7. OSPOD neboli „sociálka“- co (ne)smí

jak bude vypadat vyživovací povinnost rodičů a podobně. Sociální pracovník nařizuje také střetnutí nebo může uskutečnit i sociální šetření v domácnosti (to je ale velmi individuální).

Sociální šetření v domácnosti: tak zní oficiálně moment, kdy se partneři nedokážou dohodnout, u koho dítě bude po rozvodu trvale bydlet. Úřad má za úkol objektivně zhodnotit, které prostředí bude pro dítě nejlepší.

Vše se opět řídí zákonem stanovenými pravidly, v praxi ale existují v různých krajích rozdíly, jakým způsobem se šetření provádí.

Někdy sociální pracovník přichází do rodiny neohlášeně, jindy si návštěvu domluví předem. Pokud se mu něco nezdá, smí si v místě bydliště dítěte (u sousedů, ve škole, u lékaře dítěte…) zjišťovat, jak rodiče o dítě pečují a jak se dítě chová.

Také posuzuje, jestli se rodič zvládne o dítě postarat. Obvykle se zajímá o obecné podmínky (hygiena, vybavenost bytu apod.) a o podmínky pro děti (kde spí, zda se mají kde učit, mít kde své věci).

Právě tento moment probouzí strach v těch rodičích, kteří bydlí se svými dětmi třeba v garsoniéře, kde si potomek může o vlastním pokojíku nechat jen zdát. Zbytečně. Jak už jsme zmiňovali v kapitole o tom, co jsou sociální aktivizační služby, „ospoďačka“především přemýšlí na d tím, jak zařídit, aby dítě zůstalo ve svém prostředí.

Sociální pracovník pak na základě zpráv a osobního jednání s rodiči zhodnotí situaci a vyhotoví doporučení pro soud. Soud jej následně použije jako jeden z důkazů pro své rozhodnutí.

Autorka pracuje v organizaci Patron dětí a je spolupracovnicí LN

Zdrojem všech dat a údajů v tomto díle je ministerstvo práce a sociálních věcí