„Pan brexit“je schopný všeho
Hlavní architekt kampaně za odchod z Evropské unie a současný klíčový poradce britského premiéra Dominic Cummings budí odjakživa vášně. Teď se od něj začíná odvracet i rostoucí počet konzervativců, když mu dávají za vinu selhání vlády při řešení pandemie.
Když se v květnu hrálo o budoucnost Dominica Cummingse, hlavního stratéga vlády, premiér Boris Johnson vyslal jasný signál: Kdo je proti „Domovi“, ten je proti mně. Konzervativci pochopili – zasedli ke svým Twitterům a spustili kanonádu podpory na Cummingsovu adresu. „Starost o vlastní ženu a dítě není zločin,“tweetoval vévoda z Lancasteru Michael Gove. „Postarat se o svou ženu a dítě je správné a ospravedlnitelné, na rozdíl od snahy nahnat si na tom politické body,“sdílel jeho názor ministr financí Rishi Sunak. „Dva rodiče s koronavirem úzkostlivě pečovali o malé dítě – ti, co se to nyní snaží zpolitizovat, by se měli dlouze zadívat do zrcadla,“doplnil ministr zahraničí Dominic Raab.
Jen pro připomenutí: klíčový poradce ministerského předsedy měl tehdy porušit vládní nařízení, když svou ženu a dítě odvezl na sever Spojeného království.
Cummings sice argumentoval tím, že nařízení neporušil, poněvadž na komplikace při péči o dítě se v nich pamatovalo, to nic ovšem neměnilo na tom, že jeho cesta do Durhamu britskou společnost rozdělila vedví. A na straně Cummingsových kritiků tehdy stály dokonce i nominálně konzervativní deníky a pravicový bulvár – někdejší skalní příznivci brexitu, a tedy i Cummingse.
Na první pohled je dnešní situace odlišná. S tím, jak je na spadnutí opětovné umrtvení veřejného života v zemi, obrátila se zloba pravice, a především jejího libertariánského křídla, přímo proti premiérovi. Ve skutečnosti si ale přeje premiérův pád jen málo konzervativců a jejich poslanců. Naprostá většina z nich – ať už oprávněně, či neoprávněně – věří, že za celkovou blamáží vládního postupu je – jako obvykle – Cummings. A tak se kdysi nepředstavitelné stává možným. Jestliže se Johnson nenáviděného poradce nechce vzdát sám, je tu najednou situace, kdy možná nebude mít jinou možnost. Pandemie řádí na severu země a podle všech indicií se nezastavitelně blíží k Londýnu. Pokud dojde k druhému celostátnímu lockdownu, politické důsledky budou nevyhnutelné.
Dominic Cummings se narodil v roce 1971 v severoanglickém Durhamu. Po vystudování tamní soukromé školy se dostal na Oxford, kde byl jedním z jeho mentorů profesor Norman Stone, mj. přední odborník na dějiny Československa. Jestliže Cummingsovo současné postavení vybízí především k paralelám s kardinálem Richelieum, všehoschopným zákulisním hráčem na dvoře francouzského krále Ludvíka XIII. v 17. století, od svých tehdejších spolužáků si vysloužil přirovnání k Robespierrovi, radikálnímu vůdci francouzské revoluce. Odvaha v myšlení a odhodlání skoncovat s věcmi, které nefungují – i tyto vlastnosti se pokusil zužitkovat poté, co se v polovině devadesátých let přemístil do Ruska a podporován historikem Stonem se snažil prosadit v bývalém východním bloku jako analytik. Jeho úsilí však skončilo nezdarem a Cummings se vrátil do Británie, kde začal pracovat pro euroskeptické think-tanky. Postupně působil v Business for Sterling (1999–2002), kampani proti přijetí eura; týmu Iana Duncana-Smithe, tehdejšího lídra konzervativců (2002); časopisu The Spectator (2006); a konečně v týmu Michaela Govea, tehdejšího ministra školství a jednoho z největších „jestřábů“euroskeptického křídla Konzervativní strany (2007–2014).
Přes Govea se Cummings dostal i ke své další a zdaleka nejslavnější životní etapě – řízení kampaně Vote Leave za vystoupení z Evropské unie (2015–2016). Ta byla neobyčejně úspěšná a rozhodujícím způsobem ovlivnila náladu veřejnosti ve Spojeném království. Na jejím základě Britové v červnu 2016 rozhodli o brexitu.
Kariérní psychopat
Po referendu se Cummings stáhl na nějakou dobu do ústraní, aby se v červenci 2019 objevil po boku premiéra Borise Johnsona, coby šéf jeho poradců. Od té doby vede pomyslnou válku s vládními úředníky, o jejichž kompetenci se opakovaně vyjádřil jazykem krajně nevybíravým. Oblibu si nezískal ani u konzervativních poslanců a bývalý premiér David Cameron o něm bez obalu hovoří jako o „kariérním psychopatovi“. Tyto „sympatie“jsou vzájemné.
Jediný člověk, u nějž se Cummings těší naprosté důvěře, je ten nejdůležitější, premiér Boris Johnson. Ten za „Domovu“obranu neváhá riskovat svou politickou kariéru. Nevadí mu ani fakt, že ho konzervativní spojenci přirovnávají ke králi Théodenovi z románu Pán prstenů, zlomenému muži, jenž je zcela v moci svého poradce Grímy Červivce. Představa, že se Johnson Cummingse vzdá, je krajně nepravděpodobná. V konzervativních kuloárech se však vášnivě debatuje jiný plán: přivést do úřadu vlády na Downing Street nového šéfa vládních úředníků, který by Johnsonovu vládu postavil zpátky na nohy, zejména po stránce komunikace. Cummings by tak nebyl odejit, ale pouze „odstrčen stranou“, kde by se mohl soustředit na reformu státní správy.
ŠTĚPÁN HOBZA dopisovatel LN ve Spojeném království