Tvrdý brexit. Spor o náklady a výnosy
Pro Velkou Británii i Evropskou unii by byl lepší rozchod, jehož součástí bude dohoda o volném obchodu
Po nedávném hlasování v britském parlamentu pro zákon o vnitřním trhu se přiblížila možnost tzv. tvrdého brexitu, tedy odchodu Velké Británie z Evropské unie bez dohody o obchodních vztazích. Otázka zní, jaké budou ekonomické důsledky takového kroku pro obě strany. Z mnoha míst zaznívá, že pro Británii bude odchod bez dohody nevýhodný.
Na druhé straně profesor Patrick Minford z Cardiffské univerzity, makroekonom vyznávající volný zahraniční obchod, odhaduje s pomocí svého modelu, že pokud Británie odejde z EU bez dohody a vzájemný obchod se bude řídit pravidly Světové obchodní organizace (WTO), pak v delším období (zhruba 15 let) to přinese národohospodářský zisk.
Dopad změn ve vzájemném obchodě vyjádřený relativně v procentech objemu britského HDP (i při případném použití rozdílných modelových přístupů k odhadům) závisí na předpokládaných překážkách v obchodu Británie s EU a se světem po brexitu bez obchodní dohody.
Jde o výši cel na dovozy, dále o tzv. netarifní překážky obchodu i o to, jak bude probíhat kontrola obchodních toků na hranicích. A také o charakter volného obchodu Spojeného království se zbytkem světa, který si Británie bude moci po odchodu z EU sama dojednat. Například s Japonskem už Britové dohodu o vzájemném volném obchodu dojednali a je pro ně výhodnější než obdobná dohoda EU s Japonskem.
Pravidla podle WTO
Britské ministerstvo financí stejně jako Minford předpokládá po brexitu zavedení cla na dovoz zboží z EU do Británie a naopak v průměrné výši asi 4,5 procenta. Clo zdraží dovážené zboží, což se promítne do ekonomiky a výsledkem bude národohospodářská ztráta zhruba procento britského HDP. Odlišnosti v předpokladech jsou však jak v případě netarifních bariér obchodu, tak v případě zdržení na hranicích kvůli celním kontrolám a inspekcím.
Ministerstvo financí předpokládá, že vzniknou nové takzvané netarifní bariéry obchodu (rozdílné standardy zboží v technické, hygienické oblasti apod. mezi Británií a EU) a frikce při přechodu hranic při britském dovozu z EU. Tyto nové bariéry dovážené zboží z EU rovněž zdraží (zvýší náklady s jejich dovozem spojené) a to opět povede k národohospodářským ztrátám.
Celkově národohospodářské náklady brexitu bez obchodní dohody s EU dle britského ministerstva financí (i některých výzkumných institucí) lze odhadovat v relativním vyjádření na zhruba sedm procent britského HDP, případně více. Dodejme, že tento odhad ministerstva financí stejně jako Minfordovy odhady byl publikován ještě za vlády premiérky Theresy Mayové. Minford však připomíná, že dle pravidel WTO nesmí v zahraničním obchodě být diskriminace kvůli rozdílným standardům zboží a přechod zboží přes hranice má být bez překážek.
Ostatně tak tomu je dnes při dovozu zboží ze světa do EU, existuje prenotifikace celníků už v průběhu cesty a inspekce na hranicích v obchodu vyspělých zemí se týká zhruba jen dvou procent zboží. Je málo realistická představa, že po 45 letech členství Británie v EU by se měly standardy obchodovaného zboží mezi oběma celky po brexitu zásadně rozbíhat, respektive vzájemně neuznávat.
Takže dle Minforda a jeho podporovatelů obchod s EU dle pravidel WTO nepřinese v delším období žádné národohospodářské ztráty pro Británii, kromě těch, jež souvisí se zavedením cla. Minford předpokládá, že obchod Británie
se zbytkem světa, zejména s USA, po brexitu bude probíhat na základě principů volného obchodu, tedy bez celních a jiných překážek. To přinese pozitivní národohospodářské efekty v důsledku poklesu cen zemědělských i průmyslových produktů dovážených na britský trh ze zahraničí mimo EU.
Silně protekcionistická EU
Jde o to, že vůči třetím zemím je EU silně protekcionistická. Odhaduje se, že ceny zemědělských produktů v EU jsou vůči světovým cenám těchto produktů vyšší o zhruba 20 procent. Podobně existuje ochranářská politika EU jako celku vůči dovozům ze třetích zemí i u průmyslových produktů. Hlavně jde o různé netarifní překážky v tomto obchodu v důsledku různých, často vylobbovaných regulací v EU.
Dle Minforda odhadovalo britské ministerstvo financí pozitivní národohospodářský efekt z volného obchodu se zbytkem světa po brexitu, tedy ze snížení cen britského dovozu, pouze ve výši plus 0,6 procenta objemu HDP. Naopak Minford za pomoci teoreticky lépe specifikovaného modelu odhaduje, že v důsledku volného obchodu se zbytkem světa dojde k restrukturalizaci britské ekonomiky s výsledným pozitivním národohospodářským efektem čtyři procenta HDP. Brexit podle Minforda také umožní Británii odstranit až třetinu regulací, které jako člen EU musela akceptovat.
V konečné instanci, v delším období nastane národohospodářský zisk, který lze relativně vyjádřit dvěma procenty britského HDP. Zde Minford připomíná pozitivní národohospodářský efekt reforem nabídkové strany ekonomiky, deregulací, na zvýšení tempa růstu britské ekonomiky za vlády Margaret Thatcherové, pro niž pracoval.
Celkově podle Minforda přinese brexit dle pravidel WTO v horizontu 15 let národohospodářské přínosy – vyjádřeno opět relativně – téměř sedm procent britského HDP. To je ekvivalentní zvýšení míry ročního růstu britského HDP v tomto období v průměru o zhruba 0,5 procenta. Jde o zcela opačný výsledek ve srovnání s odhadem britského ministerstva financí (i některých jiných institucí), které, jak říká Minford, bylo proti brexitu zaujaté.
KAREL DYBA bývalý ministr hospodářství za ODS
Dopad na subjekty EU Ekonomická logika tvrdého brexitu také znamená, že případný vývozce z EU do Británie nemůže za svůj produkt dostat více, než je cena, za niž britský zákazník nakoupí stejné zboží na světovém trhu. Dodavatel z EU tedy bude muset clo zaplacené při vývozu na britský trh, například automobilů, uhradit ze svého zisku. Jinak tam zboží neprodá. Podobně britský podnikatel prodávající do EU bude chtít prodávat za cenu, kterou by obdržel za své zboží jinde ve světě. To znamená, že případný celní tarif na jeho zboží při vývozu do EU budou muset uhradit zákazníci v členských zemích EU.
Brexit je zásadní, strategické hospodářskopolitické rozhodnutí s dlouhodobými důsledky. V ekonomické oblasti jde o krok k volnotržnímu obchodu Británie se světem, k odstranění zbytečné regulace její ekonomiky, zejména „dovezené“z Bruselu. A také krok ke kontrole migrace z členských zemí EU do ostrovního státu. Brexit podle pravidel WTO povede ke snížení cen, a vystaví tak britské firmy a farmy většímu soutěžnímu tlaku. Výsledkem bude restrukturalizace ekonomiky, inovace a růst produktivity, což umožní i růst mezd a životní úrovně. Tomu pomůže i odpovídající uvolněnější britská měnová a fiskální politika podporující celkovou poptávku v britské ekonomice v pobrexitovém období.
Hospodářské subjekty v EU v důsledku tvrdého brexitu na tom budou hůře. Proto by byl pro obě strany lepší rozchod, jehož součástí bude i dohoda o volném obchodu. Taková dohoda by znamenala i to, že nevznikne „fyzická“hranice mezi Irskem a Severním Irskem. Nicméně dohoda o volném obchodu mezi Británií a EU se dnes zdá spíše zbožným přáním. Pokud k dohodě o volném obchodu mezi Británií a EU nedojde, lze předpokládat i jistou nežádoucí hořkost ve vzájemných, nejen ekonomických vztazích.
Dodejme ještě, že profesor Minford, který pro brexit hlasoval, může být ve své analýze prokazující pozitivní dopad obchodu podle pravidel WTO po brexitu na ekonomiku Británie poněkud optimistický. Nicméně jeho argumenty jsou založeny jak na důkladných znalostech příslušné ekonomické teorie a její aplikace, včetně současných technik modelování, tak na zkušenostech z praktické hospodářské politiky. Nelze je jen tak pominout.
Odchod Británie z EU dle pravidel WTO přinese restrukturalizaci ekonomiky, inovace a růst produktivity