Mikulášova patálie

Nová strana oslovuje pozitivně, ale zatím i naivně

Mikuláš Minář včera zahájil podpisovou kampaň pro svou novou stranu Lidé PRO. Nehodlají s přáteli stát stranou, chtějí být pozitivní a nekličkují a razí heslo Buď pořádně, nebo vůbec, proto si pro začátek sami dali poměrně smělý cíl sesbírat pro stranu nejméně půl milionu podpisů. Jak stranický lídr řekl, nechtějí žádný další pětiprocentní projekt, chtějí volby vyhrát. A na cestu si natočili pěkný klip prodchnutý optimismem, v němž hnutí fandí jak jeho exponenti jako David Ondráčka (bývalý šéf Transparency International), tak ctihodní politici Eliška Wagnerová s Petrem Pithartem až po podnikatele jako Martin Hausenblas či Jiří Kůs. A samozřejmě v něm najdeme umělce i „obyčejné lidi“.

Noví politici ještě nemají žádné konkrétní teze, kterými by se vymezili proti konkurenčním stranám, protože „detailní program hnutí vznikne ze společné práce expertů a lidí, kterých se týká. Nebude se vymýšlet od stolu“. Zde končí poezie a nastává próza, každý program vznikne nakonec u stolu, protože ho musí někdo zformulovat. Co si lidé přejí, se jich ptal už Andrej Babiš i Ivan Bartoš a oba odpovědi zahrnuli po svém do stranických programů. Bude tedy „PRO“jen dalším agregátem, tedy vrbou, pro nejrůznější požadavky? Zatím nevíme.

Nevíme též, co konkrétně znamená slib „každé čtyři roky dostaneme do politiky nové tváře a myšlenky. Lidé budou mít šanci vystavit stopku politikům, kteří zklamou“. Asi to nebude odvolatelnost a la Okamura, ale straníci zároveň naznačují, že by se politici měli více střídat. To nemusí být jen k užitku, politiku se lidé učí a leckdy trvá celé volební období, než se jim podaří zvládnout abecedu. Je pak žádoucí takového člověka vyměnit za dalšího nadšeného neumětela?

Pokud by se někdo chtěl Lidem PRO vysmát, možností má nespočet. Jenže žádné nové hnutí se nezrodilo dokonalé a vítězné, ať se tedy ukážou. Já vidím největší problém v nepochopení skutečnosti, že politika je každodenní řemeslo a nikoli extatická performance.