Kde se ti lidé berou?

pochodu zdravice, zatímco Trump promluvil osobně.

Další, třetí voličskou skupinou Trumpa jsou regulérní republikáni. Nikoli ti příliš ideologičtí, ale spíš pragmatičtí, kteří vědí, že Trump je velice nedokonalý člověk, možná i ostuda strany, ale hraje za jejich tým a oni si především nepřejí, aby vyhrál soupeřův tým. Tihle lidé chtějí využít Trumpa, dokud je užitečný (tj. má voliče), pro své účely; když už užitečný nebude, bez váhání ho odkopnou. Jsou rádi, že Trump a republikánská většina v Kongresu jim před Vánoci 2017 výrazně snížili daně, a jsou rádi i za originalistické soudce, a tudíž za klid a stabilitu před revolučními změnami.

Opatrní a chudí

Těmto republikánům totiž vadí levé křídlo Demokratické strany a jeho (z pohledu průměrného republikánského voliče) šílené ideologické nápady směrem k socialismu, jako jsou vysoké daně a přerozdělování, radikálnímu environmentalismu (zákaz těžby i spotřeby fosilních paliv) a „antirasismu“, což je podle nich ideologická převýchova obyvatelstva a „reparace“za otrokářství, tedy přerozdělování bohatství od bělochů k černochům. Trumpa vnímají jako bariéru proti těmto radikálům. Takoví voliči skousli i Trumpovu vulgaritu a nedůstojné chování, protože radikální levice se obávají mnohem víc: hlavně těch, kdo rabují, podpalují a ničí v ulicích a každého, kdo jejich počínání kritizuje, označí za rasistu. To je taky i důvod, proč Trump u bělošských žen neoslabil, nýbrž naopak posílil. Za to mohou centrističtí, umírnění demokratičtí politici tím, že radikálně levicovému křídlu ustupovali a byli příliš zbabělí na to, aby násilnickému řádění v ulicích řekli: „Tak už dost!“

A konečně čtvrtou skupinou Trumpových voličů jsou lidé spíš chudší: jak chudí běloši, tak i příslušníci barevných rasových a etnických menšin, kteří byli tradičně voliči Demokratické strany, ale k republikánům je přitáhl právě Donald Trump, protože je velice netradičním, „nerepublikánským“republikánem. Podle nich projevil mnohem větší zájem o lidi, jako jsou oni; mnohem větší zájem, než mají elity, ať už demokratické, či republikánské. On je lidovější, nepoužívá profesionální politické fráze, a učinil Republikánskou stranu lidovější; učinil ji stranou i chudších lidí.

Král je mrtev, trumpismus ne

Pro tyto voliče byli tradiční republikánští politici příliš elitní, elitářští a bohatí. Typickým republikánským gentlemanům, jako byli Mitt Romney (2012), John McCain (2008), Bob Dole (1996) či George Bush starší (1992), tito lidé svůj hlas nedali, dali jej jejich demokratickým protikandidátům. Naopak u těchto lidí zabodovali ti republikánští kandidáti, kteří byli lidovější: usměvavý, telegenický Ronald Reagan se svým vtípky, George W. Bush, o kterém všichni věděli, že než na recepcích či večírcích ve Washingtonu raději tráví čas na svém ranči v Texasu a pojídá pikantní křidýlka či žebírka; a samozřejmě Donald Trump, prezident populista, kterého nenávidí všechny ty správné, kultivované elity.

Trump letos těsně prohrál, ale to neznamená, že trumpismus je mrtev. „Pokrokové“progresivní elity v Americe i v Evropě by si měly dát dobrý pozor, aby to se svým progresivismem nepřehnaly. Prosté lidi jejich teorie o genderu a transgenderu nezajímají, a pokud ano, pak je štvou. A rovněž je už nebaví, že chtějí-li zachovat charakter svých zemí, a tudíž odmítají masovou imigraci především z cizí kultury, progresivní elity jim nadávají do rasistů a xenofobů.

Přeženou-li to progresivní elity se svým progresivismem, vykoledují si další populistickou volební vzpouru. A pokud se do jejího čela postaví nový, příští „Trump“, jenž na rozdíl od Trumpa současného nebude mít jeho charakterové a osobnostní defekty, a tudíž bude mnohem efektivnější, progresivní elity to smete.

U chudých vždy bodovali lidovější republikánští kandidáti: třeba George W. Bush, který než ve Washingtonu raději trávil čas na ranči v Texasu a pojídal pikantní křidýlka