Řada z nás na podporu nedosáhne
LN Kolik interpretů zastupujete a kteří to jsou?
V současné době zastupuji takřka na tři desítky interpretů, muzikantů převážně bluesrockové scény jak z tuzemska, tak ze zahraničí. Patří mezi ně Luboš Andršt, Vladimír „Guma“Kulhánek, ale například také legenda z Woodstocku, baskytarista Leo Lyons, bývalý člen Ten Years After. Mám-li jmenovat kapely, tak jde o legendární Energit, dále novou bluesrockovou formaci Livin Free, ze zahraničí Hundred Seventy Split a mnoho dalších. K těm „svým“třem desítkám musím připočítat i mnoho dalších muzikantů a kapel, se kterými spolupracuji na dílčích projektech, jako je Peter
Lipa, Michal Pavlíček nebo Vladimír Mišík.
LN Jak vás doposud koronakrize postihla? Kolik koncertů, ze kterých jste měla provizi, bylo zrušeno?
Kultura a obzvláště pak živá hudební produkce byla mezi prvními, na které byly uvaleny restrikce stran jejich činnosti. Muzikanti se ocitli v situaci, kdy byli ze dne na den bez příjmu, ale bez příjmu se ocitli i profese s nimi spojené. „Dělníci kultury“, jako jsou hudební manažeři, osvětlovači, zvukaři a také samotní pořadatelé kulturních akcí a koncertů, tedy kluby a kulturní domy, byly najednou bez možnosti profesně dál pokračovat. Na jaře byla situace těžká, ale nebyla tolik frustrující jako nyní. Ztráta podzimu je pro hudební klubovou scénu devastující.
Celkově jsem byla od poloviny března až do současnosti nucena zrušit 72 koncertů, z toho 28 jen za říjen a listopad. Nás manažery ovšem nepostihla koronakrize jen zrušenými vystoupeními, ale rovněž v plánování koncertů na sezony následující. Na podzim máme nejvíc práce s takzvaným bookingem, tedy domlouváním a plánováním termínů pro interprety na celý příští rok. Tento booking se nyní takřka zastavil.
LN Aby měl čtenář představu – v jaké hodnotě se vaše provize za domluvení a zajištění koncertu zhruba pohybují?
To je různé. S některými kapelami jsme domluveni na procentuální sazbě z celkové ceny koncertů, s některými kapelami táhneme za jeden provaz a tam se dělí výdělek rovným dílem mezi muzikanty a manažera. Kdybych měla udělat průměr, tak se moje provize pohybuje okolo 3000 korun za sjednaný koncert. Nicméně to není „čistého“, to vše se ještě daní. Práce v kultuře, zvlášť věnujete-li se nemainstreamovým žánrům, není jednoduchá s ohledem na to, kolik práce musíte vynaložit a kolik vyděláte. Bez lásky k hudbě by to nešlo.
LN Jako manažerka jste OSVČ, zároveň jste ale v invalidním důchodu. Jak to vlastně zvládáte?
Není to ani trošku jednoduché. Osobně pro mě znamená být OSVČ takřka jedinou možnost, jak být výdělečně činná. Potýkám se s vážnou nevyléčitelnou nemocí a kvůli ní jsem často zdravotně indisponovaná. V normálním zaměstnaneckém poměru fungovat v podstatě nelze. OSVČ mi umožňuje rozvrhnout si práci podle mých možností, i když reálně pracuji víc než na plný úvazek. Nicméně když potřebuju jít na kapačku nebo je mi zle, tak se nemusím nikoho ptát, zda můžu zůstat doma. Ono to každého zaměstnavatele časem omrzí, když jste věčně po nemocnicích nebo vám je den dva zle. Všichni interpreti, se kterými spolupracuji, o mém hendikepu vědí a pomáhají mi. Když se třeba blíží důležitý koncert a já ze zdravotních důvodů „vypadnu“, pomůžou s věcmi, které v té době nemohu zastat osobně.
LN V současné době je vyhlášen program Covid kultura, který by měl podpořit umělce a lidi pracující v kultuře a šedesátitisícovým příspěvkem jim pomoci překlenout období, kdy přišli o práci. Vy na něj ale nedosáhnete. Můžete vysvětlit proč?
Protože jsem postgraduální studentkou filozofie. Když jsem před několika lety onemocněla, rozhodla jsem se žít život naplno. Pracovat, dál se vzdělávat i s ohledem na to, že netuším, jak dlouho budu moci náročnou manažerskou pozici zastávat právě kvůli svému zdravotnímu stavu. Doufám ale, že co nejdéle. Bohužel z programu pomoci Covid kultura jsou vyčleněni všichni žáci a studenti středních škol, konzervatoří, ale i vysokoškoláci včetně postgraduálních studentů, tedy včetně mě. Znám spousty muzikantů, kteří zároveň studují, jelikož si chtějí zvýšit vzdělání právě ve svém oboru, a nyní je jim tím pádem pomoc odepřena, přestože se živí hudbou.
Pomoc je odepřená také rodičům pobírajícím mateřskou/rodičovskou podporu a starobním důchodcům, protože je jejich profesní činnost, například hudební produkce, vykazovaná jako vedlejší zdroj příjmů. Invalidní důchodci zde nejsou jmenovitě uvedeni, ale domnívám se, že tam asi také spadají, protože ten princip je stejný. Osobně tedy na příspěvek nedosáhnu, jelikož jsem nejen student, ale také invalidní důchodce.
Petra Macháčková je jednou z nejvytíženějších českých hudebních manažerek, zastupuje nejen nové tváře scény, ale i řadu opravdových legend domácího rocku. Kvůli pandemii nevydělává. A protože je zároveň v invalidním důchodu a studuje, patrně nedosáhne ani na program státní podpory nazývaný Covid kultura.
LN Naráží Covid kultura ještě na nějaká omezení?
Bohužel ano. Jak jsem již zmínila, na podporu nemá nárok OSVČ, jejíž činnost je vykazována jako vedlejší zdroj příjmů. Obávám se, že kvůli tomu nedosáhne na podporu valná většina muzikantů, kteří mají třeba sebemenší úvazek v uměleckých školách. Oni nejsou klasičtí učitelé a nechodí od pondělí do pátku vyučovat hru na kytaru nebo bicí. Většinou jsou to aktivní muzikanti, špičkoví, vzdělaní profesionálové, kterým záleží na tom, aby vychovávali další generace muzikantů. Učí pár hodin v týdnu, povětšinou v pondělí a úterý, protože v tyto dny nebývají koncerty, a zbytek týdne se věnují své skutečné hlavní činnosti, jíž je živá hudební produkce.
Osobně mě velice mrzí i diskriminace již zmíněných starobních důchodců. Zastupuji jich hned několik. Jedná se o muzikanty, kteří celý život zasvětili hudbě, díky nim vzniklo neuvěřitelné množství skladeb, která jsou již dnes dle mého názoru naším kulturním dědictvím. Důchody ale často nemají valné. Bez hudby žít nedokážou a je pro ně dodnes nezanedbatelným zdrojem příjmů, bez kterých se jen těžko obejdou.