O českých diamantech
Jak je mezi geology a sběrateli minerálů známo, v Čechách byly v 19. a na počátku 20. století s odstupem několika desetiletí nalezeny dva diamanty. Stalo se to náhodou při zpracování pyropů, známých českých granátů, z oblasti západně od Lovosic. Hlavně první nález z roku 1869 studovala celá tehdejší evropská mineralogická špička a nakonec ho prohlásila za první evropský diamant. Zpráva o něm vyšla i v dnes prestižním časopise Nature, který procházel svými začátky a prožíval svůj první ročník.
Podrobný průzkum v 50. letech 20. století žádné diamantové ložisko neobjevil. Objevil však horniny z velkých hloubek, ze zemského pláště, což je vrstva zcela odlišná od zemské kůry, po které chodíme a z níž získáváme nerostné bohatství. Další fáze výzkumu, která přinesla nálezy diamantů, proběhla až před několika lety. Tentokrát byly k výzkumu vytipovány horniny z jiné části severních Čech: od Kadaně a znovu od Lovosic, avšak severněji, než kam sahala stará ložiska granátů. Výsledkem byl nález velkého počtu diamantů. Od těch předchozích se ale lišily: byly přinejmenším stokrát menší, tedy pouhým okem neviditelné, a k jejich vědeckému prozkoumání bylo proto potřeba použít ty nejdůmyslnější přístroje.
Hlavně první nález z roku 1869 od Lovosic studovala celá evropská mineralogická špička a nakonec ho prohlásila za první evropský diamant
Hádankou však zůstávalo, jak se mohly diamanty objevit v horninách typických pro nejhlubší části zemské kůry nebo nejvyšší polohy pláště. Pro vznik diamantů nesvědčily údaje o někdejší tlakové a tepelné historii diamantonosných hornin. Hodnoty odvozené z diamantů poukazovaly na hloubky kolem 60 km pod povrchem Země, tedy hluboko v zemském plášti.
O svoji šanci se přihlásila i skupinka „alternativních“geologů, kteří obrys Českého masivu pokládají za výsledek pádu meteoritu nebo komety: při takové události by snadno mohlo být dosaženo potřebných tlaků. Jejich pohled na geologickou realitu Čech je však ve srovnání se standardní vědou natolik bizarní, že přátel Čech jako „impaktového kráteru“nepřibylo.
Už výše jsem se zmínil o časopisu Nature. Minulý týden mě v titulu nejnovějšího článku jeho internetové verze zaujalo sousloví „evropské variscidy“a tým autorů – českých geologů. A také „ultra-high pressure“, jinak řečeno extrémně vysoký tlak. Autoři ve snaze přinést přijatelné vysvětlení vysokých tlaků modelovali vzájemné podsouvání litosférických desek. V určitém rozmezí dat se objevila situace, kdy se část zemské kůry v hloubce mnoha desítek kilometrů oddělila, volně plavala v plášti a byla přitom vystavena extrémním tlakům a teplotám. Že se nakonec alespoň její části vrátily na povrch, je výsledkem diapirismu – jevu, při němž si lehčí hmoty razí cestu vzhůru.
Na českých diamantech tak ani teď nezbohatneme. Nebo ano? Za článek publikovatelný v časopise Nature jsou grantové agentury všude ve světě ochotny zaplatit miliony. Návratnost je u jednotlivého článku nejistá, ale všechny podpořené výzkumné projekty téměř jistě přinesou větší profit, než do nich bylo vloženo.