Den vybuchlé velryby

Na jedné z nedávných redakčních porad zazněl požadavek, aby editoři rubrik vymysleli nějaká zajímavá výročí ze svých oblastí na příští rok. Sám jsem zatím nic nenašel. Naštěstí si nevzpomněli ani kolegové. Takže to asi nevadí. Narazil jsem ale na jedno výročí, které spadá do tohoto roku a které jsem těsně prošvihl. Jelikož ho český tisk přešel bez povšimnutí, řekl bych, že se mu můžu věnovat zpětně. To výročí je den vybuchlé velryby. Před padesáti lety, 9. listopadu 1970, vyplavilo moře na pláž poblíž amerického městečka Florence na břehu Tichého oceánu mršinu vorvaně.

Mrtvá velryba měřila na délku asi čtrnáct metrů a vážila 7,3 tuny. Páchla. Proto se ji místní úřady rozhodly odstranit. Likvidaci dostala za úkol správa dálnic státu Oregon. Je to logické. Jak poznamenal web IFLScience, každý, kdo někdy řešil problém se zdechlou velrybou, si nemůže nevšimnout, že je velmi podobný předpisovému nastavení brzdových světel.

Dálniční správa konzultovala odstranění vorvaně s americkým námořnictvem. Admirálové doporučili, z pohledu své odbornosti rovněž vcelku logicky, vyhodit chcíplou velrybu do povětří. Záměrem bylo položit nálož na závětrnou stranu kytovce. Exploze měla odpálit zbytky mršiny zpátky do moře. O menší kousky se měli postarat rackové.

Zbývalo rozhodnout, kolik dynamitu bude potřeba. Rozhodnutí připadlo muži jménem George Thornton. Dostal odpálení velryby za úkol, poněvadž jeho šéf si zrovna vzal volno a odjel na lov. „Jsem si jistý, že to bude fungovat,“prohlásil. „Jediný problém je, že si nejsme jistí, kolik výbušniny je potřeba ke zničení té věci.“Nakonec Thornton usoudil, že bude stačit dvacet beden. To je asi 450 kilogramů.

V den exploze, 12. listopadu, projížděl kolem mrtvé velryby veterán z druhé světové války Walt Umenhofer. Shodou okolností si před několika dny koupil nové auto ve slevě, kterou obchodník propagoval volně přeloženo jako Velrybí nabídku. Umenhofer prošel za války tréninkem v používání dynamitu. Řekl střelcům, že k odpálení mršiny ho stačí desetkrát méně. Jeho názor ale nikoho nezajímal.

Umenhofer se proto i s autem odklidil do (domněle) bezpečné vzdálenosti a jal se pozorovat explozi. Kousek od něj se usídlil štáb místní televize. V 15.45 místního času došlo k explozi. Většina vorvaně zůstala na stejném místě jako před výbuchem. Exploze však způsobila silný gejzír velrybího tuku. Zasáhl okolí v poloměru 850 metrů. Kusy nahnilé velryby dopadaly na domy, auta i obyvatele městečka Florence.

Jeden obzvlášť velký zasáhl nové auto válečného veterána Umenhofera, koupené v rámci Velrybí nabídky. Udělal z něj placku. „Pojišťovna tomu nikdy neuvěří,“prohlásil nešťastný odborník na výbušniny. Rackové si zbytky vorvaně sezobat nepřiletěli. Výbuch je totiž vyplašil. Po vynálezu internetu se stal z televizní reportáže o výbuchu hit. K padesátému výročí vyšla vyčištěná verze. Můžete si ji najít Googlem. Je v rozlišení 4K. Obyvatelé Florence vzpomínají na explozi s humorem. Letos na její památku pojmenovali nový park.

Po vynálezu internetu se stal z televizní reportáže o výbuchu vorvaně hit. K padesátému výročí vyšla vyčištěná verze, je v rozlišení 4K. Místní obyvatelé dokonce letos podle této události pojmenovali nový park.