začínají objevovat první obsáhlejší bilance, jak na tom Spolková republika dnes je. Včera shodou okolností představil svou pravidelnou zprávu pověřenec celostátní vlády pro nové spolkové země, saský poslanec Marco Wanderwitz. Při zběžném pohledu připomíná jeho analýza skleničku s vodou: jedni budou tvrdit, že je z poloviny naplněna, druzí naopak, že je z poloviny prázdná. Každý si prostě vybere aspekt, jenž je jemu a jeho pohledu zrovna nejbližší.
Optimisté, kteří vidí skleničku z poloviny zaplněnou, budou poukazovat na ekonomické úspěchy v nových spolkových zemích, soustavný růst životní úrovně a nízkou nezaměstnanost. Čísla Wanderwitzovy zprávy se to zdají potvrzovat. Hrubý domácí produkt se na území někdejší komunistické Německé demokratické republiky zvýšil čtyřnásobně. Z hlediska výkonu hospodářství dosahují prý nové spolkové země aktuálně 79 procent celostátního průměru, o čtyři procentní body více než loni. A jestliže by se jako určující bral příjem domácností, ty východoněmecké jsou na úrovni 88 procent. Miliardy šly i na rozvoj infrastruktury, což si může uvědomit i našinec, když porovná kvalitu dálnic v okolí Drážďan s tím, jak vypadají někde mezi Leverkusenem a Kolínem nad Rýnem.
Skeptici naopak budou tvrdit, že někdejší východní Německo nepřestalo být ani po třech desítkách let kolonií Západu. Budou se to snažit podložit například tím, že žádné z tamních firem se nepodařilo z hospodářského hlediska proniknout do první celostátní ligy, což by vyjadřovalo zastoupení v burzovním indexu DAX zahrnujícím třicítku nejdůležitějších společností v zemi. A co víc, budou také tvrdit, že západoněmecké mateřské firmy „vyvádějí“zisky a vůbec je neinvestují tam, kde vznikly. To je mimochodem kritika, kterou slýcháme často i ve středoevropských luzích a hájích, kde slouží jako jeden z argumentů proti západním investorům.
Velkou pozornost věnuje analýza křesťanskodemokratického politika Wanderwitze otázce politického extremismu. Konstatuje se v ní, že radikální zpochybňování demokracie je v nových spolkových zemích stále silnější. Demokracii tam považuje za nejlepší formu politického uspořádání 78 procent obyvatel, zatímco na západě přes 91 procent. S tím úzce souvisí i pohled na cizince, kde platí, jako by byly západní a východní Německo pořád dva odlišné státy. Bez nich to ale hlavně na východě časem vůbec nepůjde, pokud se má někdo starat o infrastrukturu vybudovanou za poslední tři desítky let. Odlidňování velkých částí někdejší NDR totiž pokračuje a některé země, jako Sasko-Anhaltsko, musí v příštích letech počítat až s 16procentním poklesem obyvatelstva. Jinde na tom nebudou o moc lépe. Pokud by se přes všechny úspěchy měla najít sféra, kde všechny ty investované miliardy nic nezmohly, tak je to právě oblast lidského kapitálu.
Odlidňování velkých částí někdejší NDR pokračuje a některé země, jako Sasko-Anhaltsko, musí v příštích letech počítat až s 16procentním poklesem obyvatelstva