Mluv o mně a veď mě
Pravopisné jevy, které nejednomu studentovi zamotávají hlavu
Dnešní lekci věnujeme pravopisným jevům, které si zopakujeme prostřednictvím tzv. dichotomických úloh. U tohoto typu úloh se budete rozhodovat, zda je určité tvrzení, které se zpravidla vztahuje k výchozímu textu, pravdivé (ANO), nebo nepravdivé (NE).
Téma pravopisu je obsáhlé a my se zaměříme na ty jevy, jež se v testech často vyskytují. Řeč je například o vyjmenovaných slovech, která vás provázejí již od prvního stupně a která je třeba se naučit zpaměti a následně si pravopis odůvodňovat skrze vztah příbuznosti.
Potrápit vás mohou i koncovky podstatných či přídavných jmen. Zde platí pravidlo – řiďte se vzory. Chceme-li podstatné jméno zařadit ke vzoru, musíme si nejprve určit jeho rod a na základě koncovky 2. pádu určit příslušný vzor (např. Sešel se s přáteli – přítel je slovo skloňované podle vzoru muž, přítel bez přítele jako muž bez muže, 7. pád s muži –s přáteli). U přídavných jmen je třeba vzít v úvahu i druh – přídavná jména měkká (vzor jarní), tvrdá( mladý/-á/-é) a přivlastňovací (otcův, matčin). Pozor si dejme na to, ať nezaměníme 3. a 6. pád jednotného čísla podstatného jména rodu mužského životného (přišel k Markovi) s 1. či 4. pádem přídavného jména přivlastňovacího (př. 1. pád – Markovi psi, 4. pád Markovy psy). Pamatuje také, že u přídavných jmen tvrdých se v 1. a 5. pádě množného čísla rodu mužského životného píše koncovka -í.
Častou chybou je v testech psaní tvarů utvořených od osobního zájmena já, přičemž pravidlo je jednoduché. Psaní mě/mně se opět řídí pádem. Ve 2. a 4. pádě píšeme mě či mne (Čekal na mě/mne – na koho, co?), v 3. pádě mi/mně (Zavolej mi – komu, čemu?) a v 6. pádě mně (Mluvili o mně – o kom, o čem?).
Problémem bývá i psaní číslovek dva (dvě), oba (obě). Správně bychom měli tyto číslovky psát takto: 2. pád dvou, obou, 3. pád dvěma, oběma, 4. pád dva (dvě), oba (obě), 6. pád dvou, obou, 7. pád dvěma, oběma. Zapamatujte si, že slovo, které rozvíjí, si ponechává svou koncovku (např. před dvěma lety, s oběma děvčaty).
Na potíže můžeme narazit také v případě shody přísudku s podmětem. Zde platí, že pravopis -i/-y, příp. -a se řídí následujícími pravidly. Pokud je podmět množného čísla rodu mužského životného, v koncovce přísudku bude měkké i (Chlapci přišli pozdě.). Jestliže je podmět rodu mužského neživotného (Domy chátraly. )či rodu ženského, v koncovce přísudku bude tvrdé y (Dívky se opozdily.). U podmětu, který je ve středním rodě, napíšeme koncovku a (Letadla vzlétla.). U několikanásobného podmětu má vždy přednost rod mužský životný (Karel, Monika a kotě dováděli na dvorku.). Pokud budou všechna podstatná jména několikanásobného podmětu rodu středního a jednotného čísla, v koncovce přísudku napíšeme tvrdé y (Dítě, kotě a štěně běhaly po louce.)
Připomeňme si také, že u vlastních jmen vždy píšeme velká písmena (např. Evropa, Karlík, Vánoce, Krkonoše, Karlův most atd.). Malé písmeno naopak píšeme u jmen obecných (např. ulice – ulice Na Vyhlídce, náměstí – náměstí Bratří Synků atd.).
Co se týká psaní předpon, předponu s- píšeme v případě, kdy vyjadřujeme pohyb směrem shora dolů (sletět, spadnout), zmizení z povrchu (sfouknout, smazat )či pohyb směrem dohromady (sbíhat se, shrabat).
Předponu z- napíšeme v případě změny stavu (ztloustnout, zlenivět) či dokončení děje (zlikvidovat). Předpona vz- značí směr vzhůru (vzletět).
Ještě připojíme jeden pravopisný jev, který mnohdy zamotá hlavu. Jedná se o psaní hláskových skupin /bje/, /pje/, /vje/ a /mňe/.
Nejmenší problém z celé skupiny bude činit hlásková skupina /pje/, kterou zapisujeme vždy pě (pěšina, pěstitel).
V případě hláskové skupiny /bje/ platí, že pokud je hláska b součástí předpony ob-, píšeme bje (objížďka, objednávka). Je-li však celá skupina /bje/ součástí kořene a zároveň jedné slabiky, napíšeme bě (oběť, oběd).
Podobné pravidlo platí i u hláskové skupiny /vje/. Pokud hláska v tvoří předponu, píšeme vje (vjezd). Jestliže je celá skupina /vje/ součástí kořene, zapíšeme vě (vědomí, větev).
Co se týče zápisu hláskové skupiny /mňe/, zde budeme muset vycházet z příbuzných slov. Uslyšíme-li v příbuzném slovu -n-, budeme psát -mně. Jako příklad si uveďme některá problematičtější slova: zapomněl (od tvaru slova zapomenout, pomni), domněnka (od slova domnívat se), rozuměl (od tvaru rozumí), porozumění (od slovesa rozumět), rozumně (od slova rozumný), soukromě (od přídavného jména soukromý), střídmě (od přídavného jména střídmý).
Pamatujme, že slovo tamější vzniklo ze zájmenného příslovce tam přidáním přípony -ější.