Povídka o šlechtění virového psa
Výpadek dat není katastrofa, problémy jsou jinde
Po měsících potýkání se s novým koronavirem se část veřejnosti oddala představě, že se stačí spolehnout na protiepidemický systém PES a všechno bude fajn. Přece i ministr zdravotnictví Jan Blatný v listopadu, byť s nadsázkou, řekl, že před epidemií nás hlídá pes a my budeme sledovat, jestli se usmívá, či štěká. A tak není divu, že včera vzbudily slušný rozruch dvě věci: výpadek přísunu dat, kterými se pes „krmí“, a pak zvýšení psího skóre na stupeň požadující opět přísnější restrikce včetně zavření hospod.
Potíž je v tom, že tohle opravdu nejsou naše největší problémy. Když vypadnou data, stačí jejich tok obnovit. Normální pes také nechcípne, když mu jednou nedáte misku se žrádlem ráno, ale večer. Problém není ani okamžité zvýšení rizikového skóre. Systém reaguje dalšími restrikcemi až na několikadenní zvýšení psího skóre. Jako u živého psa, krátkodobé přetížení nevadí, až když to trvá déle, je třeba ubrat páru. Skutečné problémy psa jsou zakopány v jeho vzniku nebo chcete-li šlechtění. Opět je to jako se živými zvířaty.
Ta mohou mít zdravotní problémy třeba kvůli schválně vyšlechtěným placatým čenichům vzniklým záměrným křížením jeho předků či jiné kvůli kosmetickým úpravám. Protiepidemický pes vznikl také křížením, a to křížením různých zájmů. Psa a tabulku nenavrhli jen epidemiologové a lékaři, ale mluvili do nich například i představitelé průmyslu. Debatovalo se o školácích a učitelích a výsledkem je kompromis. Je to dobře, protože systém zkonstruovaný jen epidemiology nebo například jen lékaři by byl peklem. Pes a jím zaváděná omezení mají být ale zároveň rozložena plus minus „spravedlivě“mezi různá odvětví a oblasti života spadající pod jednotlivá ministerstva.
Nový koronavirus se ale nešíří „spravedlivě“, a navíc tvrdošíjně odmítá respektovat vládní rozdělení resortů, a tak vznikají zákonitě problémy. Navíc tabulka omezení, kterou připomínkovali odborníci na epidemie a lidské chování, je dost vágní. Vznikly tak další podtabulky s podrobnějšími instrukcemi, ovšem většinou už bez přítomnosti odborníků na modelování epidemií. Tyto podtabulky či „štěňata“psa, jak se říká, pak dokážou rozmělnit původní omezení zaváděná dospělým psem.
Dalším problémem jsou regionální rozdíly. Nikdo zřejmě nepočítal s tím, že epidemie může zůstat extrémně silná v některých krajích či okresech a jinde vyhasínat. A k tomu se ukázalo, že index má občas tendenci „skákat“, reaguje bouřlivě i na malé změny metodiky svého výpočtu či nevelké pohyby vstupních dat.
Ne že by to nikdo neprohlédl. Jsme sice ve třetím stupni ne tak tvrdých epidemických opatření, ale spousta odborníků varuje, že situace odpovídá spíše přísnému čtvrtému stupni. Dokonce i premiér nedávno vyzval občany, aby raději nevyužívali současného rozvolnění. Zdůvodňuje to stejně jako další politici hlášením psa. Pes má ale při rozhodování o restrikcích jen pomocnou roli. Politici jako by zapomněli, že pes přece není pánem pastýře, ale jeho pomocníkem. Pokud neplní dobře svou roli, neodhání vlky, třeba proto, že se zachytává dlouhou srstí v křoví, je povinností pastýře mu srst bránící mu v plnění úkolů přistřihnout.
Jsme sice ve třetím stupni ne tak tvrdých epidemických opatření, ale odborníci varují, že situace odpovídá spíše čtvrtému stupni. Dokonce i premiér vyzval občany, aby raději nevyužívali současného rozvolnění.