Zelená se line záře

čím dál těsněji, což se časem projeví tím, že je začneme psát dohromady. V češtině najdeme příslovečné spřežky prastaré, u nichž bez znalosti jazykové historie nemůžeme odhalit, že jde původně o složeninu: např. zpět podle Jiřího Rejzka pochází ze staré předpony (vz-) a odvozeniny od slova („pata“), případně („pouť“) – vykládá se tedy jako „proti patě“/ „proti pouti“. Naopak třeba v případě spřežky kupodivu je původ vzniku evidentní, dnes už je však zažité psaní dohromady – přesto ještě Slovník spisovného jazyka českého uvádí pravopisnou variantu ku podivu.

Abych se však vrátila k našemu na zeleno / nazeleno a do zelena / dozelena. Tento typ je dobrým příkladem jakési pravopisně neustálené mezifáze: je také vypozorováno, že různí mluvčí k němu přistupují různě. Například

ve spojení jet načerno / na černo je běžnější psaní dohromady, protože jde o přenesený význam; celek je chápán těsněji než např. natřít plot na černo / načerno (slovníky dokonce uvádějí v případě jízdy načerno pouze psaní dohromady; v souladu s PČP je však třeba připustit i na černo). Další z „barevných“pravopisných obtíží představuje zápis odstínů barev. Obojím způsobem můžeme psát spojení typu světle zelený / světlezelený, tmavě zelený / tmavězelený. Pouze dohromady však v případech, kdy je první složka zakončena na -o: tmavozelený, světlovlasý.

Kapitolu samu pro sebe tvoří psaní složených přídavných jmen označujících barvy. Podle dosavadních pravidel bylo nutné vždy rozhodnout, zda mohou dané barvy tvořit odstín, či nikoli. Pokud nemohly, psaly se jedině dohromady. Pokud ano, nastávaly dvě možnosti: byla-li řeč o odstínu, psaly se dohromady, pokud šlo o dvě oddělené barvy, psaly se se spojovníkem. V praxi se však ukazovalo, že je poměrně těžké určit, zda daná kombinace odstín tvořit může, nebo ne. Proto bylo v roce 2019 v Internetové jazykové příručce navrženo zjednodušení: máme-li na mysli odstín, píšeme barvy vždy dohromady (zelenožlutý), máme-li na mysli dvě barvy, píšeme vždy se spojovníkem (zeleno-žlutý) – vše bez ohledu na to, zda barvy mohou, nebo nemohou tvořit odstín. Výjimku tvoří tradiční psaní slova černobílý – protože to je evergreen.