Otočky soudce Rychetského

Když v září 2009 Ústavní soud vyhověl stížnosti poslance ČSSD Miloše Melčáka a zrušil ústavní zákon o zkrácení volebního období, rozhodl tím o zrušení voleb do Poslanecké sněmovny, tehdy plánovaných na říjen 2009. Pro politiky, odborníky i občany to byl velký šok, protože Ústavní soud fakticky rozhodl, že občané volit nebudou. A kdo už tenkrát stál u rozhodnutí znemožňujícího občanům volit? Pavel Rychetský, od roku 2003 předseda Ústavního soudu.

Už tenkrát všichni kroutili hlavou a ptali se: Je to vůbec možné? Vždyť stejný Pavel Rychetský v roce 1998 jako senátor nejenže hlasoval pro tento zákon, ale aktivně vystupoval a obhajoval tento krok a soulad s ústavou země slovy: „Každý krok, kterým vracíme moc občanovi, považuji za krok ústavně legitimní.“

Jasný střet zájmů

A uteklo více než dvacet let a stejný Pavel Rychetský, už ve funkci předsedy Ústavního soudu, téměř identický zákon podrobil tvrdé kritice, protože v zákoně prý našel – světe, div se – zásadní nesoulad s ústavou. Po středečním vyhlášení nálezu Ústavního soudu o zrušení části volebního zákona musela jeho tehdejší ekvilibristika a žonglování s pojmy jako zákonnost a ústavnost samozřejmě napadnout každého, kdo netrpí ztrátou paměti. (Avšak jak víme, úspěch v politice zaručuje právě ztráta paměti.) A ač návrh na Ústavním soudu ležel tři roky a plénum rozhodlo pouhých osm měsíců před volbami, je šokující i další věc. Nález nemá odkladný účinek.

A hlavní postavou příběhu je opět Pavel Rychetský. Ve své doyenské roli se plamenně pustil do cupování volebního zákona. Jenže zde už opravdu zůstává rozum stát, protože Pavel Rychetský cupuje tentýž, který v době opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS spoluvytvořil jako místopředseda vlády, v níž seděl jako předseda legislativní rady vlády, který zákon doporučoval a současně jako senátor ČSSD, který pro zákon hlasoval. Náhoda? Zlý úmysl? Je vůbec takové chování v civilizované společnosti možné?

Pravda je, že každý soudce má právo měnit svůj názor. Ne však ten, který příslušný zákon stvořil, odborně doporučil a nakonec pomohl přijmout. V tomto případě se jedná o jasný střet zájmů.

V každé standardní zemi by se normálně uvažující soudce musel z projednávání a hlasování o takové záležitosti vyloučit právě pro svůj vztah k věci. Pavel Rychetský takto bohužel nepostupoval. Mnoho lidí tento krok považuje za zlý, účelový a bezcharakterní od člověka, který dobře ví, do jaké nejistoty a chaosu uvrhne Ústavní soud celou republiku a její občany.

Je však třeba dodat, že zásadní nesouhlas s arogancí, s jakou Ústavní soud nyní rozhodl, otevřeně dali najevo čtyři odvážní ústavní soudci, kteří jasně popsali nestandardní postupy a negativní dopady nálezu pro naši zemi. Jenže jsou v menšině…

Osobní preference a aktivismus

Už minimálně patnáct let je strašně vidět, jak justice v naší zemi upadá, a snad každý občan vidí, jak korupční skandály řady vysoce postavených soudců – zde bohužel není dost prostoru je vyjmenovávat – nahlodávají veřejnost a otřásají její důvěrou ve spravedlivý a právní stát. Ještě děsivější je, když vrchol justiční pyramidy, tedy bezpochyby Ústavní soud, je zmítán osobními preferencemi a aktivistickým přístupem jeho některých členů.

Stud by normálnímu člověku velel vyloučit se a nehlasovat. Místo toho Pavel Rychetský rozvracením norem a pravidel, které sám tvořil, žene společnost do nejistoty. Jako by nám nestačila koronavirová krize, potřebujeme k tomu i tu ústavní.

Není podstatné, jestli kroky Pavla Rychetského byly a jsou vedeny fanatickým politickým aktivismem, mesianistickým komplexem či touhou se proslavit. Podstatné je, že v čele Ústavního soudu sedí osoba, která spoluvytváří normy chování a hlasuje pro ně, aby je pak rušila, kritizovala a prohlašovala za nesouladné s ústavou. S tou samou ústavou, kterou se zaštiťoval, když kdysi přijetí těchto norem prosazoval.