Zápas od zápasu
V boji proti covidu opakujeme stále stejné chyby. Místo toho, abychom zavedli tvrdá opatření a vymáhali je
JOSEF VESELKA přednosta Kardiologické kliniky 2. LF UK a FN Motol
Zkoušíme to. Vlastně ne my, ale vláda chce dělat nebolestivě věci, které jsou nepříjemné, a proto i krajně neoblíbené. Vždyť kdo by chtěl vystoupit a říct: teď bude hůř. Mnohem lépe přece zní: teď bude líp. Jenže uprostřed čtvrté vlny pandemie to prostě nejde. Přesto se o to vláda tvrdošíjně snaží a stále doufá, že se něco stane. Možná dokonce zázrak.
Kouřové clony místo řešení problémů
Před třemi týdny se vyhlašoval lockdown a po jeho specifikaci snad všichni odborníci i poučení laici tvrdili, že bude nedostatečný. Nebo jinak, že povede k zastavení růstu, ale k zásadnímu poklesu počtu nemocných dojít nemůže, protože opatření jsou příliš měkká. K tomu za sebou máme zkušenost živě se bavících hloučků mužů stojících u výdejových pultů restaurací s popíjením nejrůznějších nápojů a také spikleneckých vět o tom, že kdesi se tajně vaří a nalévá pro vybranou společnost. Tisícovky policistů přitom hlídají hranice okresů, jako kdyby se právě na nich bojovalo o výsledek epidemie. Jsem přesvědčen, že nebojuje a je to pouhá jednoduše proveditelná a dobře viditelná kouřová clona současného establishmentu. Neznám ani nikoho, kdo by byl svědkem jakéhokoliv nekompromisního vymáhání protiepidemických opatření (s výjimkou zásahu proti demonstrantům v centru Prahy nebo sáňkujícím dětem na Petříně), nemluvě o tom, že případné pokuty jsou směšně nízké. Opět jen další kouřová clona. Žádné opatření nemůže fungovat, pakliže není nástroj k jeho kontrole a vymáhání.
Profesor Prymula, nesporná autorita v oboru vakcinologie, tvrdí, že lockdown už nefunguje, mělo by se masivně očkovat (o co jiného se vláda snaží?) a především nezapomínat na ruskou vakcínu. Avšak on, stejně jako všichni zkušení lidé v medicíně, ví, že v současném globalizovaném světě v nemocnicích pramálo vnímáme, zda je lék z Ruska, Číny, nebo Ameriky. Ostatně typické je, že je původem ze Západu a vyroben je na Východě. Nikomu na tom tedy nezáleží a důležitým faktem je jediné – ověřitelná efektivita a bezpečnost. Opravdu
neznám žádného lékaře, který by na základě ideologické předpojatosti nějaký lék nebo vakcínu odmítl. Pokud by k tomu došlo, pak by se odchýlil od standardních medicínských pravidel a z lékaře by se stal lobbista pracující v něčím zájmu. A proto je třeba podpořit ministra zdravotnictví, držícího se v tomto ohledu lékařských pravidel. Protože právě tento způsob uvažování, tedy lobbování, politikaření, vyvažování mezi představitelným a už nepředstavitelným nás přivedlo mezi země, které zvládají pandemii nejhůř široko daleko.
Hledání vize
Mnozí fotbalisté nebo hokejisté říkají, že vždy přemýšlejí pouze o budoucím soupeři a na nic dalšího se nesoustředí. Ve své práci tak jdou „zápas od zápasu“. Dokonce někdy dodávají, že se nějakým větším cílem, třeba mistrovským titulem na konci sezony, nechtějí zneklidňovat. Vedení země je však něco zcela jiného. Pokud někdo chce, aby ho ostatní následovali, pak svou vizi zveřejnit musí a také by měl občany seznámit s kroky, které k vytyčenému cíli povedou.
Při vítězství nad koronavirem se to však nedaří. I malé dítě samozřejmě ví, že společným cílem je svět bez pandemie, od našich zodpovědných však slyšíme pouze to, že „musíme počkat na čísla z tohoto týdne“. A tak čekáme a jdeme tak týden po týdnu a zápas od zápasu stejně jako výše uvedení sportovci. Přitom vizí nemůže a snad ani nesmí být pouhé snížení počtu hospitalizovaných pod tři tisíce pacientů, jak uvádí ministr zdravotnictví, ale především takzvaná marginalizace koronaviru a s tím spojené zastavení zbytečného umírání lidí. O něm se totiž nemluví téměř vůbec a přitom právě ono musí být prvním cílem a zároveň i nejsilnějším argumentem pro omezení zasahující do života, a dokonce i osobních svobod každého z nás. Vždyť současná situace je stejná, jako kdyby se dvěma sty Čechů, Moravanů a Slezanů spadlo každý den jedno letadlo. Zkusme si to na okamžik představit – černé vlajky, dny národního smutku, palcové titulky v novinách. Tyto katastrofy se tu však dějí každý den a nikdo o nich nemluví.
Opakujeme stále stejné chyby. Politici vysílají kouřové clony, pletichaří, lobbují za něčí zájmy a věří v zázrak namísto tvrdých opatření, jejich kontroly a vymáhání. A tím zdaleka nejdůležitějším, co nám chybí, je společná vize, za niž by se většina země mohla postavit. Pokud to ti, kteří nás vedou, nepochopí, pak se na jaře dočkáme páté vlny, před kterou nás neochrání ani dva nebo tři miliony do té doby vyočkovaných vakcín.
Vizí nemůže a snad ani nesmí být pouhé snížení počtu hospitalizovaných pod tři tisíce pacientů, jak uvádí ministr zdravotnictví, ale zastavení zbytečného umírání lidí