Praha ukazuje Česko za 14 dní

LN Protiepidemický systém PES, jehož jste spoluautorem, má kromě jiného umět predikovat vývoj v horizontu až dvou týdnů. Nakolik se mu to dosud daří?

Myslím, že tzv. index rizika v systému PES funguje dobře, dobře indikuje míru epidemie, která se drží na hranici mezi úrovní3a4 (rozhovor vznikal v sobotu ještě před nedělní změnou indexu rizika – pozn. red.). Opatření jsou nastavena tak, že stupeň pět je poměrně „tvrdý“a tlačí čísla dolů, zatímco stupeň jedna je „měkký“a jeho výsledkem by byl růst. Jde tedy o to, k čemu by PES měl vlastně sloužit. Měli jsme pocit, že ten současný třetí stupeň je svým způsobem stále ještě brzda, jelikož podle návrhu, jejž jsme předložili při tvorbě PES vládě, se měly aktivity během „trojky“omezit o 40 procent, takže zhruba 60 procent kontaktů za běžného režimu. Podle propočtů by to – spolu s funkčním trasováním – mělo stačit. A to nejen ke stabilizaci situace, ale i pro další brzdění.

LN To znamená, že opatření jsou nastavena v souladu se „psem“?

Některé kroky jsou jistě správným směrem. Například rozjezd testování antigenními testy. Něco se však děje také špatně. Na mysli mám třeba neustálé upravování matic, jež určují, pro který stupeň platí jaká opatření. Milimetr po milimetru se rozvolňují jednotlivé brzdicí epidemiologické mechanismy a z „trojky“se pomalu stává spíše dva a půlka. To bych považoval za velice nebezpečné, protože to ten pečlivě nastavený soubor opatření může destabilizovat.

LN Ministerstvu zdravotnictví byste tedy za to sundávání nohy z brzdy vyčinil...

Nikoho neobviňuji z toho, že se záměrně snaží něco posunout. Ale fakt je, že svět okolo nás nejsme schopní uchopit zcela přesně – ať už textem zákona, či protiepidemickým systémem. Ve chvíli, kdy se naskytne možnost něco vyložit různými způsoby, se všichni snaží přirozeně posunout to zase o trochu blíže rozvolňování. Ale pro celý systém je to bohužel špatně. Vidím v tom velké nebezpečí, nemá však smysl poukazovat na nějaké konkrétní opatření.

LN V čem se liší vaše modely v Bisopu třeba oproti těm od Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS)?

ÚZIS dělá to, že do modelu vsadí jako klíčovou proměnnou reprodukční číslo R a dle jeho hodnoty předpovídá krátkodobý vývoj epidemie. My se snažíme pracovat přímo se sociologickými daty, jež máme od týmu sociologa Daniela Prokopa a společnosti PAQ. Předpoklady jako ÚZIS tedy nevytváříme, spíše studujeme, co se dělo v posledních 14 dnech, a na základě toho se nám dařilo poměrně dobře odhadnout, co přinesou další dva týdny. Na základě sociologických dat o chování lidí si pak troufneme odhadovat vývoj třeba i za měsíc. To fungovalo velmi dobře, dokud epidemie rostla. Kulminaci vytížení nemocnic jsme odhadli dopředu s chybou čtyř dnů.

LN Přešel jste do minulého času. Znamená to, že při ustupující či přesněji stagnující epidemii ztratily modely svou spolehlivost?

Dostali jsme se do situace, jejíž vývoj se jen velmi těžko odhaduje. Prvně se celá země ocitá na „trojce“, přitom jednotlivé regiony mají mezi sebou ještě značné rozdíly. Číslo R se pohybuje mezi hodnotou 0,9 a 1, což je do značné míry problém. Nejde totiž o stabilní trend, naopak lze očekávat oscilace. I proto jsme predikce přestali koncem listopadu vydávat. Místo toho jsme vydali text vysvětlující křehkost současné situace a soustřeďujeme se na monitoring trasování, zkoumáme vliv vakcinace v různých scénářích atd.

LN Jak se díváte na minulý čtvrtek, kdy došlo k rozvolnění?

Musím se opakovat, ale možné je vlastně všechno, číslo R je opravdu velice blízko jedné. Například když se podívám na pozitivně detekované, viděli jsme minulý týden první dva mezitýdenní nárůsty, a to jak ve čtvrtek, tak v pátek. Reprodukční číslo R je v podstatě lineárně závislé na počtu kontaktů, jejichž počet nyní roste, takže určitě nemůžeme očekávat nějaký reálný pokles epidemie. Změna v chování lidí se projeví až před Vánocemi. Stát se mohou různé věci. Můžeme spekulovat, do jaké míry se budou pořádat vánoční večírky či jak moc to bude společnost tolerovat. Hospodští samozřejmě nebudou nikoho vyhazovat jen proto, že seděl u stolu v pěti lidech místo nařízených čtyř. Bude to o přístupu a o zodpovědnosti lidí. Osmnáctého prosince nám do toho také vstoupí antigenní testy, které by – pokud bude jejich nasazení dobře zorganizováno – mohly poměrně pomoci.

LN Co zjišťujete o těch regionálních rozdílech? Kupříkladu proč na jaře a i nyní, byť pokaždé jinak, vyčnívá Praha?

Praha je město s hodně lidmi a krátkými vzdálenostmi. Stav Prahy většinou ukazuje zbytek republiky za dva až tři týdny. Což je možno vidět z té lepší perspektivy, a sice že Praha je stále pod průměrem ČR, avšak i z té horší, neboť index rizika vystoupal v Praze za poslední tři dny před sobotou ze 38 na 49 bodů. Zajít si v hlavním městě na test není problém, během chvíle jste na odběrovém místě. Jenže v krajích někde představuje dojezd k testovacímu místu i padesát kilometrů cesty. V datech sociologa Prokopa a společnosti PAQ se to ukazuje jasně, vzdálenost testovacího místa je důležitým ukazatelem pro to, zda se lidé jsou ochotní testovat, nebo ne. Proto si myslím, že by bylo důležité, aby existovaly mobilní týmy, jež by s testovacími sadami objížděly obce. Slyšeli jsme mnohokrát, že do té či oné vesnice na konci světa si virus cestu nenajde. Jenže když si ji najde, dopadá to bohužel špatně.

LN Mobilní týmy navrhoval už prezident České lékařské komory Milan Kubek. Ministru zdravotnictví Janu Blatnému to ale přišlo zbytečně drahé.

Já myslím, že to nakonec půjde. Vždyť to ani nemusí být komplikované. Dá se více zapojit armáda. Použít můžete autobusy, vždyť antigenní testy nejsou nic složitého. Brzy se dostaneme do situace, kdy se budeme testovat samoodběrem. Takové věci je potřeba velmi podporovat. Podívejme se třeba na Dánsko, jež epidemii zvládá zdravotně i ekonomicky. Počty mrtvých tam oproti předešlému roku nevzrostly, ekonomicky má Dánsko mnohem menší ztráty než Česko. Klíčové je, že v počtu testů jim vychází zhruba na 1,3 testu na Dána. Takže každý byl průměrně minimálně jednou otestován. My jsme u stejného ukazatele na číslu 0,3, takže celkem tři miliony testů. Co se nám tu na podzim bohužel „povedlo“, je opravdu strašné. Lockdown přišel pozdě a důsledkem toho u nás zemřelo obrovské množství lidí. Je velice pravděpodobné, že nadúmrtnost, tedy nárůst úmrtí oproti běžnému roku, bude v ČR na konci roku na úrovni patnácti tisíc mrtvých. Zmíněné Dánsko či Finsko jsou na nule. Osmdesátimilionové Německo je na téměř čtyřech tisících.

Od jara, kdy vypukla koronavirová epidemie, matematik René Levínský promítá data z epidemiologické situace do modelů, na jejichž základě se daří přesně odhadnout, co se bude dít dál. „Stát se mohou různé věci,“říká v rozhovoru pro LN výkonný ředitel Centra pro modelování společenských procesů Bisop na adresu nedávného velkého rozvolnění.

LN V poslední situační zprávě vaše centrum uvádí, že nyní hodláte pracovat s modelem M, tedy města. Co to znamená?

Vzali jsme velké množství dat a vymodelovali město inspirované Hodonínem. Takže 24 tisíc obyvatel přímo ve městě a dalších 32 tisíc, kteří žijí v jeho okolí. U většiny modelů se do úvahy berou skupiny lidí, kteří mají něco společného. Náš model M však sleduje každého člověka samostatně. Těch padesát šest tisíc lidí nám „pobíhá“městem, jemuž říkáme Epicity a my jejich pohyb a kontakty sledujeme asi na 30 různých úrovních. Podle katastru nemovitostí jsme postavili domy, obchodní centra, školy a z dat statistiků jsme do nich nastěhovali lidi. Dosadili jsme tam i další sociologické údaje – jak často lidé chodí do hospod, rozdělení škol na první a druhý stupeň a tak dále. Celkem jsme město „nakrmili“daty z asi dvaceti různých databází. S takto fungujícím městem pak můžeme provádět různé experimenty.

LN Co třeba s Epicity provádíte?

Můžeme v něm například zavřít všechny hospody. Pak necháme simulaci stotisíckrát proběhnout. Stejně tak zavřeme třeba školy. A pak můžeme porovnat, zavření čeho mělo na epidemii lepší efekt.

LN Články přibližující váš výzkum zdůrazňují důležitost trasování. Jak s ním pracujete v modelech?

V tom nám hodně pomáhá, že můžeme sledovat jednotlivce. Trasování jsme si rozdělili do pěti skupin intenzity. Můžeme porovnat město, kde se netrasuje vůbec, s městy, kde se trasuje s různou intenzitou: postupně přidáváte rodinu, zaměstnání, volnočasové aktivity a nakonec úplně všechno pomocí elektronického trasování. Ukazuje se například, že během lockdownu stačí jen základní trasování v rodině. Zatímco při větším rozvolnění je třeba podrobnější trasování. V situaci, kdy už povolíte akce s více účastníky, se ukazuje jako zcela klíčové elektronické trasování, jež dohledá každého. Je to vlastně jednoduché. Chcete během epidemie mít party? Žádný problém, všichni však musíte mít staženou aplikaci eRouška a dodržovat pravidla. Pak by to fungovalo.