Maláčová a debilové

Zesměšňování politiků není veřejná služba

Prosím, prosím, paní učitelko, Maláčová řekla na záchodě o Babišovi, že je debil. Ta je sprostá, že jo? Takto lze ve zkratce charakterizovat výstup veřejnoprávního pořadu 168 hodin. Jeho pracovníci nahráli ministryni práce Janu Maláčovou z ČSSD, která, mimo kameru, když se domnívala, že jsou mikrofony vypnuté, řekla: „To je bordel, co ten Babiš udělal. A teďkon to všichni musíme slíznout. To je debil, pardon, s prominutím.“Toto kritické podotknutí nebylo určeno veřejnosti a paní ministryně si jím nejspíš ulevila. Rozhodně to nebylo oficiální stanovisko.

Otázka je, zda podobná prohlášení patří na obrazovky veřejnoprávní televize. Ano, žánr „pojďme se posmívat politikům za to, jak mluví, když si myslí, že to nikdo nenahrává“pořad 168 hodin pěstuje pravidelně. To ovšem neznamená, že nestojí za to ptát se, zda finta s rádoby vypnutými mikrofony není za hranou slušnosti, když ne veřejnoprávní etiky. Politici jsou také lidé, a tedy mají právo na ochranu soukromí a důstojnosti. Co je užitečného na tom, že jsme se dověděli, jak si paní Maláčová ulevila?

Politici nemluví jako v nedělní škole, jsou hrubí, sprostí i krutí, ale málokdy se tak vyjadřují veřejně. Třeba dnešní moralista Miroslav Kalousek byl v roce 2010 tak hrdý na to, že jako místopředseda sněmovny označil demonstrující skupinku před budovou sněmovny jako kokoty, že si nechal udělat tričko s nápisem: kokot Mirek. Je tedy patrné, že tuzemská politika je zemitá dlouhodobě a výraz debil určený premiérovi není vlastně exces. Navíc sám premiér nejde pro výraz daleko, což zase pro změnu víme z nelegálně pořízených odposlechů.

A jsme zpět u otázky, proč se máme z veřejnoprávního média dovídat o kdejakém, s prominutím, pšouku našich politických představitelů. Je-li toto veřejnoprávní služba, tak by se v rámci nestrannosti slušelo pořídit podobné záznamy prominentních novinářů. Možná by veřejnost obohatila svůj slovník a o mnohých ztratila iluze.