Proč se bát písmena Q
Radikální hnutí, krajní názorový proud, podivná sekta s názvem QAnon je pojem, který už vstoupil do světových dějin. A to bez ohledu na to, jak absurdní je jeho podstata, jak mimozemsky působí jeho příznivci a jak obtěžující je o něm vážně uvažovat. Původně jde o americký fenomén, množství sympatizantů si však získal i mimo USA – mluví se v tom ohledu o Velké Británii, Německu či Japonsku.
Demokraté jedí děti
Stručně shrnuto: prvotním základem bludu jménem QAnon je upřímné přesvědčení, že existuje spiknutí mocných, především politiků z řad demokratů nebo celebrit z Hollywoodu, kteří unášejí děti, zneužívají je a také je konzumují, aby si udrželi mládí. Jakkoli pitomě a navíc obehraně to zní, našla se spousta lidí (Amerika je velká a svět ještě větší), kteří této fantasmagorii s rodokmenem kdesi v carském Rusku skutečně uvěřili.
Uvěřili také, že prezident Trump a jeho věrní jsou zvrhlíkům na stopě a co nevidět (datum se operativně posouvalo) rozpoutají „bouři“, při níž budou desítky či stovky elitních provinilců zatčeny a exemplárně potrestány. Na tuto víru se pak nabalila další konspirační agenda a písmeno Q se stalo jakýmsi obecným symbolem nedůvěry v oficiální struktury, v tradiční média a vůbec v cokoli, co se dosud považovalo za pravdivé.
Inspiraci čerpalo hnutí ze zpráv anonymní osoby, údajně z Trumpovy blízkosti a disponující bezpečnostní prověrkou kategorie „Q“, která mimo jiné dovoluje práci s informacemi týkající se jaderné bezpečnosti. Tajemný jedinec (nebo skupina jedinců) začal své zprávy zveřejňovat v říjnu 2017 na platformě 4chan, která dávala prostor jakémukoliv obsahu, který přímo neporušoval zákony Spojených států, a podle toho také vypadala. Již před příchodem tajemného Q se na ní mimo jiné sdružovali příznivci jiné spiklenecké teorie, tzv. Pizzagate, podle níž v prostorách jisté nešťastné pizzerie ve Washingtonu a dalších restaurací docházelo k pedofilnímu řádění vysoce postavených představitelů demokratické strany. Q tak měl pro své příspěvky připravenou půdu. Skutečný fenomén se z něj stal, když se jeho poselství chopili aktivní šiřitelé a vykladači (tzv. Qtubeři), kteří dychtivému publiku vysvětlovali, co Q svými často enigmatickými vzkazy naznačuje.
Výsledkem byl početný tábor skutečně zfanatizovaných stoupenců, kteří nakonec hráli významnou roli při nechvalně proslulém útoku na Kapitol 6. ledna letošního roku.
Kdo to spískal?
Autor šestidílné dokumentární série Q: V oku bouře Cullen Hoback podnikl dobrodružnou cestu, na jejímž konci se diváci dozvědí, kdo je podle něj tajemný Q. Nebo alespoň jeho poslední inkarnace, neboť se má za to, že zprávy postupně posílalo několik různých osob nebo skupin. V dokumentaristově hledáčku je řada osob, od Trumpových poradců a spolupracovníků až po lidi z internetových komunit. Ale bez ohledu na to, na koho nakonec ukáže prstem, je jeho tříleté mapování prostředí, z něhož Q vzešel, samo o sobě fascinujícím svědectvím.
Vedle bezmála detektivní zápletky (a zábavné, magnetizující znělky) série disponuje dalšími důležitými prvky, které z ní dělají místy až strhující podívanou. Představuje plejádu postav, z nichž žádná netrpí zaměnitelností, byť zároveň všechny představují určitý typ. Vyznavači a šiřitelé víry v QAnon jsou trochu směšné a trochu strašidelné figury, které nesrozumitelnost současného světa vyhodnotily tak, že možné je cokoliv (jedna z prominentních postav hnutí by se tak prý nedivila, kdyby Země byla placatá).
Materiálem ke studiu jsou ale především osobnosti lidí, kteří pro šíření vzkazů tajemného Q vytvořili podmínky. Je to tělesně těžce handicapovaný internetový nadšenec Fredrick Brennan, který vytvořil platformu 8chan – ještě méně svázanou pravidly než původní QAnonův domov 4chan. A je to nevyzpytatelná americká podnikatelská dvojice Jim a Ron Watkinsové, otec a syn, kteří 8chan od Brennana převzali a samotného Fredricka si přitom přestěhovali do svého působiště na Filipínách.
Mentalitu lidí, kteří se podílejí na šíření internetové špíny, jež se stále častěji s tragickými důsledky přelévá i do reálného světa, představuje dokumentarista zevrubně a díky dlouhému časovému záběru ve vývoji. (Fredrick Brennan, původně zastánce absolutní svobody projevu, se po střelbě v texaském El Pasu, jejíž pachatel použil k prezentaci právě 8chan, od svého výtvoru distancoval a stal se agitátorem za jeho zrušení.)
Dokumentarista Cullen Hoback přitom sám zastává myšlenku svobody vyjádření a vrací se mj. ke kauze z roku 1976, kdy židovský právník David Goldberger pomohl americkým neonacistům vymoci právo pochodovat chicagským předměstím s početným židovským obyvatelstvem – tento případ se stal určujícím precedentem a měřítkem svobody vyjádření v USA. Jenomže internetová doba dala všemu úplně jiné rozměry, a jak říká jeden z komentátorů v dokumentu: S tímhle se utkáváme poprvé.
Je čas přemýšlet o svobodě projevu jinak?
Dokumentární série, jejíž první dva díly v pondělí uvede HB0, nabízí dobrodružnou exkurzi do temných vod, z nichž se vynořily i bizarní postavy útočící na americký Kapitol.
Q: V oku bouře
Režie: Cullen Hoback Uvádí HBO GO od 22. 3.