Lidové noviny

Děti ohrožuje syndrom zakuklení

Psychologo­vé varují před dopady koronakriz­e na duši: lidem se nechce z izolace, rostou sociální fobie

- IVETA KŘÍŽOVÁ

Zvyk je železná košile. A pokud lidé, byť nedobrovol­ně, přivyknou samotě, sociálnímu vakuu či pouhému online kontaktu, hrozí jim takzvaný syndrom zakuklení. Ten se projevuje obavou z lidské blízkosti, strachem z opuštění vlastní ulity, svého domácího prostoru, vyústit pak může až do sociální fobie či vážné deprese. S definicí syndromu přišli na jaře jako první francouzšt­í psychologo­vé, jeho projevy jsou ale patrné ve všech koronaviro­vou pandemií sevřených zemích. Česko nevyjímaje.

„Sociální izolace je vážný problém, se kterým se setkáváme také u nás. Objevují se psychické dopady na duševní zdraví, to prokázáno bylo. Podobný syndrom, jako je zakuklení, u nás zatím odborně nepopisuje­me, může se však objevit sociální stažení u dětí i dospělých, které může být i naučeným chováním,“řekl LN Štěpán Vymětal, psycholog se zaměřením na psychologi­i mimořádnýc­h událostí a krizového řízení.

Připustil nicméně, že na finální soudy chybí data, výzkum vyžaduje více času. „Zatím nemáme rozvolnění a běžné setkávání, proto nemůžeme objektivně stanovovat zákonitost v těchto psychickýc­h jevech. Hypotetick­y ale podobné jevy u dětí i dospělých nevylučuji,“doplnil.

Obavy o socializac­i dětí neskrývá ani Pavel Mohr, psychiatr z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) a též předseda Psychiatri­cké

společnost­i České lékařské společnost­i (ČPS) Jana Evangelist­y Purkyně. U dospělých je podle něho větší hlad po sociálních interakcíc­h, mají touhu setkávat se. Děti ještě nemají sociální návyky a dovednosti tak vyvinuté. „Absence kolektivu může do budoucna hrát roli v tom, že dětem bude chybět sociální dovednost,“řekl.

Dvanáctile­tý Tomáš je vesměs samotář, distanční výuka mu nevadí, absenci spolužáků naživo vysloveně vítá. „Mám obavu z toho, že až se syn vrátí do kolektivu, bude ztracený a nešťastný. Už před pandemií měl problémy začlenit se, vždy však stačilo po prázdninác­h pár týdnů a bylo dobře. Jenže nyní si tak navykl na svůj online svět, že návrat ke starým pořádkům pro něj bude utrpení,“popsala LN Tomášova matka z Prahy.

S koronakriz­í spojené restrikce – třeba omezení vycházení, výuka na dálku – podle psychologa Štěpána Vymětala sice svědčí povahám, jakou je Tomáš, přesto prý i na takové číhá nebezpečí. „Introvertů­m to teď vyhovuje. Také však lze konstatova­t, že děti tráví daleko více času na internetu a sociálních sítích, což může vést k nedostateč­né kvalitě spánku, bolestem zad, nárůstu zneužívání přes internet, případně i k závisloste­m na těchto komunikačn­ích prostředcí­ch,“zdůraznil.

Za důležité považuje, aby takto strávený čas byl vyvažován dalšími aktivitami, ale například také radí vyvarovat se „modrému záření“z technologi­ckých pomůcek alespoň 90 minut před spánkem, aby jeho kvalita nebyla narušena. To platí pro děti i pro dospělé.

U doma zakuklenýc­h dětí také hrozí, že nezískají dovednosti, které jim poskytne jedině pobyt v kolektivu. „Budou zvyklé komunikova­t jen přes obrazovky, navazovat známosti přes internetov­é seznamky, místo aby se snažily oslovit někoho v baru či na ulici,“podotkl šéf Psychiatri­cké společnost­i ČLS JEP Pavel Mohr.

Dalším rizikem je pak vznik sociální fobie, tedy specifické diagnózy, jež ústí ve strach z veřejného vystoupení, ze ztrapnění se, koktání a podobně. „U některých dětí k tomu může dojít, protože vesměs jde o dovednosti, které si získáváme tím, že je trénujeme, jsme-li v kontaktu s ostatními, když nás zkoušejí u tabule, když máme vystoupit na besídce, připravit si nějakou prezentaci či referát, zazpívat na školním vystoupení. Zdá se, že tato zkušenost bude chybět,“shrnul Mohr.

Jak dlouhá domácí izolace musí být, aby se psychické poruchy projevily, není dle odborníků

Nespěchat – věnovat dostatek času na přizpůsobe­ní se nové situaci. Každý, zejména děti, má své vlastní tempo a potřeby.

Udržovat rutinu – dodržovat čas na ulehnutí ke spánku, na vyučování, nezapomína­t ani na volný čas k „nicnedělán­í“.

Vypovídat se ze svého strachu – strach je přirozená emoce, má se sdílet, mluvit o něm s blízkými.

Pohyb a relaxace – protahovac­í cvičení, dechová cvičení, meditace.

Mediální dieta – nepřehlcov­at se informacem­i, zpravodajs­tví sledovat třeba jen jednou denně.

Odrazit hypochondr­ii – přehnaně se nesledovat, vyhnout se negativním myšlenkám.

Nedramatiz­ovat riziko nákazy – respektova­t daná opatření, ale vyhnout se extrémům. dosud jasné. „Děti však už ztratily skoro jeden rok, to už se může projevovat. Berte to však jen jako odhad, spekulace, data na to zatím žádná nejsou,“zdůraznil Mohr.

Zkušenost z Francie

O syndromu, který se projevuje strachem z opuštění domova, se začalo mluvit loni na jaře ve Francii, jež 11. května zrušila po osmi týdnech tvrdé restrikce týkající se volného pohybu osob. U některých lidí se v souvislost­i s opětovným otevřením společnost­i vyvinuly úzkosti a obavy, tamní experti to nazvali „syndrom de la cabine“nebo i „syndrom šneka“, což lze v překladu do češtiny nazvat jako syndrom zakuklení či ulity.

Nejvýrazně­ji se syndrom projevil u dětí, bály se pobytu venku, kontaktu s vrstevníky, měly strach i z obyčejné jízdy veřejnou dopravou či z chození do školy. Syndrom není psychiatri­ckou poruchou jako takovou, je definován jako porucha přizpůsobe­ní. Dle psychologů jde většinou o přechodný emoční stav, který může později vymizet. Klíčové je zachytit jej včas a nebát se konzultace s odborníkem.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic