Nejde jen o Moravskou Amazonii
Lesnictví redukované na produkci dříví a následný ekonomický výsledek se s ochranou přírodních hodnot nepotkává
Vočích většiny obyvatel našeho státu splývá pojem lesy s majetkem státu, byť se před více než 30 lety něco změnilo a dávno už všechno nepatří všem a nezodpovídá za to nikdo. Za největšího, a tím pádem i nejlepšího vlastníka lesů jsou považovány Lesy České republiky, s. p. Ale ty spravují méně než 50 procent lesů v České republice! Stát u nás sice vlastní více než polovinu všech lesů, ale o některé se starají Vojenské lesy a statky, správy národních parků, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, podniky Povodí atd. Důležité je zdůraznit, že vlastníkem těchto lesů je Česká republika, stát, tedy my všichni, a příslušná státní organizace je státem zřízena, aby zde vykonávala právo hospodaření. Stačí jen nahlédnout do katastru nemovitostí, kdo je u příslušných parcel zapsán jako vlastník.
V souladu s přírodou
Převážná většina lesů v majetku státu byla svěřena státnímu podniku Lesy ČR. Potíž a otazník vznikají v tom, že tento podnik častokrát spravuje i různé lesy ve zvláště chráněných územích, v různých rezervacích či přírodních památkách, jejichž převažující funkce je zcela jiná než dřevoprodukční. O této převažující funkci, tedy o poslání těchto lesů, rozhodl příslušný orgán státu zřízením onoho chráněného území. Zjednodušeně řečeno převažující funkcí těchto lesů dle zákona o lesích není produkce dříví, ale ochrana přírody, tedy plnění cílů ochrany tohoto území dle zřizovacího předpisu. Úplně zjednodušeně – některé lesy máme pro produkci dříví a jiné jako prostředí pro ochranu půdy, vody, přírody a dalších jevů, které si ochranu zaslouží a potřebují ji.
Zdůrazňuji, že pořád je řeč o majetku státu. A státní podnik Lesy České republiky je zřízený státem pro řádné obhospodařování lesního majetku ve vlastnictví státu, jeho zachování, zušlechťování a rozvoj (viz statut tohoto státního podniku, čl. 3) a činnost podniku je dle téhož dokumentu zaměřena na plnění všech funkcí lesa, pohlíží na všechny lesy, které spravuje, zdůrazňuji, že spravuje, nikoli vlastní, jako na lesy hospodářské, tudíž lesy, kde vlastník očekává produkci dříví a s tímto cílem ony lesy obhospodařuje.
Že v lesích zvláštního určení, jak sám název napovídá, v různých typech chráněných území, je tomu jinak, to tento podnik nějak neřeší. Zdůrazňuje, že se musí chovat s péčí řádného hospodáře a hospodaří v souladu s přírodou, viz kauza Soutok, kde s tímto argumentem byly generálním ředitelem LČR Ing. Vojáčkem odmítnuty argumenty vědců, že v jednom z našich nejcennějších území, v tzv. Moravské Amazonii na soutoku Moravy a Dyje, dochází ke zhoršování životních podmínek řady chráněných živočichů vlivem hospodaření v lesích. Onen soulad s přírodou by vyžadoval podrobnější rozbor, ale v tomto textu na něj není prostor.
Takže státní podnik, pokud má pro převažující funkci lesů sloužících ochraně přírody něco provést, nechává si to od jiné státní organizace, v tomto případě od Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, slušně zaplatit. Přitom při jeho založení mu byly svěřeny do správy téměř všechny státní lesy i s jejich různými funkcemi a nebyl mu na rozdíl od většiny obecních lesů vyměřen žádný nájem nebo pacht. Odvod ze zisku se realizoval až po dvou desetiletích existence státního podniku. Takže v předkalamitních dobách většina lesů vytvářela zisk pouze pro státní podnik. Výše tzv. újmy za ztrátu na hospodaření ve prospěch ochrany přírody, která byla tomuto státnímu podniku hrazena jinou státní organizací, se v posledních letech pohybuje mezi 60 a 75 miliony korun ročně. Výpočet vychází z pomyslné ztráty na realizovatelné produkci pro les hospodářský, i když je to odborný a věcný nesmysl. Poslání těchto lesů je úplně jiné, újma by vznikla, pokud by lesy přestaly plnit svou funkci, tedy naplňování cíle ochrany dle zřizovacího předpisu. Nikoliv že se v nich nepodaří zrealizovat produkci dříví, tedy vypěstovat nějakou tu fůru dříví a tu pak dobře prodat. Hodnota těchto lesů i dle zákona o lesích není v produkci dříví, byť i naše oceňování lesů řeší jen produkci dříví, a za další užitky, které lesy poskytují, uplatňuje jen srážky.
Postup pro poskytování újmy za omezení hospodaření v lesích, a tudíž ztrátu oproti běžnému hospodářskému lesu, by měl smysl u nestátního vlastníka, který hospodaří ve svém hospodářském lese a z důvodů ochrany přírody, ať už vyhlášením chráněného území či ochrany různých druhů, je toto hospodaření nějak omezeno, ale nikoli u lesů jednoho vlastníka, tedy státu, který části svého lesního majetku dal jiný účel, tedy ochranu a zachování jejich přírodních hodnot. Častokrát jde o chráněná území a lesy zvláštního určení existující po desítky let, snad nejznámější je v poslední době několikrát zmíněný Boubín. Ve všech případech rozhodně nelze říci, že jde o lesy, z nichž státní podnik očekává nějakou produkci, a tudíž ekonomický přínos, a pak se zjeví nějaký ochranář a všechny tyto naděje zmaří.
Jde o veřejný majetek
Stálo by potom za úvahu tyto lesy, pokud znamenají pro státní podnik Lesy České republiky komplikace a ztrátu a diskutuje se o tom, zda je ochoten a umí v těchto lesích hospodařit tak, aby naplnil jejich poslání, svěřit (předat právo hospodaření) jiné organizaci. Lesnictví redukované na produkci dříví a následný ekonomický výsledek se s ochranou přírodních hodnot nepotkává. Je to na delší a širší diskusi, zda lesy ve chráněných územích má spravovat Agentura ochrany přírody a krajiny ČR nebo jiná státní organizace. Částka, kterou dosud Lesům ČR za tzv. újmy stát zastoupený Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR ročně platí, může posloužit jako základ pro správu lesů v chráněných územích, které vyžadují zvláštní režim péče. Zvlášť když stávající model dokazuje, že není šťastné a nedává to smysl, když jedna státní organizace platí druhé za plnění zájmu státu vyjádřeného stanovením jiné funkce, jiného poslání pro některé lesy, než je funkce dřevoprodukční. Ani co do vynaložených nákladů, ani co do výsledku. A jde-li o veřejný majetek, přímo majetek státu, je povinností veřejnosti, tedy nás všech, zajímat se o kvalitu a účelnost tohoto spravování a naučit se rozeznávat podstatu od prázdných hesel.
Částka, kterou dosud Lesům ČR za tzv. újmy stát zastoupený Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR ročně platí, může posloužit jako základ pro správu lesů v chráněných územích, které vyžadují zvláštní režim péče
Autor je odborný lesní hospodář, vlastník lesa a poradce v lesnictví a životním prostředí