Četník v ghettu chránil ohrožené
Vletech 2. světové války se do českého odboje zapojila řada příslušníků předválečných bezpečnostních složek – policie a četnictva. Jedním z nich byl i František Makovský.
Jak po válce potvrdili přeživší, nejméně 15 vězňů z terezínského ghetta zachránil tím, že jejich delikty, za něž jim hrozil trest smrti, během vyšetřování „zametl pod koberec“. Všechny tyto skutky konal zcela nezištně. Každý z těchto prohřešků stačil na to, aby se sám ocitl před popravčí četou.
První světové války se zúčastnil v rakousko-uherské uniformě. Následně podal přihlášku k četnictvu a ve dvou meziválečných dekádách na duchu a tlumočil jim zprávy zahraničního rozhlasu. Nemocným sháněl v ghettu nedostupné léky. Existovala tam i tajná odbojová organizace „Maffie“, v jejímž čele stál bývalý ruský legionář a ředitel Legiobanky JUDr. Josef Beck (1885–1943) a členy byli především záložní důstojníci a vojáci čs. armády. Organizace měla cíl co nejvíce sabotovat terezínskou válečnou výrobu. Pro případ nenadálé likvidace ghetta ze strany nacistů počítalo její vedení s organizací ozbrojeného odporu. Makovský pro ně plnil funkci spojky.
V červenci 1943 byl při náhodné prohlídce u Dr. Becka zabaven seznam členů organizace z řad vězňů. Makovskému se jej podařilo získat a zničit dřív, než padl do rukou gestapa. V září 1943 byl sám zatčen. Měl však neuvěřitelné štěstí a prokázána mu byla jen intervence za vyjmutí jednoho uvězněného z transportu do Osvětimi. I ta mu však „vynesla“půlroční pobyt v terezínské Malé pevnosti, odkud jej propustili v březnu 1944.
Jedna z bývalých vězeňkyň, kterou zachránil, později prohlásila: „Makovský by měl být prohlášený za židovského svatého!“Po válce sloužil na stanici SNB v Nových Hradech u Vysokého Mýta. Po únoru 1948 byl perzekvován.
Makovský se narodil 7. února 1897 v obci Borová u Poličky v rodině krejčího jako nejmladší z pěti dětí. Po vychození škol odjel do německého Duisburgu, kde se vyučil krejčím. Později však pracoval jako horník v dolech v Porúří. Války se zúčastnil v rakousko-uherské uniformě. Následně podal přihlášku k četnictvu a ve dvou meziválečných dekádách sloužil na Podkarpatské Rusi.
Zemřel 12. července 1974 ve Vysokém Mýtě. Roku 1996 mu byl jeruzalémským památníkem Jad Vašem posmrtně udělen titul „Spravedlivý mezi národy“. Stejný titul obdržela o rok později i jeho manželka Anna, která mu v činnosti během války pomáhala.