Děti ohrožuje syndrom zakuklení

Psychologové varují před dopady koronakrize na duši: lidem se nechce z izolace, rostou sociální fobie

Zvyk je železná košile. A pokud lidé, byť nedobrovolně, přivyknou samotě, sociálnímu vakuu či pouhému online kontaktu, hrozí jim takzvaný syndrom zakuklení. Ten se projevuje obavou z lidské blízkosti, strachem z opuštění vlastní ulity, svého domácího prostoru, vyústit pak může až do sociální fobie či vážné deprese. S definicí syndromu přišli na jaře jako první francouzští psychologové, jeho projevy jsou ale patrné ve všech koronavirovou pandemií sevřených zemích. Česko nevyjímaje.

„Sociální izolace je vážný problém, se kterým se setkáváme také u nás. Objevují se psychické dopady na duševní zdraví, to prokázáno bylo. Podobný syndrom, jako je zakuklení, u nás zatím odborně nepopisujeme, může se však objevit sociální stažení u dětí i dospělých, které může být i naučeným chováním,“řekl LN Štěpán Vymětal, psycholog se zaměřením na psychologii mimořádných událostí a krizového řízení.

Připustil nicméně, že na finální soudy chybí data, výzkum vyžaduje více času. „Zatím nemáme rozvolnění a běžné setkávání, proto nemůžeme objektivně stanovovat zákonitost v těchto psychických jevech. Hypoteticky ale podobné jevy u dětí i dospělých nevylučuji,“doplnil.

Obavy o socializaci dětí neskrývá ani Pavel Mohr, psychiatr z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) a též předseda Psychiatrické

společnosti České lékařské společnosti (ČPS) Jana Evangelisty Purkyně. U dospělých je podle něho větší hlad po sociálních interakcích, mají touhu setkávat se. Děti ještě nemají sociální návyky a dovednosti tak vyvinuté. „Absence kolektivu může do budoucna hrát roli v tom, že dětem bude chybět sociální dovednost,“řekl.

Dvanáctiletý Tomáš je vesměs samotář, distanční výuka mu nevadí, absenci spolužáků naživo vysloveně vítá. „Mám obavu z toho, že až se syn vrátí do kolektivu, bude ztracený a nešťastný. Už před pandemií měl problémy začlenit se, vždy však stačilo po prázdninách pár týdnů a bylo dobře. Jenže nyní si tak navykl na svůj online svět, že návrat ke starým pořádkům pro něj bude utrpení,“popsala LN Tomášova matka z Prahy.

S koronakrizí spojené restrikce – třeba omezení vycházení, výuka na dálku – podle psychologa Štěpána Vymětala sice svědčí povahám, jakou je Tomáš, přesto prý i na takové číhá nebezpečí. „Introvertům to teď vyhovuje. Také však lze konstatovat, že děti tráví daleko více času na internetu a sociálních sítích, což může vést k nedostatečné kvalitě spánku, bolestem zad, nárůstu zneužívání přes internet, případně i k závislostem na těchto komunikačních prostředcích,“zdůraznil.

Za důležité považuje, aby takto strávený čas byl vyvažován dalšími aktivitami, ale například také radí vyvarovat se „modrému záření“z technologických pomůcek alespoň 90 minut před spánkem, aby jeho kvalita nebyla narušena. To platí pro děti i pro dospělé.

U doma zakuklených dětí také hrozí, že nezískají dovednosti, které jim poskytne jedině pobyt v kolektivu. „Budou zvyklé komunikovat jen přes obrazovky, navazovat známosti přes internetové seznamky, místo aby se snažily oslovit někoho v baru či na ulici,“podotkl šéf Psychiatrické společnosti ČLS JEP Pavel Mohr.

Dalším rizikem je pak vznik sociální fobie, tedy specifické diagnózy, jež ústí ve strach z veřejného vystoupení, ze ztrapnění se, koktání a podobně. „U některých dětí k tomu může dojít, protože vesměs jde o dovednosti, které si získáváme tím, že je trénujeme, jsme-li v kontaktu s ostatními, když nás zkoušejí u tabule, když máme vystoupit na besídce, připravit si nějakou prezentaci či referát, zazpívat na školním vystoupení. Zdá se, že tato zkušenost bude chybět,“shrnul Mohr.

Jak dlouhá domácí izolace musí být, aby se psychické poruchy projevily, není dle odborníků

Nespěchat – věnovat dostatek času na přizpůsobení se nové situaci. Každý, zejména děti, má své vlastní tempo a potřeby.

Udržovat rutinu – dodržovat čas na ulehnutí ke spánku, na vyučování, nezapomínat ani na volný čas k „nicnedělání“.

Vypovídat se ze svého strachu – strach je přirozená emoce, má se sdílet, mluvit o něm s blízkými.

Pohyb a relaxace – protahovací cvičení, dechová cvičení, meditace.

Mediální dieta – nepřehlcovat se informacemi, zpravodajství sledovat třeba jen jednou denně.

Odrazit hypochondrii – přehnaně se nesledovat, vyhnout se negativním myšlenkám.

Nedramatizovat riziko nákazy – respektovat daná opatření, ale vyhnout se extrémům. dosud jasné. „Děti však už ztratily skoro jeden rok, to už se může projevovat. Berte to však jen jako odhad, spekulace, data na to zatím žádná nejsou,“zdůraznil Mohr.

Zkušenost z Francie

O syndromu, který se projevuje strachem z opuštění domova, se začalo mluvit loni na jaře ve Francii, jež 11. května zrušila po osmi týdnech tvrdé restrikce týkající se volného pohybu osob. U některých lidí se v souvislosti s opětovným otevřením společnosti vyvinuly úzkosti a obavy, tamní experti to nazvali „syndrom de la cabine“nebo i „syndrom šneka“, což lze v překladu do češtiny nazvat jako syndrom zakuklení či ulity.

Nejvýrazněji se syndrom projevil u dětí, bály se pobytu venku, kontaktu s vrstevníky, měly strach i z obyčejné jízdy veřejnou dopravou či z chození do školy. Syndrom není psychiatrickou poruchou jako takovou, je definován jako porucha přizpůsobení. Dle psychologů jde většinou o přechodný emoční stav, který může později vymizet. Klíčové je zachytit jej včas a nebát se konzultace s odborníkem.