Odešel Evropan A. J. Liehm
„V mých očích byl obyvatelem Evropské unie dávno předtím, než projekt vůbec vznikl.“Těmito slovy ohodnotil šéf Literárních novin Petr Bílek evropanství a kosmopolitismus Antonína Jaroslava Liehma. Bylo to na jaře 2014 a Liehm, někdejší vedoucí zahraniční a filmové rubriky stejného listu, slavil úctyhodné devadesátiny.
Slavil stylově: křtem téměř sedmisetstránkové „bichle“, v níž shrnul skoro všechny své články napsané v 70. a 80. letech pro exilový časopis Listy. Podle jeho tehdejšího pseudonymu se kniha jmenuje Názory tak řečeného Dalimila.
„Snažil jsem se nelhat a mluvit o tom, o čem chtějí lidé slyšet. Ale ne to říkat s ohledem na to, co chtějí slyšet. Za nejhorší považuju vyhovovat přání čtenářů, což je teď problém české žurnalistiky,“prohlásil tehdy stále aktivní Liehm.
Za stejnou knihu o rok později sklidil Cenu Toma Stopparda za významné esejistické dílo a prezident Miloš Zeman – postava známá svou averzí k většině žurnalistické scény – mu udělil medaili Za zásluhy.
Listy začaly vycházet v lednu 1971 v Římě jako časopis československé socialistické opozice. Založil je Jiří Pelikán, jenž v 60. letech před emigrací vedl tehdejší Československou televizi a patřil k předním představitelům demokratizačního procesu roku 1968. V Listech publikovali významní čeští exulanti i osobnosti domácí opozice včetně Václava Havla, Ludvíka Vaculíka, Josefa Škvoreckého nebo Petra Pitharta. „Byla to skupina lidí, kteří se po světě všemožně snažili přesvědčit nikoli přesvědčenou pravici, ale často váhající, opatrnou, konformní, oportunistickou levici o skutečné podstatě ,reálného socialismu‘,“vzpomínal Liehm v knize Minulost v přítomnosti.
Do pestré směsi osobností zapadl dokonale. Vždyť sám měl neméně barevný životopis. Narodil se 2. března 1924. Po maturitě musel na nucené práce v zemědělství do východních Čech. Na sklonku války se vrátil do Prahy a ve dnech Pražského povstání pracoval jako tlumočník pro Mezinárodní červený kříž.
Během války vstoupil do KSČ a po válce studoval Vysokou školu politickou a sociální. Žurnalistou a kritikem se stal těsně po válce, kdy s E. F. Burianem spolupracoval na levicově orientovaném časopisu Kulturní politika. Po jeho nuceném uzavření pracoval v tiskovém odboru československého ministerstva zahraničí, v nakladatelství Naše vojsko a v zahraniční redakci ČTK.
V 60. letech působil v Literárních novinách. Propagoval novou vlnu československého filmu. S jejími představiteli už v té době nasbíral sérii rozhovorů, které však mohly vyjít česky až v roce 2002. Na sklonku osudného roku 1968 Liehm vycestoval do Paříže. Ze zahraničí už se do – tehdy socialistické a hlavně okupované – vlasti nevrátil. Přednášel na univerzitách v Evropě i USA a zároveň přispíval do zahraničních novin a rádií. Žil také v USA.
V první polovině 80. let se vrátil do Francie a v roce 1984 založil mezinárodní kulturní revue Lettre internationale, jež vycházela v mnoha jazycích, po roce 1989 i česky.