Protiklady a nezápory
která se nalézají na opačných pólech pomyslné stupnice (např. právě hubený–tlustý), přičemž některé dvojice mezi sebou mohou mít i další stupně škály (např. hubený–baculatý–tlustý). Pro tyto případy je typické, že popření jedné vlastnosti nutně neznamená, že platí druhá. Prohlásíme-li o někom, že není tlustý, neznamená to automaticky, že je hubený.
To naopak platí u tzv. komplementárních opozitních výrazů (viz Příruční mluvnice češtiny). Často uváděným příkladem je dvojice živý–mrtvý: kdo je živý, nemůže být zároveň mrtvý a naopak (výraz polomrtvý je nutno chápat pouze metaforicky). Zajímavý druh opozit představují tzv. opozita konverzivní, která lexikálně vzato pravými opozity nejsou, nicméně uvedením do kontextu se liší úhlem pohledu: prodat–koupit, vdát se–oženit se. Lze tak chápat i případy typu přiletět–odletět, vlákat–vylákat: opozitnost zde vlastně vyjadřují pouze předpony, které udávají „směr“totožnému slovesu.
Na konkrétní kontext jsou vázána i slova polysémní (mající více významů). Např. řekneme-li o povrchu kamene, že je hrubý, opakem bude hladký. Použijeme-li slovo hrubý o člověku, opakem je např. slušný. Setkat se však můžeme i přímo s termínem „kontextová opozita“: jde o dvojice výrazů, která jinak opozity nejsou (některá z nich opozita nemají vůbec – ostatně slov, která opozitum nemají, je ve slovní zásobě drtivá většina). Pěkným příkladem je dvojice červené víno – bílé víno. Jistě nelze říci, že by byla červená barva opakem bílé, a ani nelze říci, že by bylo červené víno svou charakteristikou opakem vína bílého; v povědomí mluvčích však tato pojmenování tvoří již zažitou protikladnou dvojici – podobně jako třeba dvojice černá–bílá nebo od dětství vštěpovaná dvojice pes–kočka.
Slovotvorně je jedním z nejproduktivnějších prostředků pro vyjádření opačného významu předpona ne-. Neznamená to však, že předpona ne- automaticky zakládá opozitní dvojici. Třeba slovo nenávist je historicky utvořeno pomocí předpony ne-, ale žádné opozitum *návist v současné češtině nemáme. Dále může předpona ne- tvořit tzv. neplná opozita, např. zdravý–nezdravý: předpona zde signalizuje, že dotyčný není zdravý, ale zároveň neříká, že je nemocný.