Premiér Rutte míří k rekordu

Názory jeho krajanů na nizozemského předsedu vlády se různí. Jedni ho označují za „Marka normálního“, který jezdí i na setkání s králem na kole, je šetrný a nepotrpí si na luxus.

Ti, kteří ho naopak příliš v oblibě nemají, o něm tvrdí, že „je teflonovým premiérem“. Podle nich prý platí, že ať se stane cokoli, žádný problém na něm neulpí. Například ani poslední aféra, kdy se zjistilo, že nizozemské úřady řadu let neoprávněně požadovaly od řady rodin vrácení přídavků na děti. Dotklo se to zpravidla sociálně slabých rodin, často migrantů.

Premiér se za to omluvil a podal v lednu demisi. Velké gesto ho nic nestálo, protože nejbližší volby byly za rohem.

Mnohé nasvědčuje tomu, že 54letý Mark Rutte bude pokračovat i po volbách. Bylo by to už jeho čtvrté funkční období. Tak dlouho nevedl vládu žádný z jeho předchůdců. I v rámci Evropské unie bude patřit k nejdéle sloužícím premiérům, hned po německé kancléřce Angele Merkelové a šéfovi maďarské vlády Viktoru Orbánovi.

Posledně jmenovaný nemohl přijít Ruttemu loni na jméno. Nizozemec totiž během jednání o budoucím unijním rozpočtu i miliardovém covidovém balíku na záchranu ekonomik členských států požadoval, aby mohly být prostředky z unijního rozpočtu kráceny, pokud příjemci peněz nebudou dodržovat zásady právního státu. Nejenom v Budapešti, ale i ve Varšavě to vnímali jako nepřijatelný diktát.

Spolu s premiéry Švédska, Dánka a Rakouska Rutte také prosadil, že část příspěvků na obnovu hospodářství EU bude poskytnuta formou úvěrů.

Čtvrtky chodí učit

Letošní volební kampaň byla kvůli pandemickým omezením hodně úsporná. Odehrávala se buď na sociálních sítích, anebo formou diskusí v televizních studiích. Tam vystupoval úřadující premiér jako rutinér, který „ví, jak to v politice chodí“. Předvolební plakáty ho zachycovaly, jak drží pod paží složku spisů, jako by byl právě na cestě do kanceláře.

Rutte je sice založením tržní liberál, avšak dokáže se inspirovat i jinde. Nikdy nepochyboval o sociálním státu, a když na to přijde, dokáže zabrnkat i na populistickou strunu. Jako před volbami v roce 2017, kdy vyřizoval veřejně vzkazy tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi, jenž se snažil na dálku zasahovat do nizozemské kampaně.

Vystudovaný historik Rutte pracoval dlouhá léta pro koncern Unilever. Než se stal premiérem, byl státním tajemníkem dvou ministerstev. I jako předseda vlády mívá čtvrtky dopoledne vyhrazeny na výuku: Na jednu hodinu chodí učit občanskou nauku do jedné základní školy v metropoli. Většina z tamních dětí má turecké nebo marocké kořeny.

Složení 150členné Druhé komory nizozemského parlamentu je tradičně pestré, neboť hranice pro vstup je nízká. Nyní tam bude mít zastoupení 17 uskupení. Na Rutteho stranu VVD připadlo 36 křesel. Na druhém místě skončili levicoví liberálové z D66, kteří už byli ve vládě. S 27 křesly dokázali předstihnout populistickou Stranu pro svobodu (PVV) kritika islámu Geerta Wilderse, který nově obsadí 17 mandátů.

Nizozemské parlamentní volby přinesly úspěch dvou liberálních stran. Za Lidovou stranou pro svobodu a demokracii (VVD) Marka Rutteho je na druhém místě levicově-liberální uskupení D66.