Poslední veteránka od Sokolova
Jarmila Halbrštátová byla i poslední pamětnicí bojové cesty z Buzuluku do Prahy
Tento týden definitivně odešla část české historie. Ve středu 2. prosince ráno zemřela ve věku 96 let Jarmila Halbrštátová, vůbec poslední účastnice slavného – a prvního – boje Čechoslováků na východní frontě u vesnice Sokolovo. Válečná veteránka byla i posledním pamětníkem bojové cesty z Buzuluku do Prahy.
Jarmila Halbrštátová, rozená Kaplanová, prožila velmi bohatý a těžko uvěřitelný život. Jako mladá dívka zažila zatčení a věznění sovětskou NKVD, ve svých 18 letech jako zdravotnice zachraňovala životy raněných vojáků v bitvě u Sokolova, aby se po druhé světové válce stala jednou z prvních žen, které sloužily v československém letectvu.
Ještě nedávno se přitom o této hrdince mnoho nevědělo. Senát ji tehdy dokonce odmítl vyznamenat – vše se v posledních dvou letech změnilo, a to i z iniciativy autora této vzpomínky: nejdříve obdržela medaili výboru pro obranu Poslanecké sněmovny PČR, kterou jí osobně předala předsedkyně výboru Jana Černochová (ODS), v říjnu minulého roku ji pak medailí Za hrdinství vyznamenal u příležitosti státního svátku prezident Miloš Zeman. Záslužným křížem ji ocenil i ministr obrany Lubomír Metnar (ANO). Na sklonku života se jí tak dostalo uznání, které si právem zasloužila. Bohužel si již nesplnila své velké přání podívat se ještě jednou do ukrajinského Sokolova.
Polní ošetřovatelka
Narodila se 9. dubna 1924 na Ústeckoorlicku ve východních Čechách – v obci Hylváty se silnou německou menšinou, proto i ona absolvovala německou školu. Ve třicátých letech rodiče odjeli za prací do Sovětského svazu a Jarmilu vychovávala babička.
Ve dvanácti letech odjela za rodiči i ona – konkrétně do města Šachty u Rostova na Donu. Zde ji po německém útoku v červnu 1941 jako občanku nepřátelského státu (na rozdíl od rodičů vlastnila pouze protektorátní pas) zatkly orgány NKVD. Kaplanová byla nejdříve držena ve sběrném táboře v Rostově, později prošla i věznicemi v Moskvě, Nižném Novgorodě a internačním táborem v Akťubinsku na území dnešního Kazachstánu. „Seděli
jsme ve sklepě mezi lidmi, kteří zabíjeli, kradli a podobně. Byla to hrůza. A mně bylo sedmnáct,“vzpomínala před dvěma lety, kdy jsem ji navštívil v domově seniorů v Moravské Třebové.
Do řad československé zahraniční armády mohla vstoupit na základě Stalinovy amnestie vyhlášené pro československé občany. Po několika intervencích u vedení tábora získala propustku a odjela do Buzuluku. V červnu 1942 se tak stala příslušnicí československé jednotky. Absolvovala zdravotnický výcvik a záhy odjela na frontu. Byla jednou ze 38 dívek, které se prvního boje Čechoslováků na východní frontě zúčastnily.
„V den boje u Sokolova jsem ráno byla v místní škole, kde se nacházelo obvaziště. Potom začal útok. Obvazovali jsme raněné u zdi kostela, bylo jich tam hodně. Tanky pořád přijížděly a plamenomety vše zapalovaly. Viděla jsem, že jednomu chlapci padl plamenomet na záda. Samozřejmě úplně shořel. Člověk se nesměl bát, prostě jsme museli obvazovat raněné,“vyprávěla mi při jednom z našich setkání.
Radiotelegrafistka
Do dalších bojů zasáhla jako radiotelegrafistka, předtím úspěšně dokončila armádní spojařský kurz. Hned v další válečné operaci u Kyjeva v listopadu 1943 prokázala statečnost coby příslušnice 2. baterie I. dělostřeleckého oddílu. Následující citace pochází z návrhu na udělení medaile: „V době dělostřelecké přípravy na opevněné postavení nepřítele, kdy byly telefonní linky přerušeny, nepřetržitě zabezpečila spojení mezi velitelstvím a baterií.“
Ještě předtím – při cestě na frontu – bombardovali německé letouny jeden z ešalonů na frontu u obce Jachnovščina. Ač spojařka, i tam Kaplanová zachraňovala raněné vojáky.
V řadách dělostřelectva se Jarmila Kaplanová zúčastnila i dalších bojů včetně bitvy o Dukelský průsmyk na podzim roku 1944. Konec války ji zastihl ve Vsetíně.
Byla jednou ze 38 dívek, které se prvního boje Čechoslováků na východní frontě zúčastnily
Jarmila Halbrštátová-Kaplanová získala za projevené hrdinství ve druhé světové válce Československý válečný kříž 1939 a medaili Za chrabrost před nepřítelem. Postupně byla povyšována do hodnosti majorky, podplukovnice a plukovnice ve výslužbě. Zemřela s nemocí covid-19 v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Letos jde o druhou a zároveň poslední pamětnici bitvy u Sokolova, se kterou se loučíme, a to po červnovém úmrtí Janiny Černé-Malinské.
Halbrštátová byla i poslední pamětnicí slavné bojové cesty z Buzuluku do Prahy, posledním svědkem událostí východní fronty. Možná si ještě doteď neuvědomujeme, jak významný člověk pro naši historii tento týden odešel.