Vzpurným barům až rok zavřených dveří

Část restaurací má otevřeno vládním nařízením navzdory. Vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) chce tento přestupek trestat nuceným zavřením provozovny.

Hospoda U Ervina v Hlubočkách u Olomouce čtvrtým týdnem funguje, jako kdyby nic. Uvnitř sedí hosté, pivo teče. Magistrát dal na začátku února majiteli devítitisícovou pokutu. Radovan Hořín má otevřeno dál, podle svých slov tak protestuje proti neoprávněné diskriminaci. Město mu může dát další pokutu, ale to je tak všechno.

Koronavirová epidemie zároveň nabývá na nové síle kombinací agresivnějších mutací a čím dál vlažnějšího přístupu k dodržování restrikcí. Když to nejde po dobrém, míní vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD), musejí platit účinné sankce. Za ministerstvo vnitra proto vládě předložil novelu krizového zákona, která za ignorování mimořádných nařízení ukládá až rok nuceného zavření provinilé provozovny. Kabinet ji včera schválil.

„Z veřejných zdrojů je patrné, že určitá množina fyzických osob, právnických osob a podnikajících fyzických osob se dopouští porušení krizových opatření vlády zcela cíleně a opakovaně,“vysvětluje důvodová zpráva návrhu, již LN mají k dispozici.

Problém se snažila vyřešit už jedna novela. Když v nouzovém stavu platí krizový zákon, nepočítá s vyššími postihy podniků, které se zpěčují pravidlům. Kdyby totéž, třeba nechaly otevřeno navzdory zákazu, udělaly v „normálním“režimu, kdy se epidemické mantinely staví podle zákona o ochraně veřejného zdraví, horní hranice sankcí dosahují částky o šesti nulách. Senát úpravu odmítl, leží s vetem vrácená ve sněmovně: horní komora se přiklonila k názoru, že vláda nemá podnikatele trestat, pokud je nedostatečně kompenzuje.

Nepoměr vyplývá z toho, že krizový zákon byl ušitý na situace typu povodní: něčeho, co relativně rychle odezní. Instrumenty, které by zvládaly událost, jež trvá druhým rokem, chybí.

Hamáčkova aktuální novela vychází z toho, že do krizové legislativy zvláště vyčleňuje přestupek, jímž je porušení paragrafu, který ukládá povinnost „zdržet se činností zakázaných krizovým opatřením“. Pokud to poruší fyzická podnikající osoba, vedle maximálně dvacetitisícové pokuty bude ve hře i zákaz činnosti až na jeden rok, délku určí správní orgán podle toho, jak závažná a opakovaná bude vina. U podniků je to totéž.

Rejstřík recidivistů

Nově se podle návrhu má pracovat také s recidivisty. Pro ně především by byl vyhrazený trest nuceného zavření podniku, ale zavádí se také zvýšené maximum pro uloženou pokutu, která by závoru na dveřích doprovázela. U fyzických osob je to až 30 tisíc, u právnických čtyři miliony.

S odhalováním recidivistů by mohl být v praxi problém, rejstřík přestupků, jak je nyní nastavený, nepočítá s evidencí prohřešků proti krizovému zákonu. Opět proto, že zákonodárce vycházel z jiných představ o krizích, především živelních.

„Přestupky týkající se krizových stavů představují natolik specifické situace, že při vzniku evidence přestupků v roce 2016 nebylo jejich zařazení do evidence považováno za nutné. Současná situace však tuto nutnost přináší,“argumentuje ministerstvo vnitra.

Samotné paragrafy k trestům, které odradí, nepovedou, hlavní je, jak s nimi úřady naloží v praxi. Na úvodním příkladu hospody u Olomouce: magistrát seznal, že provozovatel ohrožuje nákazou sebe i ostatní, nadto mystifikuje hosty, když jim říká, že konzultoval s právníky a výčep má otevřený podle zákona, protože mu to nic nezakazuje. Stejně se ale úřad rozhodl, že nesáhne po horní hranici sankce.

„Přestože bylo jednání obviněného činěno opakovaně a s notnou dávkou arogance k veřejné moci a k lidským životům, je si správní orgán vědom toho, že drakonické tresty nejsou namístě,“uvedli olomoučtí úředníci v rozhodnutí. Brali ohledy na to, že Hořín, podobně jako jiní, už řadu měsíců ekonomicky krvácí.

Stejně jako předchozí Hamáčkův podnět na vyšší pokuty a výslovnou pravomoc policie podniky kontrolovat je i osud nynějšího návrhu závislý hlavně na vůli parlamentu.