Dvojí metr v trestním soudnictví
Od svého zvolení senátorkou dennodenně řeším, jak zůstat nohama pevně na zemi. Proto mám pár trestních kauz, kterým se i nadále věnuji. Obhajuji ty, kdo si svého advokáta nezaplatí.
Po letech praxe jsem dospěla k poznání, že na to, jaký dostane člověk rozsudek, nemá zásadním způsobem vliv způsob obhajoby, ale zejména to, jaká osoba stane před soudem. Jste-li totiž chudým člověkem, kterému je advokát přidělen, soudní řízení probíhá velmi formalisticky. To samozřejmě ani nemluvím o reálné přitěžující okolnosti, která není v trestním řádu uvedena, ale uplatňuje se běžně, tj. jste-li Rom, člověk bez rodinného zázemí, s nízkým vzděláním a jakkoliv neobvyklým stylem života, což ovšem není trestné. Soudní řízení u těchto typů lidí probíhá jinak než u bílých límečků. Hlavně aby byla věc odpravena co nejrychleji a nevznikly průtahy. Tyto kauzy nikoho nezajímají. Z médií se o průběhu těchto řízení nic nedozvíte.
V ostrém kontrastu proti tomu je však soudní řízení proti bílým límečkům. Námitky obžalovaného bílého límečku proti jakémukoliv úkonu soudce jsou okamžitě zaprotokolovány, řešeny a následně vznikají nekonečné průtahy. Soudci se bojí udělat jakoukoliv procesní chybu, které by obžalovaný samozřejmě využil při odvolání.
A teď konkrétní případ z mé praxe. Byla jsem ustanovena obhájkyní mladému muži, jenž byl stíhán za maření výkonu úředního rozhodnutí. Byl totiž již dříve odsouzen a byl mu nařízen nástup do výkonu trestu. Muž nenastoupil, byl nemocný, měl být ošetřen, ale kvůli covidu ošetřen nebyl a neměl k tomu ze stejného důvodu ani dokumentaci.
Vážnější ovšem bylo, že má tři malé děti, sháněl nové bydlení a k tomu nespolehlivou manželku. Snažil se tedy zajistit, kam jeho malé děti půjdou. Bohužel to vše nestihl a policie si pro něj přišla a do věznice v pohraničí ho odvezla. Jeho manželka je nyní v azylovém domě a jeho tři malé děti byly odvezeny do dětského domova. A rozjelo se proti němu druhé trestní stíhání. Nenastoupení do výkonu trestu je totiž dalším trestným činem. V tu chvíli jsem mu byla ustanovena obhájkyní.
Soudce vydal trestní příkaz. Podala jsem proti němu odpor, což soudce nesl s velkou nelibostí a opakovaně se snažil obžalovaného přimět k tomu, aby odpor odvolal. Obžalovaný to však udělat nechtěl. Soudce tedy nařídil hlavní líčení, které se konalo formou videokonference, kdy obžalovaný sedí ve věznici, státní zástupce a soudce v jednací síni.
Lepší klient, lepší zacházení Rozhodla jsem se, že budu účastna hlavnímu líčení v soudní síni tak, abych byla tam, kde je státní zástupce a soudce. Před začátkem jednání jsem požádala o krátkou poradu s klientem prostřednictvím videa a telefonu. Bylo mi to umožněno, koneckonců, toto právo vyplývá z trestního řádu. Zdvořile jsem požádala soudce a státní zástupkyni, aby v tu chvíli zajistili důvěrnost rozhovoru advokáta s klientem a nebyli přítomni mému rozhovoru. Státní zástupkyně nevěřícně hleděla na troufalost mého požadavku, soudce však souhlasil a ze síně odešel. Nicméně následný průběh jednání už byl ve znamení naštvání na to, že jsem si cosi dovolila. Oproti jedenáctiměsíční podmínce z trestního příkazu soud nově uložil čtyři měsíce natvrdo, tedy o dost horší trest. Nyní se máme vyjádřit, zda se odvoláme. Opět musím soudce a státní zástupkyni požádat o umožnění porady s klientem. Soudce a státní zástupkyně odchází, v jednačce však zůstává zapisovatelka, která vše slyší. Důvěrnost rozhovoru s klientem je narušena. Snažím se být maximálně stručná a žádám klienta, aby mi svůj postoj k rozsudku napsal písemně a poslal poštou. Pokusím se s ním spojit online, pokud mi věznice dá termín.
Byl-li by můj klient z lepších kruhů, takto přezíravě by se s ním nejednalo. Dvojí metr v soudnictví je špatnou známkou pro českou justici.
ADÉLA ŠÍPOVÁ advokátka a senátorka, nestraník za Piráty