Lidské právo na bramboru
Bílá sobota je pro křesťany dnem hlubokého smutku a hluboce bude smutný i tento Chlívek. V půli týdne přistála v poště dvě psaní: jedno o velikém lidském neštěstí, druhé, tisková zpráva jedné partaje. Jejich prozkoumání a vzájemné propojení bude obsahem následujících řádek. A nebude to čtení pěkné ani veselé, ani plné naděje.
Dopis první: „Eliška, dcera mé nejlepší kamarádky, se před čtyřmi lety vdala. Brzy měli synka Jakuba, vloni dceru Šárku. Normální rodina, až do začátku loňského března. Honza začal mít příznaky nějaké choroby o prvním březnovém víkendu: trochu teplota, bolesti zad. Objednal se raději na testy na covid, ty už ale nestihl. V pondělí 8. března se jeho stav začal rychle zhoršovat, a i když s manželkou zavolali sanitu, bylo pozdě. Než přijela, byl konec. Honzovi nebylo ještě 37 let.“Honzu, normálního zdravého hubeného chlapa s doktorátem z přírodních věd, sejmul covid-19. Ten covid, který většina lidí přechodí nebo vyleží.
Matka s ročním dítětem, s dluhy z rekonstrukce starého bytu. V rodině další vážně nemocný člen a Eliščin bratr Martin je těžce mentálně postižený, takže babička by se potřebovala třikrát naklonovat, aby stihla všem pomoct.
Dopis druhý: „Senátorský klub ODS a TOP 09 se připojil k ústavní stížnosti na zákaz pořádání farmářských trhů, jejímž iniciátorem je senátor Lukáš Wagenknecht. Vláda jednoznačně diskriminuje malé živnostníky, podnikatele a farmáře. Provoz farmářských trhů vláda opakovaně zakazuje, naopak hypermarkety s identickým sortimentem fungovat mohou. Toto vládní nařízení je naprosto nesmyslné, a proto senátoři žádají Ústavní soud o přezkoumání. Ústavní stížnost podpořilo 57 senátorů napříč všemi senátorskými kluby všech politických stran.“
Ano, 57 z 81 senátorů ze všech partají, tedy naprostá většina „komory moudrých“, je přesvědčeno, že republice a jejím obyvatelům bude lépe s otevřenými farmářskými trhy než bez nich. Proto žádají Ústavní soud, aby ve jménu rovnosti a nediskriminace otevřel tržiště. Právo prodávat jablka a nakupovat klobásy je důležitější než ochrana zdraví a života.
Eliščini přátelé otevřeli sbírku skrze službu Domio, aby matka s dluhy nemusela ihned do práce a opouštět roční dceru. Kdybyste na Domio náhodou zabloudili, tak se obrňte. Sbírka Elišce, Kubovi a Šárce do života není zdaleka jediná. Jardo, děkujeme nebo Nikdy nezapomene, Andreo ukazují, jak si covid bere nejen babičky a dědečky, ale krade mámy a táty dětem.
První dopis ukazuje krutý příběh, ale všichni víme, že i mladí lidé umírají – v důsledku úrazu, nehody, novotvarů. Rozdíl mezi rakovinou a covidem-19 je v tom, že té druhé chorobě se můžeme do značné míry bránit.
Druhý dopis ukazuje, že ve jménu boje proti diskriminaci dokážeme úplně zapomenout na to, že tržiště, hospody nebo fotbalové stadiony nejsou zavřené svévolně a že Česko skutečně není jediná země na světě, která v boji proti epidemii uzavírá veřejná shromáždění.
I když většina lidí prožije onemocnění bez symptomů nebo s příznaky chřipky, každého padesátého z nás virus zabije. I když přečkám nemoc v relativním klidu, je vysoké riziko, že infikuji dalšího – a ten s pravděpodobností 1 : 50 umře.
Chlívek se s vámi podělí o tajné přání. Strašně by chtěl, aby se všech 57 senátorek a senátorů mohlo potkat s Eliškou, Kubou a Šárkou, se všemi dalšími vdovami, vdovci a polosirotky. Aby jim mohli říct do očí: „Otevřít farmářské trhy je důležitější než chránit zdraví vaší mámy a vašeho táty.“
Rozdíl mezi rakovinou a covidem-19 spočívá v tom, že té druhé chorobě se můžeme do značné míry bránit