Odchod dramatika
vztahů lidí, kteří se ocitli na ekonomickém i psychickém dně.
V obou hrách lze vytušit ozvuky rodinných dramat Američana Eugena O’Neilla, kterým byl Norén silně ovlivněn. Později o něm dokonce napsal hru A dej nám stíny, jakýsi ironický pendant k slavné Cestě dlouhého dne do noci.
V letech devadesátých a na začátku nového tisíciletí se tematika Norénových děl postupně měnila a rozšiřovala. Vyjadřoval se v nich k aktuálním společenským a politickým otázkám, zaměřoval se na lidi, kteří se ocitli na samém kraji společnosti, dotýkal se problému xenofobie a rasismu či, formou o’neillovské parafráze starořeckých dramat, reagoval na válečné běsnění v bývalé Jugoslávii (Kruh osob 3 : 1, Chlad, Válka).
Zároveň dál psal komorní psychologické kusy, ve kterých v popředí stojí skryté vnitřní lidské konflikty. V hrách Detaily, V skrytu, Listopad, Tichá hudba a Klinika tematizoval citovou vyprahlost partnerských dvojic, zabýval se fenoménem smrti či na divadelním jevišti představil svět pacientů psychiatrické kliniky, zařízení, ve kterém se v mládí sám léčil.
U části veřejnosti se Norén, ne zcela nezaslouženě, těšil pověsti kontroverzního autora provázeného skandály. Největší skandál vyvolal v roce 1999 v souvislosti s uvedením své hry 7:3 v divadle Riksteatern, kde dlouhodobě působil jako umělecký šéf a režisér prosazující experimentální spolupráci s různými mimokulturními institucemi. Do zmíněné inscenace zapojil trojici herců vězňů, kteří v ní hlásali své autentické neonacistické a antisemitské názory. Jeden z nich po představení využil propustky z nápravného zařízení k tomu, aby s dalšími dvěma kumpány vyloupil banku. Následující honička pak skončila smrtí dvou policistů.
V letech 2013–2020 vzbudil značný rozruch jeho třídílný Deník dramatika, ve kterém se značnou otevřeností a sebekritičností zmapoval svůj soukromý život.
Všanc ale nevydal jen sám sebe, nýbrž i mnoho významných kulturních osobností z okruhu přátel a známých, se kterými si tu vyřídil účty. Dlužno dodat, že přitom uplatnil smysl pro humor, který jinak příliš často neprojevoval: v několikatisícistránkovém díle záměrně chybí paginace i rejstřík, takže ti, kdo chtěli zjistit, jestli se i oni stali předmětem jeho kritiky, si všechny tři knihy museli přečíst od začátku až do konce!
Lars Norén je mnohými považován za pokračovatele nejvýznamnějšího švédského dramatika Augusta Strindberga, s nímž ho kromě duchovní spřízněnosti a zmíněné kontroverznosti pojila například také tři rozvedená manželství. Za své rozsáhlé dílo, zahrnující kromě dlouhé řady divadelních, televizních a rozhlasových her i třicítku básnických sbírek a próz, sklidil mnoho literárních ocenění. A je jedním z mála moderních severských dramatických spisovatelů, kterým se podařilo proniknout k českému divákovi (hrála se zde dramata Noc je matkou dne, Chaos je sousedem Boha, Kruh osob 3:1 , Démoni, Chlad a Válka) a čtenáři (několik jeho her vyšlo knižně). Bezpochyby je však stále ještě co objevovat.
Autor je překladatel ze severských jazyků