Madam Vice President
kdy kandidovala Hillary, na ni lidé často poukazovali jako na lepší alternativu. Sympatičtější, vřelejší ženu, kterou by klidně volili. V okamžiku, kdy se o zvolení začala snažit, byla najednou příliš podobná Hillary. Zatímco u Bernieho Sanderse zvýšený hlas a vzrušená gestikulace značily zápal pro věc, Warrenová prý připomínala učitelku. Od doby, kdy se Margaret Thatcherová učila mluvit hlubším hlasem, aby lépe zapadla do představy autority, se toho tolik nezměnilo.
Sama Warrenová těsně po odstoupení dostala otázku na roli genderu v kampani. „Ta otázka je past pro každou ženu,“řekla. „Když řeknete: ‚Jasně, v kampani hrál roli sexismus,‘ jste za ufňukánka. Když řeknete: ‚Ne, žádného sexismu jsem si nevšimla,‘ bambilion žen si pomyslí: ‚Na jaké planetě to žije?‘“
Že nejde jen o sympatie, které voliči chovají nebo nechovají ke konkrétním ženám, dokazují i průzkumy. Podle studie Harvardovy univerzity jsou voliči méně ochotní dát hlas ženské kandidátce, pokud mají pocit, že usiluje o moc. Voliči v takovém případě cítí morální pobouření a kandidátky v nich vzbuzují odpor nebo vztek. V případě mužských kandidátů je přitom touha po moci znakem síly a asertivity. Studie nenašla rozdíl mezi voliči a voličkami – obě pohlaví vykazují stejné tendence. „S takovou bude za chvíli jediná sympatická kandidátka na prezidentku ta, která o zvolení nebude vůbec stát,“povzdechl si v komentáři americký novinář Ashton Pittman.
Sexismus i rasismus
Když Hillary Clintonová nedávno představovala Kamalu Harrisovou jako hosta ve svém podcastu You And Me Both, mluvila o tom, jak je strašně těžké být první cokoli. A že ona sama o výpadech, které na Kamalu míří, něco ví.
K sexismu, jak ho zažila Clintonová, se u Kamaly přidal i rasismus. Prezident Trump o ní mluvil jako o monstru a kolega ze Senátu David Perdue na Trumpově předvolebním mítinku předstíral, že nedokáže vyslovit její jméno. „Ka-má-la nebo Ká-ma-la nebo Kámamboamamla, já nevím, to je jedno,“prohlásil za smíchu a potlesku davu. V Senátu se přitom potkávají od roku 2017, společně i zasedali v rozpočtovém výboru, takže jen těžko mohl nevědět, jak vyslovit její jméno.
Bývalý náměstek ministra práce a člen Obamovy administrativy Chris Lu, který je sám asijského původu, na Twitteru reagoval s tím, že každé dítě s etnickým jménem ví, jaké to je, když se mu kvůli tomu ostatní smějí. Senátorovi vzkázal, že si se jménem Kamala nebude do budoucna muset dělat starosti, protože od ledna to pro něj bude „Madam Vice President“.
Zhmotnění této reality mohla Amerika pozorovat ve virálním Tweetu. Rozesmátá Kamala Harrisová v běžeckém oblečení do telefonu říká: „Dokázali jsme to. Dokázali jsme to, Joe. Budeš příštím prezidentem Spojených států.“
Biden si ji vybral, ona přijala. Možná bylo pro Ameriku stravitelnější, že Kamalu vnímala jako členku týmu. To ale okamžiku neubírá na významu. Výběr viceprezidenta je obvykle delikátní záležitost. Z pohledu kampaně se řeší, co může dvojka kandidátky přinést. Je z důležitého státu, který by mohl prezidentskému kandidátovi pomoci vyhrát? Přitáhne
Vzor pro další generace
Harrisová přitom na vrcholu nebude tak osamocená, jak se zdá. Bidenův tým měl po slibu, že nominuje ženu, na výběr z řady možných kandidátek. Ve volbách navíc zazářila další demokratická hvězda: velmi těsné vítězství v Georgii, kde víc než dvě dekády vyhrávali republikáni, je z velké části výsledkem trpělivé práce Stacey Abramsové, jež v roce 2018 jako vůbec první Afroameričanka usilovala o pozici guvernérky. Volby těsně prohrála a poukazovala na upírání volebních práv menšinovým voličům. Po prohře se rozhodla neutěšený stav změnit a rozjela iniciativu, která s registrací nových voličů pomáhala. Za dva roky se v Georgii zaregistrovalo neuvěřitelných 800 000 nových voličů.
Během povolebního projevu Harrisová v bílém kostýmku odkazujícím k bojovnicím za ženské volební právo vzkázala Americe, že je sice možná první ženou v úřadu viceprezidentky, není ale poslední. „Každá malá holčička, která se dneska dívá na televizi, vidí, že tohle je země nepřeberných možností. Našim dětem země vzkázala: ‚Sněte s ambicemi, veďte s přesvědčením a dívejte se na sebe tak, jak to možná jiní nedokážou, protože něco takového ještě neviděli.‘“
Amerika tak pro jednou zase světu ukázala, jak vypadá naplnění amerického snu. Je ale potřeba si uvědomit, že zároveň jde o zemi, v níž dokázal uspět Donald Trump a víc než 72 milionů Američanů si přálo, aby funkci vykonával dál. Rozkoly tedy trvají, žádné „happily ever after“se nekoná a Kamala Harrisová bude potřebovat, aby jí střepy rozbitých skleněných stropů přinesly štěstí.