K Trumpovu dědictví a (ne)odchodu
Výklad progresivních médií k Trumpovu politickému dědictví je jednoznačný: nabubřelý arogantní populista, machista, egomaniak, rasista, a k tomu všemu fašista.
U člověka podobných kvalit už to přece ani nestojí za to, zabývat se výsledky. Hlavně že už skončí temno a zase budou vládnout chytří, demokratičtí a hodní lidé.
Tak se to většinou jednoduše smete: kamarádil a setkával se s diktátory jako Kim Čong-il či Putin a z jednání se ani nepořizoval záznam. K EU měl nepřátelský vztah, zpochybňoval NATO, spojence USA prý zastrašoval a uvaloval na ně cla z důvodů národní bezpečnosti apod.
Ono se to dědictví ale rozebírat má a musí. Začněme americkou domácí politikou. Trump výrazně snížil daň ze zisku korporací, ale v podstatě ji pouze dorovnal na úroveň běžnou ve světě, v Evropě především. Ekonomicky se navzdory pandemii 54 procent Američanů cítí lépe než před čtyřmi lety.
Deregulace pomohly americkému průmyslu i těžbě ropy a plynu. To pomohlo nejen snížit ceny, ale oslabilo to diktátorské režimy, jako je Rusko a Venezuela, ale hlavně to Americe umožnilo omezit angažmá na Blízkém východě. Trump nevyvolal ani nezpůsobil žádnou válku, neposílal Američany na smrt a ani nedestabilizoval celé státy. Nešel do války ani kvůli ropě, ani kvůli vlastnímu znovuzvolení. V tomto ohledu bude politické dědictví George W. Bushe a neoconů kolem něj hodnoceno v dějinách jako mnohem horší než Trumpovo, případně jako doslova katastrofální. Ve věci KLDR je víceméně klid.
Trump vystoupil z Pařížské klimatické dohody, ale hlavně proto, že Čína otevírá jednu uhelnou elektrárnu za druhou a slibuje začít snižovat emise po roce 2030 a bezuhlíkovou ekonomiku v roce 2060.
Trump vystoupil z jaderné dohody s Íránem, ale to je také dobře, protože Írán musel omezit vojenskou expanzi v zahraničí. Diplomacie Trumpovy administrativy zajistila nadějné smlouvy Izraele s arabskými zeměmi v Perském zálivu. Za Trumpa Rusko nezaútočilo na Krym ani na východní Ukrajinu a ani se nevydalo do Sýrie. To se stalo už za Baracka Obamy.
„Skvělé vztahy“Trumpa s Putinem ilustruje to, že za Trumpa posílilo NATO vojenskou přítomnost na východním křídle a že USA blokují plynovod Nord Stream 2. To, že evropští spojenci málo zbrojí a propadají pacifismu, musí být pro USA frustrující. Obama to zkoušel po dobrém, Trump spíše po zlém, nepomáhá nic. EU Trump spíše nerozuměl, ale není to docela těžká disciplína?
Co se rasismu týče, je vcelku výmluvné, že Trumpa volilo mnohem víc Afroameričanů než před čtyřmi lety a jako asi jediný fašista na světě je Trump velmi oblíben v Izraeli. Co se pandemie týče, USA nemají horší výsledky než Evropa a Trumpova operace Warp Speed zajistila třem výrobcům vakcín rychlé miliardy dolarů, jež umožnily maximální urychlení vývoje.
Vcelku rozumně si Trump myslí, že „státy mají mít hranice“– ani taková zdánlivá banalita už není dnes samozřejmostí. Možná je důležité, čemu Trump stavěl hráz nebo co zadržoval.
Až dorazí takzvaná kultura zákazů (cancel culture), nová cenzura, jediná správná mluva, sundávání pomníků a povinné klekání ve velkém i k nám, bude se ještě leckdo divit. Na dlouhá léta dopředu Trump zastavil ovládnutí Nejvyššího soudu progresivisty a kromě volby prezidenta bylo volební vítězství demokratů velmi slabé.
Místo aby se Trump soustředil na svůj politický odkaz, pustil se do boje o ukradené volby. Přitom ten odkaz dokládá, že i nesympatický a pro leckoho odpudivý člověk může mít výsledky. A ani disrupce a zatřesení establishmentem nemusí být na škodu. Solidní ústavní systém to vydrží.
Místo svého politického dědictví se Trump soustředí na marketingovou část (či podstatu) své osobnosti. On (a značka „Trump“) přece nikdy nemůže být loser. Výsledkem bohužel je, že svoji prohru jen podtrhne.