Méně známý Buršík
Kromě hrdiny SSSR Josefa Buršíka bojoval v zahraniční armádě i jeho jmenovec Vilém. Mají společný také dvojí odchod za hranice, kde strávili zbytek života.
Budoucí ženista Vilém Buršík se narodil před 106 lety, 19. března 1915, v pohraniční vsi Höhal u Sušice. V roce 1937 vystudoval architekturu na pražské technice, která určila jeho specializaci na vojně. Vojenskou prezenční službu vykonal u ženijního pluku 5 v Praze a absolvoval i důstojnickou školu v Litoměřicích. V uniformě jej zastihla mnichovská krize i následující události. V březnu 1939 se tak zúčastnil na Slovensku bojů s maďarskou armádou.
Absolvoval pak u ženistů tvrdý výcvik při stavbě mostů, kladení min a řadě dalších technických činností. Na jaře 1944 odcestoval do Sovětského svazu. V hodnosti poručíka byl jmenován velitelem ženijního praporu 2, s nímž se zúčastnil bojů Karpatsko-dukelské operace, u Jasla a osvobozování Československa. Byl vyznamenán dvakrát čs. válečným křížem 1939, čs. vojenskou pamětní medailí, čs. medailí Za chrabrost a čs. vojenskou medailí Za zásluhy I. stupně. Po osvobození zůstal v armádě v hodnosti štábního kapitána, studoval také na Vysoké škole válečné v Praze.
Hned po únoru 1948 ale musel ze školy jako politicky nežádoucí odejít k útvaru do Písku. Proto již krátce nato, 20. března, uprchl s manželkou Eliškou do americké zóny Německa a v červenci odcestoval do Velké Británie. Koncem roku se přestěhoval do Francie a po třech letech získal místo v nové rozhlasové stanici Svobodná Evropa v Mnichově. V roce 1954 manželé Buršíkovi opustili nadobro Evropu a odcestovali do USA. Vilém Buršík pracoval v deníku San Francisco Chronicle až do své smrti 6. června 1983. Působil v San Francisku v řadách krajanského hnutí a v Sokole a redigoval i tamní sokolský Věstník.
Vzhledem k emigraci Viléma Buršíka v červnu 1948 degradovali na vojína a v srpnu 1948 mu odebrali všechna vyznamenání. Po listopadu 1989 zůstal již fakticky zapomenut a ani posmrtně se mu za službu vlasti nedostalo uznání.