Wintr: Soud měl rozhodnout dříve
Existují i jednoduché změny, které by vyhověly zlomovému nálezu Ústavního soudu, aby proběhly říjnové volby bez obtíží. Docent pražských práv Jan Wintr v rozhovoru pro LN popsal i to, komu v politice nahrají. „Kdo na tom vydělá, budou volební koalice, které nebudou muset překonávat deset a patnáct procent hlasů nutných pro uzavírací klauzuli. Vydělají na tom i strany, jež budou mít těsně nad pět procent,“řekl Wintr.
LN Co by se stalo, kdyby poslanci ani senátoři do voleb v říjnu nenašli shodu v úpravě voleb po nálezu Ústavního soudu, který zrušil d’Hondtovu metodu rozdělení mandátů?
Bez d’Hondta to fungovat nemůže. V tomto ohledu se politici shodnout musí. Volby musí proběhnout v řádném termínu, protože volební období už bude trvat čtyři roky a nemá trvat déle. Zdá se mi, že strany postupují tak, že jsou připravené se shodnout.
LN Bylo by podle vás možné, aby se v nejhorším, pokud by se nenašla shoda na změně volebního zákona, jen sečetly hlasy pro jednotlivé strany a pak rozdělily poměrně mandáty? Naznačoval to soudce zpravodaj Jan Filip, podle něhož je to snadná účetní otázka.
Volební zákon se musí změnit. Ústavní soud změnil jeho část, kde je napsáno, jakým způsobem se přepočítávají hlasy na mandáty. Dokud tam nebude napsané něco jiného, neexistuje způsob, jak je počítat. Existují ale jednoduché změny. Například že se zachová čtrnáct volebních krajů, ale mandáty se budou přidělovat stranám podle celostátního výsledku a teprve pak se budou přidělovat mezi krajské kandidátky. Tímto směrem míří i návrh lidoveckých poslanců, který je už ve sněmovně načtený. Zachovává co nejvíce ze současného systému, ale nezpůsobuje disproporce.
LN Bylo by řešením vytvořit z Česka místo čtrnácti krajů jeden volební obvod?
Je to možnost. Takto se volí například na Slovensku, kde území státu tvoří jeden obvod. Jistě jde o nejproporčnější řešení. Nevýhoda ale je, že v tomto systému není dostatečně zajištěno zastoupení regionů. Může se vám také stát, že by všichni poslanci byli například z Prahy. V tom se vždy vnímala výhoda volebních krajů.
LN Část kritiků nálezu upozorňuje na délku rozhodování. Stížnost části senátorů ležela u Ústavního soudu od roku 2017. Soudce Filip vysvětloval, že existovaly formální překážky pro rychlejší rozhodnutí. Dále se odvolal na nepsané pravidlo, že soud nerozhoduje o věcech, které jsou v legislativním běhu. Nyní přichází rozhodnutí proto, že ve sněmovně nebyla politická realita nakloněna změně. Obstojí tato argumentace?
Podle mne měl Ústavní soud rozhodnout dříve. V roce 2001 v obdobné věci rozhodl po, tuším, půl nebo tři čtvrtě roce. Tady se dalo také rozhodnout dříve. V tomto uvedeném argumentu souhlasím spíše s tím, co píší soudci v odlišném stanovisku, že sice návrhy změn v Poslanecké
sněmovně leží, avšak nikdy neměly velkou naději na úspěch, protože byly předloženy menšími stranami. Čekat nedávalo smysl.
LN Jak si vysvětlujete nynější obrat v postoji Ústavního soudu? Znamená to, že volby v minulosti byly kvůli d’Hondtově metodě a takzvané adiční klauzuli protiústavní?
Ústavní nález z roku 2001 se týkal jiného volebního systému. A ten byl zrušen. Parlament ho tehdy nahradil tím, co jsme měli doposud. K tomu se Ústavní soud vyslovil jen jednou, a to v odmítacím usnesení z roku 2009, které ale není vnímané jako obecně závazné. Rozdíl v názorech z roku 2009 a 2021 je docela zvláštní. Lze to ale vysvětlit tím, jak se odehrávaly volby. Díky tomu se vyjevily ústavní slabiny systému. Z hlediska proporčnosti dopadly nejhůře volby v roce 2017. Jedna politická strana získala o patnáct mandátů více, než by měla, kdyby byl systém čistě proporční. Tudíž se problémy mohly vyjevit v poslední době. Dále si myslím, že hrálo roli to, že se od té doby změnilo složení Ústavního soudu.
LN Objevily se komentáře, které poukazují na fakt, že největší nerovnost způsobuje nikoli přepočet d’Hondtovou metodou, nýbrž rozdělení do různě velkých volebních krajů, což ale Ústavní soud nezrušil. Proč to nezměnil také?
Tady si myslím, že Ústavní soud vysvětlil své stanovisko poměrně dobře. A sice, že volební kraje jsou určitým způsobem zavedené, odpovídají samosprávným krajům a v nich samotných problém není, pokud zvolíme přepočítávací metodu, která nebude prohlubovat rozdíly tím, že se budou rozdělovat mandáty v jednom kraji. Parlamentu nyní nic nebrání, aby přijal nový volební zákon, který by rozdělil kraje jinak. Souhlasím s Ústavním soudem, že samo dělení státního území na čtrnáct volebních krajů protiústavní není. Teprve to, jak se pracuje s d’Hondtovou metodou a nemožnost celostátní kompenzace, je pak protiústavní.
LN Mohla rozhodování Ústavního soudu ovlivnit politická realita? Do voleb se rýsují dvě větší koalice v rámci opozice. Pokud by ve volbách nepřekročily desetiprocentní respektive patnáctiprocentní hranici, dle starého klíče by ze sněmovny vypadli reprezentanti více než třetiny všech voličů?
Jestli tato konkrétní situace ovlivnila rozhodování soudu, to nevím. Pokud by v důsledku tohoto volebního systému došlo k propadnutí vysokého počtu hlasů, způsobilo by to problém pro legitimitu voleb.
LN Komu změna nahraje?
Tím, kdo na tom vydělá, budou volební koalice, jež nebudou muset překonávat deset a patnáct procent hlasů nutných pro uzavírací klauzuli. Vydělají na tom i strany, které budou mít těsně nad pět procent. V minulosti byly případy, kdy získaly až o třetinu mandátů méně, než by odpovídalo poměrnému zastoupení.
LN Jak by vypadal volební lístek, kdyby vznikl jeden volební kraj pro celé Česko?
Kdyby byl jeden celostátní obvod, každá strana by měla jeden volební lístek. Na něm by byla vypsána jména dvou stovek kandidátů do sněmovny.