Závislá Evropa chce dávku C
Starý kontinent nemůže doufat, že americký tlak na zbrojení přestane
o lze čekat od Bidenova vítězství v Evropě? V Německu i v západní Evropě se vítězství Joea Bidena slaví zhruba podobně jako v táboře Demokratické strany v USA. Německo Trumpem pohrdalo a nemělo ho rádo. Prvním důsledkem Trumpovy prohry může být tedy oslabení úvah o tom, že Evropa vybuduje svoji strategicko-bezpečnostní autonomii a bude pracovat na jakémsi obranném sebeurčení. Ona to vždycky byla hlavně francouzská myšlenka, ale Francouzi, kteří vlastní jaderné zbraně, snili o tom, že by to mohli Němci zaplatit. Nevycválaný Trump k tomu mohl Němce motivovat.
Němci budou ale nyní opět sázet na to, že Biden přestane tlačit, aby zvýšili výdaje na zbrojení, což zrovna Trump dělal nevybíravě. Evropa je na Americe ve věci obrany a bezpečnosti naprosto závislá a jako závislý narkoman se nyní bude dožadovat další dávky.
Trump se pokusil zvýšit tlak na Německo kvůli neplnění výdajů na zbrojení a plynovod Nord Stream 2 tím, že nařídil stažení asi pětiny amerických vojáků z německých základen. Část z těchto vojáků se měla vrátit do USA a část se přesunout do Itálie, Belgie i do Polska. Přesun se ale zatím neuskutečnil a všeobecně se předpokládá, že tento chybný Trumpův krok nová administrativa brzy zruší či zvrátí.
Narkoman Evropa ale nemůže doufat, že americký tlak na to, aby Evropa více zbrojila, přestane. Změní se styl, ale tlak bude pokračovat. Celkově ochladne americké nadšení pro Polsko a zhorší se vztahy USA s Maďarskem, se kterým si Trump rozuměl především v názoru na ilegální migraci. Nové washingtonské elity se budou soustředit hlavně na zlepšení vztahů s Paříží a Berlínem.
Kongresové limity
Další důležité téma představuje obnovení jaderné dohody s Íránem, kterou Obamova Amerika dohodla ve spolupráci s evropskými partnery, tedy především s Německem a Francií. K obnově dohody se Joe Biden opatrně hlásí, ale třeba televize al-Džazíra argumentuje tím, že to bude prakticky nemožné uskutečnit. Íránský ministr zahraničí už prohlásil, že íránská strana nebude na dohodě měnit vůbec nic, ale těžko si představit, že by nová administrativa USA nepotřebovala udělat v dohodě nějaké důležité změny. Americké ekonomické sankce jsou v plné síle uplatňovány, evropským státům vadí především sekundární sankce vůči evropským firmám, které by se pokusily dělat s Íránem byznys. Pokud se obnoví vícestranné diplomatické jednání, bude to ale trvat velmi dlouho. Do všeho může mluvit americká Sněmovna reprezentantů i Senát, který to bude všechno ratifikovat, a než se cokoli podstatného změní, může být konec Bidenova prezidentství.
Joe Biden avizoval, že Amerika se už 21. ledna vrátí k pařížské klimatické dohodě. Otázka ale je, co se změní v praxi, jestli půjde o něco víc než symbolické gesto. Demokraté sice získali prezidentský post, ale v Kongresu nemají takovou sílu, aby dokázali obrátit naruby energetickou a klimatickou politiku a prosadit ambicióznější emisní cíle. To ale v Evropě známe. Německo se k pařížské dohodě verbálně a politicky vřele hlásí, ale protože se rozhodlo vypnout i jaderné elektrárny, pálí více ruského plynu i uhlí.
Pak je tu vzájemný obchod mezi Evropou a Amerikou. Je možné čekat, že zmizí Damoklův meč v podobě hrozby cel na německé automobily. Skončí americká posedlost německým obchodním přebytkem ve vzájemném obchodě.
Otázka ale je, jestli bude uzavřena nová komplexní obchodní dohoda mezi EU a USA. Americký Kongres asi bude trvat na tom, aby taková dohoda zahrnovala i zemědělské produkty, což pro Evropany představuje červený hadr. Evropská paranoia z amerických chlorovaných kuřat a geneticky modifikovaných potravin doslova nezná mezí. Britové se sice amerických kuřat bojí stejně jako Francouzi, ale jako menší samostatná entita jsou více motivováni s Amerikou novou obchodní dohodu uzavřít.
Samozřejmě lze očekávat, že Američané se vrátí k aktivnější účasti ve Světové obchodní organizaci (WTO), kde Trumpova administrativa vetovala výběr nového generálního tajemníka i volbu rozhodců v odvolacím řízení.
Němci budou nyní opět sázet na to, že Biden přestane tlačit, aby zvýšili výdaje na zbrojení, což zrovna Trump dělal nevybíravě
Lepší osobní vztahy
Naprosto zásadní téma pro americko-evropské vztahy představuje americká politika vůči Číně. Tady lze očekávat, že americký tlak na technologické odpoutání se od Číny bude pokračovat, takže i tlak na evropské spojence, aby si nezahrávali s čínskými technologiemi 5G.
Nová americká administrativa bude ve věci Číny méně zdůrazňovat antikomunismus (tradiční republikánské téma) a více zdůrazňovat lidská práva (tradiční téma demokratů). Od evropských států se bude tedy očekávat totéž. To ale nebude úplně snadné, protože německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že porušování lidských práv by nemělo stát v cestě rozvoje bilaterálních obchodních vztahů.
Osobní vztahy třeba mezi takovým prezidentem Macronem nebo kancléřkou Merkelovou a Bidenem budou jistě fungovat – na rozdíl od vztahů s Trumpem – výborně. Osobní vztahy jsou ale jen prostředkem k prosazování zájmů a politik.