Čapek a roboti sto let poté
Divíte-li se, že avizujeme knihu vydanou již na podzim, má to svůj důvod. Knihu inspirovalo 100. výročí dramatu R.U.R. a slova robot. Nyní se ale blíží 100. výročí nástupu Karla a Josefa Čapka do Lidových novin (1. dubna 1921). Proto obě příležitosti v tomto textu spojujeme.
R.U.R. je divadelní hra, ale Karel Čapek v ní uplatnil svou žurnalistickou zvídavost, snahu o poznání, představivost i široké pole zájmu. To dílo vneslo do veřejného diskursu témata jako roboti, umělá inteligence, umělý život a roli člověka v nich. A zůstává živé natolik, že zajímá nejen lidi z oblasti kultury, ale i robotiky, informatiky, přírodovědce, kognitivní i společenské vědce, filozofy a lidi z řady dalších oborů.
Chemičtí roboti a buňky v těle
Tuto šíři zájmu dokládá kniha Robot 100: Sto rozumů. Protože ji inspirovalo výročí Čapkovy hry, otiskuje ji v původním znění z roku 1920. Ale pak následuje těžiště svazku, sborník příspěvků od stovky autorů. Jsou to autoři z oborů naznačených výše.
Geograficky pocházejí z celého světa, působí v různých institucích, hlavně akademických, ale i v byznysu či médiích. Společné je jim to, že se z různých úhlů zabývají roboty, robotikou či umělou inteligencí. Pak to, že mají k tématu co říci: jsou to lidé z oborů, jež rozhodují o příští tváři společnosti, vědy, ekonomiky i světa. I to, že všichni znají Karla Čapka a mnozí citují z R.U.R., což je pro spisovatele skvělé vysvědčení.
Editorkou a duší knihy je Jitka Čejková. Vystudovala chemické inženýrství a je docentkou na Vysoké škole chemicko-technologické v Laboratoři chemické robotiky. Věnuje se přípravě chemických robotů, umělé chemotaxi, což není srozumitelné téma pro běžného člověka. Ale zároveň dokládá, jak se od Čapkových dob měnil a rozšiřoval význam slova robot.
Robot už neoznačuje jen umělého člověka, řekněme Golema či androida, jak je známe z filmů typu Terminátor, Blade Runner či Vetřelec. Dnes známe roboty i ze světa počítačů a internetu. A Jitka Čejková pracuje na tom, aby jednou chemičtí roboti na buněčné úrovni dopravovali třeba léky na přesná místa v těle. A protože při té práci poznala řadu lidí i na zahraničních stážích, využila tento sociální kapitál, aby z nich „vytáhla“texty pro svou knihu-sborník.
Pestrost autorů ilustrují stručné ukázky. Britský spisovatel Simon Mawer píše, že Čapek patří k pár lidem, kteří globálně prosadili nové slovo: robot patří do téže ligy jako utopie Thomase Moora. Teatroložka Jana Horáková připomíná slavný Turingův test rozlišení člověka a stroje s tím, že R.U.R. je Čapkovým testem lidskosti. Chemik Pavel Matějíček uvažuje, že fiktivní vědec Rossum měl jistou obdobu v Ottu Wichterlovi, jenž se za války stáhl do Zlína, kde konkuroval přírodě vývojem umělých makromolekul (jeho silon pak vytěsnil hedvábí).
Karel Čapek stále oslovuje široké publikum. Není náhoda, že editorkou knihy Robot 100: Sto rozumů je chemička Jitka Čejková. Shromáždila v ní příspěvky stovky osobností z Česka i ze světa – lidí z branže robotiky, chemie, biologie, ale i umění a společenských věd.
Náš druh je vysoce odolný
Kritický pohled přináší třeba Hiroki Sayama, jenž se věnuje matematickému modelování na Binghamtonské univerzitě (USA). Píše, že klíčovým prvkem hry R.U.R. je vývoj kognitivních schopností robotů od pouhého rozumu přes mysl až k duši schopné mít pocity. Jenže i když umělá inteligence dělá pokroky na poli řešení problémů, není to skutečná umělá inteligence: „To, co Čapek v R.U.R. považoval za nejpřirozenější výsledek vytvoření umělého životního systému, se po sto letech jeví jako největší problém.“
I počítačový vědec Carlos Gershenson z Mexické národní univerzity tvrdí, že Čapkovi roboti byli blíže umělému životu než umělé inteligenci. Ale nesdílí Čapkovu skepsi varující před možným vyhubením lidstva stroji: „Náš druh je vysoce odolný. Ani nejhorší tragédie (války, hladomor, pandemie) nikdy nezabily ani polovinu jedinců našeho druhu.“
Jiné téma přináší evoluční bioložka Julie Nováková. Roboti vytěsní práci lidí a Čapkův Harry Domin k tomu říká: „Budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec žádná práce… Přestane služebnictví člověka člověku a otročení člověka hmotě.“Dnes se zvažuje idea základního nepodmíněného příjmu. Ale nepodřízne lidskou motivaci k aktivitě? To zatím nikdo neví.
Můžeme to vše shrnout i takto. Pokud knihu tohoto ražení vydá VŠCHT a shrne v ní postřehy z celého světa od lidí z různých branží, je to možná větší pocta Čapkovi, než když se sejdou literární specialisté na konferenci.
Jitka Čejková: Robot 100: Sto rozumů. Vydala VŠCHT, Praha 2020, 448 stran.