Zavilost místo nezávislosti D
Volební systém v USA je třeba sjednotit, suverenity se však jednotlivé státy nevzdají
ůležitou zprávou amerických voleb je katastrofické selhání sociologických agentur a jejich modelů. Celkový výsledek se dramaticky liší od naprosté většiny průzkumů na úrovni celé unie a v případě některých jednotlivých států třeba i o patnáct procentních bodů.
Stalo se to už podruhé. Když v roce 2016 překvapivě vyhrál Donald Trump, říkalo se, že agentury zapomněly započítat tzv. stydlivého voliče, který se bojí přiznat, že bude volit Trumpa, aby při případném úniku informace nebyl nějak společensky ostrakizován.
Po negativní kampani, jež se proti Trumpovi čtyři roky vedla (či kontinuální vlně kritiky a odsuzování, abychom nebyli tendenční), by člověk selským rozumem odhadl, že tzv. stydlivých voličů Trumpa bude tentokrát ještě více než v roce 2016. Jenže agentury to zase spočítaly opačně.
Celé toto odvětví má nyní asi podobnou reputaci jako ratingové agentury po pádu banky Lehman Brothers po roce 2008 a následné finanční katastrofě a recesi. Před rokem 2008 dávaly ratingové agentury hodnocení AAA tzv. strukturovaným finančním produktům a blyštivým kosmickým dluhopisům, které ve skutečnosti byly toxické jako masokostní moučka. Ukázalo se, že ratingové agentury byly jako prodejné děvy, které klientům říkaly, co chtějí klienti slyšet.
Stejné je to se sociologickými agenturami a firmami. Odhadovaly to tak, jak to chtěla slyšet velká média, která jsou jejich největšími klienty.
Informace jen pro boháče
Letošní volby jsou pro sociology totéž jako rok 2008 pro bankéře a makroekonomy. Je jasné, že vzorek 1000 respondentů je k ničemu, zvláště když z oslovených chce odpovědět tak pět procent. Vzorek třeba 50 000 lidí by už mohl být o dost lepší, ale kdo si to může dovolit?
Po rostoucí příjmové nerovnosti přijde také éra nerovnosti politických informací.
O spolehlivých společenských a politických trendech budou mít informace jen ty opravdu nejbohatší korporace.
Radikální nejistota odráží pokusy některé fenomény měřit. Nelze aplikovat tradiční prognostické modely na fenomény jako brexit. Je lepší se připravit na oba výsledky. Pro volby to většinou neplatí, ale entuziasmus Trumpových podporovatelů na mítincích měl mnohem větší vypovídací schopnost než sociologické průzkumy.
Co čeká průzkumníky do budoucna? Reputace makroekonomů, bankéřů a analytiků ratingových agentur po roce 2008 prudce upadla, ale dnes už všechno vlastně pokračuje ve starých kolejích. Ubylo lesku a slávy, ale dolary se do kapes už zase sebevědomých ratingových agentur kutálejí vesele dál. A tak tomu bude podle všeho na světě do té doby, co budou lidé ochotni platit velké peníze za to, že uslyší to, co chtějí slyšet.
Druhá poznámka se týká amerického systému sčítání hlasů v jednotlivých státech. Vezměme si, že Spojené státy jsou zemí – a to už hodně dlouhou dobu – která dokáže z jednoho počítače a jedné místnosti v Texasu na milimetry ovládat vozítko na Marsu nebo se trefit raketkou mezi oči teroristovi před nějakou chýší v Afghánistánu s tím, že pokyn dronu je řízen z centrály kdesi v Nevadě.
V Pensylvánii se za pochodu rozhodovalo o tom, dokdy se bude hlasovat, dokdy sčítat a jaké mají mít volby přesně náležitosti
Z Ameriky do Nigérie
Teď si vezměme to počítání hlasů. Někde to funguje perfektně jako třeba na Floridě. Sečteno je vše za pár hodin a vlastně to připomíná přesnost na úrovni japonského rychlovlaku šinkansen. A pak jsou státy jako Pensylvánie, kde technologická úroveň sčítání připomíná Nigérii.
Záměrně neříkám Indii, protože v Indii je systém docela na úrovni, když si vezmeme, kolik tam žije lidí. Pensylvánie připomíná Nigérii i v tom, že se pravidla mění za pochodu a padají tu de facto v průběhu voleb rozhodnutí guvernéra i soudů o tom, do kdy se bude hlasovat, dokdy sčítat a jaké to má mít přesně náležitosti.
Má přece nějaký smysl, že volební den je stanoven na určité datum a že se ve většině demokracií na světě nehlasuje kontinuálně několik měsíců. Je možné konstatovat, že je věcí a vlastním gólem republikánů, že se rozhodli korespondenční hlasování prakticky vůbec nevyužít.
Vyslechli varování prezidenta, že to může být zneužito, a přihlásili se také k machistickému postoji, že covidu se člověk nemá bát a má přijít volit v den, kdy se volí. Jenže situace, kdy voliči různých stran a ideologických směrů využívají různorodých způsobů hlasování a kdy se pozná, koho volíte, podle toho, jak provádíte hlasování, je skutečně nenormální.
Trumpovi je třeba přiznat, že už před půl rokem doporučoval implementaci systému, jejž mají na Floridě, i jiným státům. V tomto ohledu ale Amerika zůstane Amerikou a představa, že se jednotlivé státy unie někdy vzdají své suverenity ve výběru prezidenta, je asi stejně naivní jako představa, že se vzdají svých dvou senátorů. Působit může jen síla příkladu.