Návrat dějin a role snů
Cesta k nové Americe ukazuje překonanost Fukuyamových i Tocquevillových tezí. Současnost je mnohem dál
Když na sklonku studené války Francis Fukuyama představil svoji tezi o konci dějin, varoval, že posthistorické období bude smutné a nudné, protože mu bude chybět heroický rozměr dřívějších bojů o uznání, chápaných s Hegelem jako základní struktura společenského života. Epické konflikty jsou v nové době nahrazeny ekonomickým kalkulem, řešením technických a environmentálních problémů či starostí o konzumentovo blaho, takže touha jedinců po uznání je naplňována primárně v rámci ekonomické sféry.
S přihlédnutím k perspektivě věčné nudy po konci historie pak Fukuyama prorocky napsal, že tento stav může vytvořit podmínky k opětovnému vzplanutí dějin, to jest ohrožení dominance liberálního řádu. A k tomu došlo dřív, než jsme si na konci 90. let dokázali představit.
Z pohledu mnohých se dějiny vrátily jako deus ex machina 11. září 2001, případně ve formě následujících amerických intervencí do Afghánistánu (2001) a Iráku (2003), které tehdejšího hegemona morálně, politicky a ekonomicky vyčerpaly. Poté, co se etablovali vyzyvatelé liberální demokracie ve světě jako Rusko a Čína, začaly být po příchodu Donalda Trumpa některé principy liberalismu zpochybňovány i z nejvyšších pozic v samotných Spojených státech. Liberalismus paralelně ztrácí dech také na některých místech v Evropě.
Dějiny začaly
Stávající krize politického systému v USA a v Evropě, rostoucí nedůvěra obyvatel v elity, vyvolává úvahy o možné post-liberální budoucnosti našeho světa. Buďme k sobě upřímní, proč by liberálně demokratický řád neměl skončit jako všechny ostatní politické systémy a proklamovaná dějinná vítězství? Scénáře naší post-liberální budoucnosti nejčastěji skloňují regres k autoritativnějším a méně demokratickým politickým režimům. Co kdyby však překonání liberalismu mohlo znamenat též cestu vpřed?
Jednu z nejinspirativnějších úvah v tomto směru nabízí portugalský myslitel a bývalý ministr pro evropské záležitosti Bruno Maçaes. Ve své poslední knize nazvané History Has Begun (Dějiny začaly, 2020) prezentuje dnešní krizi v USA nikoli jako ohrožení amerických hodnot a způsobu života, nýbrž příležitost teprve nyní plně realizovat potenciál země.
K tomu pak odkazuje podtitul knihy: The Birth of a New America (Zrod nové Ameriky). Spojené státy a s nimi též ideologie liberalismu jsou podle ní na začátku procesu hluboké transformace, významem srovnatelné s objevením kontinentu či kroky otců zakladatelů. Nedíváme se na křeče bortícího se impéria, nýbrž na porodní bolesti provázející zrod nového a vitálnějšího systému. Proto též nejsou na místě analogie se starým Římem nebo Evropou po světových válkách.
Probuzení dějin, které je tu vnímáno jako pozitivum, pak podle Maçaese spočívá v urychlení dlouhodobého vzdalování Ameriky od Evropy. Spojené státy aktivněji reflektují změny na globální šachovnici, kde se hra přesunuje ze Západu na Východ, do Asie, a razí novou cestu, na které však již nemusí být doprovázeny Evropou. Jinak řečeno: Amerika nyní může díky své krizi objevit politický model, který nebude ve všem korespondovat s liberálními hodnotami, dnes sdílenými na obou stranách Atlantiku. Představme si svět, ve kterém by mezi Spojenými státy a Evropou zela zhruba stejně velká – jakkoli strukturně jiná – politická propast, jaká dnes dělí Západ od Asie.
Americký sen a Evropa
Výše uvedené mimo jiné předpokládá zapomenout na Alexise de Tocquevilla a z něj vycházející tradici. Francouzský myslitel a diplomat v díle Demokracie v Americe (1835), které je stále považováno za jednu z nejlepších knih o USA a demokracii, prezentoval Nový svět jako pokročilejší vývojovou fázi a završení evropského politického projektu. Amerika Tocquevillovi ukazovala budoucnost Evropy a světa. Cesta přes Atlantik byla nejen pohybem v prostoru, ale též v čase.
Podle Maçaese se však Amerika od Evropy podstatně liší. Nejde o rozdíl vývojového stupně, nýbrž o odlišnost v přirozenosti – v samotné povaze. Tento rozdíl existoval již v době Tocquevillových cest, Francouz jej však nebyl schopen nazřít, neboť v Americe hledal Evropu.
Maçaes tvrdí, že neustále se prohlubující rozdíl mezi Evropou a Amerikou souvisí s odlišným přístupem k realitě. Konkrétně pak trhlinu mezi oběma kontinenty vytváří odlišnost přístupů k řešení problému odcizení, které začal pociťovat moderní
KRESBA LELA GEISLEROVÁ člověk v důsledku průmyslové revoluce a Ameriku provázelo prakticky od získání nezávislosti.
Evropané usoudili, že strukturu společnosti a institucí – ztrácející v nových podmínkách dech – je třeba reformovat a postavit je na lepších základech. Jako příklad lze uvést Marxovu filozofii, jež se prosadila nejen na Východě, ale významně (a ve výrazně kultivovanější podobě) ovlivnila společenské reformy i v západní Evropě. Američané, kterým se tradičně příčí větší omezování individuálních svobod ve prospěch společného blaha, se naopak zaměřili na způsoby, jimiž může jedinec uniknout z reality, spíše než na cesty, jak ji měnit.
I proto se podle Maçaese ve Spojených státech nikdy neuchytil socialismus. Když se podmínky staly příliš tíživé – ať už s ohledem na „přírodu“(neúrodná půda), nebo „kulturu“(například v továrnách) –, bylo možné vydat se na cestu a začít budovat zcela nový život. Americký dělník se na rozdíl od evropského proletáře mohl utěšovat, že když bude nejhůř, stane se svobodným kovbojem nebo farmářem.
Ve chvíli, kdy Amerika vyčerpala potenciál expanze na západ, se země obrátila do sebe samé. Ovšem nikoli ve smyslu filozofické introspekce, ale v podobě tvorby snů, fikcí. Odcizený člověk nacházel útěchu v zábavě, imaginaci a virtuální realitě. Romantický sen o dobývání půdy vystřídaly Hollywood, Disneyland či Las Vegas.
Na první pohled se nám politika nyní již bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa mohla zdát nepochopitelná. Ve skutečnosti však měla jasný základ: zatímco Evropané si nepohodlnou realitu uzpůsobují, Američané před ní unikají do snů.
I proto se ve Spojených státech nikdy neuchytil socialismus. Když se podmínky staly příliš tíživé, bylo možné vydat se na cestu a začít budovat zcela nový život.