USA a Čína: jak snížit napětí P
Ke zlepšení mezinárodních vztahů bude Biden potřebovat podporu republikánů
amatujete si ještě newspeak komunistických médií před rokem 1989? Výživný byl třeba „proces podkopávání procesu prohlubování uvolňování napětí“. Přirozenou reakcí na tuto vyprázdněnost a bezobsažný jazyk bylo, že člověk vypnul rádio.
Když si ale odmyslíme bezobsažnost spojenou s normalizací, tak „uvolňování napětí“je tu zpátky, jen se tomu říká jedním slovem „detente“. Je to z francouzštiny a angličtina to přebírá. Nejde už o USA versus SSSR, ale o americké vztahy s Čínou.
Obnovme komunikaci!
Sice 97letý, ale stále vlivný veterán americké zahraniční politiky Henry Kissinger nyní žádá přicházející americkou administrativu, aby rychle obnovila komunikační linky s Čínou, jež se prý za Donalda Trumpa doslova usmažily. Jestliže podle Kissingera nevznikne nějaká základna pro možnost dialogu a kooperace, propadne se svět brzy do katastrofy srovnatelné s 1. světovou válkou. Vojenské technologie mají dnes přitom takový charakter, že se vše může vymknout kontrole s mnohem drastičtějšími důsledky než po roce 1914. USA s Čínou se podle něj přibližují konfrontaci, a jejich vzájemná diplomacie je už dokonce výhradně konfrontační.
K historii „detente“se vrací ve sloupku pro Bloomberg i historik Niall Ferguson. Slovo se prý ujalo na počátku 20. století, kdy se francouzský velvyslanec v Berlíně pokoušel vylepšit vztahy Francie s německou říší. V roce 1912 se opět mluvilo o detente, když se Británie pokoušela o totéž. V Americe se termín ujal v době studené války, nejvíce v 60. a 70. letech.
Podle Fergusona už nějakou dobu probíhá 2. studená válka, tentokrát mezi Čínou a Amerikou. Nezačal ji Trump. Jde o přirozenou a postupnou americkou reakci na čínský vzestup. Začalo to zvolením Si Ťin-pchinga generálním sekretářem čínské komunistické strany v roce 2012.
Nebezpečí s detente 2.0 dnes spočívá v tom, že z Joea Bidena se stane Jimmy Carter 2.0. Během čtyř let v Bílém domě se Carter zmítal mezi progresivním levicovým křídlem vlastní strany a svými jestřábími národně bezpečnostními poradci. Skončil ponížen, když Sovětský svaz hodil celé detente do koše a obsadil Afghánistán.
Co by si přáli soudruzi v Pekingu? Netouží po ničem jiném než rychle ukončit obchodní a technologickou válku. Obzvláště jim leží na srdci zářijová opatření amerického ministerstva obchodu, která odřízla Huawei a další čínské technologické firmy od polovodičů vyráběných nejen v USA, ale i v Evropě a v Asii. Amerika to považuje za svoje intelektuální vlastnictví.
Někteří Bidenovi poradci volají po vstřícném gestu. Huawei by mohla dostat nějaké výjimky a americká vláda by přestala blokovat čínské internetové firmy jako TikTok. Ale výměnou za co? Vrátí snad Čína demokracii do Hongkongu nebo alespoň zastaví její likvidaci? Přestane převychovávat Ujgury a posílat je do koncentráků? Přestane snad Čína vyvážet svoje dohlížitelské technologie a poskytovat je každému diktátorovi a autoritáři, který si o to řekne? Podobné je to se závazkem, že Čína bude uhlíkově neutrální do roku 2060. Nová americká administrativa by musela mít v hlavě vygumováno, aby na to přistoupila.
V současnosti Čína staví nové uhelné elektrárny s kapacitou 250 gigawatt, tedy více, než jich má v provozu dnes. Od podepsání pařížské klimatické dohody produkuje Čína polovinu nových světových emisí CO2. Jestliže je Biden rozhodnut vrátit USA k pařížské klimatické dohodě, měl by jasně říci, že to je mrtvý dokument, pokud se Čína nezaváže k mnohem radikálnější akci.
Je jasné, že cílem čínského prezidenta je podřídit si Tchaj-wan úplně. Ve věci mikročipů by už Čína nemusela s nikým závodit.
Běh na dlouhou trať
Závod o mikročipy připomíná jaderné závodění právě v Kissingerových časech. Peking zaostává v kvalitě jako kdysi zaostávalo SSSR, ale vyhrát může ve smyslu kvantity. Čínské mikročipy se zatím nemohou srovnávat ani s těmi z Tchaj-wanu. Cílem Číny je dosáhnout technologické soběstačnosti, na což Amerika musí odpovědět podporou domácí výroby polovodičů. Podobné technologické závody mohou probíhat dlouhé roky, a nějaké dokonce už běží: závodí se v umělé inteligenci, v digitálních měnách, ve vývoji a výrobě vakcín proti viru z Wu-chanu.
Lekcí z první světové války je to, že opravdová zkouška přijde až s první krizí. Příští rok asi začne Severní Korea zase testovat rakety i jaderné zbraně, ale hlavně se může vyhrotit krize na Tchaj-wanu. Je jasné, že cílem čínského prezidenta je podřídit si Tchaj-wan úplně. Ve věci mikročipů po případné okupaci Tchaj-wanu už Čína nebude muset s nikým závodit.
Mezitím doufejme, že se Tchaj-wan roku 2021 nestane Kubou roku 1962, kdy polovodiče budou hrát roli raket. Stejně jako v Kissingerových dobách, detente nesmí znamenat, že Amerika bude dávat Číně něco za nic nebo jí bude ustupovat. Joe Biden bude potřebovat podporu republikánů a dědici Ronalda Reagana v této straně mu možná rádi připomenou, že v roce 1979 mělo „detente“v americké angličtině přece jen nádech sprostého slova.