Společnost byla vždycky polarizovaná

V dubnu 2017 poskytl Antonín Jaroslav Liehm pro LN rozhovor. Mluvil v něm nejen o Milanu Kunderovi či o současné žurnalistice. S literátem tehdy hovořil Milan Rokos. Úryvek z textu zveřejňujeme.

LN Co právě čtete?

Čtu Eseje o české literatuře od Sylvie Richterové. Je to krásná knížka, měli byste o ní napsat velký článek. Jsou tam autoři jako třeba Vaculík, Kosík, Havel, Kundera, Škvorecký. Z velké části jde o texty, jež už někdy vyšly.

LN Vy si pravidelně voláváte s Milanem Kunderou. Bavíte se třeba i o politice?

Málo, máme sice stejný názor, ale žádné velké politické diskuse nevedeme. I když Kundera své poslední knížky napsal ve francouzštině, stále je to český spisovatel a Francie mu taky jde trochu na nervy...

LN Má Kundera ještě přehled o tom, jaká literatura dnes vzniká v České republice?

Myslím, že o té úplně nové už ne, taky má svá léta a méně čte. Kdybych to ale měl říci natvrdo, ona už v současnosti skoro žádná literatura není, byť vychází spousta knížek. Jestli je to ale literatura, to nechci posuzovat. Říkám si, jestli ji vidím já špatně, či ji oni píšou špatně? Ve svém věku si netroufám říci, kdo se mýlí.

LN V České republice, ale i v jiných zemích se hodně mluví o rozdělení společnosti. Zažil jste už někdy společnost tak polarizovanou, jako je dnes?

Ale ona vždycky byla, za první republiky byla také polarizovaná. To je i práce novin – aby v nich ta polarizace byla vidět, abyste z nich poznali, komu ty noviny fandí. Na druhou stranu ale musí noviny zůstat objektivní a být dobře napsané.