Slavná nobelistka proti covidu
V pozadí francouzské reakce na koronavirovou pandemii stojí objevitelka viru HIV – Françoise Barré-Sinoussiová
Francie minulý týden dosáhla smutného prvenství v počtu nakažených covidem-19 v Evropě, když přesáhla hranici 2,1 milionu pacientů. V přepočtu na 100 tisíc obyvatel si však země nevede špatně a je až na 15. místě v EU. Pařížské úřady se navzdory tomu již podle deníku Le Monde připravují na třetí vlnu koronavirové nákazy. Premiér Jean Castex zůstává opatrný a zatím Francouzům odmítá sdělit, kdy skončí celonárodní uzávěra.
„Úroveň cirkulace viru ve společnosti je stejná jako v době zavedení lockdownu,“pronesl včera ministr zdravotnictví Olivier Véran. Podle jeho týmu odborníků „ještě nenastal čas na uvolnění“. Rozuzlení a „jasný kurz“by měl podle nedělníku Journal de Dimanche přinést projev prezidenta Emmanuela Macrona plánovaný na úterý.
Nový plán by měl stát především na radách od Analytického výboru pro výzkum a expertizu (CARE). Předsedkyní vědeckého týmu je mezinárodně uznávaná vědkyně Françoise Barré-Sinoussiová, třiasedmdesátiletá držitelka Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství, která se mimo jiné podílela na objevu viru HIV. Přestože je „jeden z nejbrilantnějších francouzských mozků“oficiálně již od roku 2015 v důchodu, rozhodně Barré-Sinoussiová nepřestává pracovat.
Dnes mezinárodně uznávaná špička v oblasti retrovirů se narodila v Paříži v roce 1947. Ve svých třiceti letech, po získání doktorského titulu na Pařížské univerzitě, začala pracovat v prestižním Pasteurově institutu. Krátce poté ji zaujala tehdy neznámá epidemie, která řádila převážně v rámci homosexuální komunity.
Barré-Sinoussiová společně s virologem Lukem Montagnierem pátrala po původci záhadné nemoci a po několika letech ho odhalila. V roce 1983 publikoval tým článek ve vědeckém časopise Science, v němž nazval virus LAV. Jeho název se později změnil na HIV.
Práce vědkyně se poté ještě zintenzivnila. V roce 1985 odcestovala do Středoafrické republiky, kde poprvé spatřila řádění viru na vlastní oči. To ji podle vlastních slov „přimělo pokračovat“.
Na výzkumu HIV pracovala po dalších třicet let – vyvíjela testovací a diagnostické technologie i způsoby léčby, díky čemuž se podařilo zachránit bezpočet životů. V roce 2008 jako první žena ve Francii získala Nobelovu cenu za lékařství za objev nebezpečného viru společně s Lukem Montagnierem.
Boj s novou nákazou
Když začátkem letošního roku udeřila ve Francii první vlna koronavirové pandemie, zřídila Macronova vláda poradní tým, do jehož čela usedla právě uznávaná nobelistka. Podle francouzských médií si ji prezident Macron vybral jednak kvůli její odbornosti, ale také pro její uvážlivost a opatrnost při rozhodování.
Přestože je Barré-Sinoussiová v rámci vládní reakce na pandemii jedním z nejdůležitějších odborníků ve Francii, neposkytuje příliš rozhovorů. „Nerada vystupuji v médiích. Často dochází ke zkreslení,“uvedla při zatím posledním rozhovoru v říjnu pro server Mediapart. „Jsem opatrná. Přála bych si, abych vám mohla říct, kdy tato krize skončí, ale zatím na to odpověď nemám,“dodala.
První velké interview poskytla krátce po svém nástupu do funkce deníku Le Monde a již tou dobou silně varovala před „falešnými nadějemi“, tehdy vkládanými do léku Hydroxychlorochin. „Je to otázka etiky. Jako vědci bychom neměli lidem dávat plané naděje,“uvedla viroložka s tím, že se musí počkat na přesné studie.
Stejně tak varovala i před rychlým uvolňováním opatření, ke kterému nakonec ve Francii v létě došlo. Vzápětí však přišla drtivá druhá vlna covidu. Možná i proto jsou dnes vládní špičky s uvolňováním opatrnější.