Navštěvujme hřbitovy nejen na Dušičky!
Každý rok začátkem listopadu si připomínáme svátek Všech svatých a následné Dušičky, tedy lidové označení památky všech zemřelých. Tisíce hřbitovů v České republice se více než obvykle rozzáří zapálenými svíčkami a lampičkami – symboly života –, na hrobech se objeví květiny i věnce a my, společně s příbuznými a známými, na které po většinu roku nemáme čas (a někdy ani pomyšlení) vzpomínáme na naše zemřelé. Ale proč jsou hřbitovy, především ty městské, navštěvovány po zbytek roku jen sporadicky?
Naše společnost tabuizuje smrt a vše, co s ní souvisí. Snaží se ji vytěsnit z našich životů, neboť její přítomnost nezapadá do falešných předpokladů smysluplného života, počítá se pouze věčné mládí, štěstí a úspěch. I díky velké absenci víry (i té nenáboženské) se jí to, bohužel, vcelku daří. S tím, společně s jejich nedostatečnou ochranou, souvisí i stále častější ničení hřbitovů i vzrůstající počet hřbitovních krádeží páchaných nejen za účelem snadného zisku, ale i pro uspokojení zvrácené touhy vlastnit umělecky hodnotný artefakt.
Místo pro meditaci i obohacení Hřbitovy jsou zvláštní součástí lidské přírody, slouží jako úložiště lidských ostatků. Na nich umístěné hroby, hrobky, sarkofágy, mauzolea či pohřební kaple jsou kamennými znameními, která přesně označují místa jejich uložení. Jsou zhmotnělou pamětí lidského utrpení, bolesti a žalu. Avšak díky lidskému umu, tvůrčím a tvořivým silám i uměleckými díly vysoké výtvarné, estetické úrovně a řemeslné dokonalosti.
Nemusíme hřbitovy navštěvovat jen za účelem vyjádření úcty našim zemřelým blízkým a péče o jejich hroby, můžeme je vnímat i jako místa, která přinášejí v pravém slova smyslu kulturní a umělecké zážitky – podobně jako navštěvujeme divadelní představení, koncerty, výstavy a další. Mohou být zdrojem nového poznání a vědění.
Na hřbitovech lze i odpočívat, meditovat, zvnitřňovat a usebírat se, prostě „nacházet sebe samotného“, neboť jsou většinou ostrovem klidu uprostřed městského hluku a shonu. Pro člověka je tam také důležitá trvalá připomínka smrti. Ta svým mravně očistným působením může kladně spoluutvářet naši životní filozofii a žebříček hodnot, na kterém stojí potřeba hlubší duchovnosti a pravdivějšího žití výše než požitkářský a hmotařský způsob života.
Je pochopitelné, že pro každého z nás je nejvzácnější ten hřbitov, kde jsou pohřbeni naši blízcí. Nicméně v České republice je celá řada hřbitovů, které lze bez nadsázky označit za muzea a galerie sepulkrálního (tj. hřbitovního) umění pod širým nebem. Vedle vpravdě národního hřbitova na Vyšehradě a hrobky Slavína jsou to stará oddělení Olšanského hřbitova, čestné pohřebiště na Vinohradském hřbitově, Malostranský hřbitov na rozhraní pražského Smíchova a Košíř s krásnými klasicistními a empírovými plastikami, čestná alej a kruh na Ústředním hřbitově v Brně, moravský Slavín v Bystřici pod Hostýnem, barokní hřbitov ve Střílkách u Kroměříže, funkcionalistický hřbitov ve Všechovicích, hřbitov s mnoha litinovými kříži v Novém Jáchymově či hřbitov v Albrechticích nad Vltavou, sevřený věncem kapliček vyzdobených místními umělci.
Umělecká krása krematorií
Mezi nejkrásnější hřbitovy patří ty lesní, jako v Kamenici nad Lipou, nebo malé, prosté venkovské hřbitůvky, například v Božejově u Pelhřimova. Krásný výhled do krajiny má třeba ten v Pasekách nad Jizerou. Zvláštní kapitolou jsou hřbitovy židovské, kterých se na našem území zachovalo asi 400. Na mnohých z nich, například v Praze nebo Kolíně, v Boskovicích či Třebíči, lze najít umělecky hodnotné hroby význačných osobností, na jiných, mnohdy těžko k nalezení, na nás silně zapůsobí jejich genius loci.
Nelze opomenout ani vysokou architektonickou úroveň některých českých krematorií z desátých až třicátých let dvacátého století, například v Pardubicích, Nymburku, Brně, Ostravě či Praze, jejichž tvůrci byli přední architekti Pavel Janák, Bedřich Feuerstein, Ernst Wiesner, Vlastislav Hofman a Alois Mezera.
V nedávné době vyšla celá řada hodnotných knih a článků o některých hřbitovech, které mohou posloužit jako průvodci po nich.
Z výše uvedeného je snad patrné, že příležitostí k duchovnímu obohacení návštěvami hřbitovů je dostatek, a nejenom o Dušičkách. Návštěvy hřbitovů jsou prostě projevem a součástí naší kulturnosti.