Důležitá byla podpora Bavorů

Před 30 lety začala tehdejší federální vláda chystat trasu a stavbu ropovodu IKL z Bavorska. Dnes se ukazuje, že šlo v dosavadní historii Česka o jednu z nejdůležitějších investic z hlediska byznysu i energetické bezpečnosti státu. Česko potřebovalo alternativní dopravu ropy k ropovodu Družba z politicky nestabilního Ruska a současná česko-ruská krize a hrozba konfliktu na Ukrajině význam IKL jen potvrzují.

„Tehdy byla politická situace taková, že všichni chápali význam takové alternativní trasy ropovodu,“říká v rozhovoru pro LN ekonom a nynější prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý, který projekt v 90. letech řídil a coby tehdejší ministr průmyslu prosadil.

LN Vzpomenete si, co bylo podnětem k úvaze o stavbě IKL?

Bylo to hned na počátku 90. let, kdy tehdejší Československo hledalo určitou diverzifikaci dodávek ropy, i když vzájemné vztahy s Ruskem nebyly tehdy vyhrocené tak jako dnes. Nicméně už tehdy bylo jasné, že bychom měli diverzifikovat své transportní možnosti a zdroje. Lidé z ropného průmyslu přišli s myšlenkou ingolstadského ropovodu. Věděli, jakou cestou jít. Já to vnímal, tu možnost krátkého napojení z Ingolstadtu do Kaučuku Kralupy a Litvínova, jako realistickou.

LN Šlo nejen o technickou, ale i politickou shodu.

Ta byla tehdy také?

Samozřejmě, byla na úrovni premiérů i prezidentů, myslím Václava Klause a Helmuta Kohla a Václava Havla a Richarda Weizsäckera. A pak jsme začali s realizací. Tu jsem vedl já, velmi silně jsem to prosazoval.

Ne všechno v minulosti se povedlo, ale považuji dodnes za jeden ze svých největších úspěchů, že jsme začali jednat s bavorskou vládou o konkrétních krocích. Nemyslím na podnikatelské bázi, tu dělaly ty firmy, ale bylo nutné zajistit podporu bavorské vlády, vyvlastnění příslušných pozemků, územní a stavební rozhodnutí, povolení a vše, co je s tím spojené. Byla tam spousta věcí, spojených s ekologií a podobně.

LN Přitom celá agenda a pak i stavba postupovala velmi rychlým tempem…

Ale byla to také jiná doba než dnes. Už je to 30 let. Dostal jsem tehdy silnou podporu jak od bavorského premiéra, tak i mého protějšku, bavorského ministra hospodářství Otty Wiesheue, který to opravdu silně prosazoval v bavorském parlamentu a na všech možných fórech. Tehdy byla politická situace taková, že všichni chápali význam takové alternativní trasy ropovodu.

LN Jak bylo složité tehdy prosadit variantu IKL na vládě? Šlo na tehdejší poměry o obrovské peníze kolem 14 miliard korun...

Jedna věc byla politická podpora, s tou žádné problémy nebyly, a druhá věc financování. I vůči garanci, již musel poskytnout český stát. A tam bych rád připomněl pozitivní roli, kterou sehrál tehdejší předseda Fondu národního majetku Tomáš Ježek, jenž už dnes bohužel není mezi námi.

Fond národního majetku tehdy poskytl garanci tomu financování, to byl rozhodující zlomový bod. Samozřejmě stát negarantoval všechno, něco garantovaly firmy. Byly tam obrovské ropné zásoby, o které se to mohlo opřít, vysokým nákladem bylo také prvotní naplnění ropovodu.

„Československo hledalo určitou diverzifikaci dodávek ropy, i když vzájemné vztahy s Ruskem nebyly tehdy vyhrocené tak jako dnes“

LN Jaký pocit z té práce a samotného projektu máte s odstupem času dnes?

Myslím, že velmi dobrý. Šlo o smysluplnou myšlenku, politické zabezpečení, tvrdé vyjednávání, spolupráci s firmami, s byznysem. Poctivě jsem hrál politickou a vyjednávací roli. Mnohokrát jsem pendloval mezi Mnichovem a Kralupy. Mimochodem, tehdy byl naším konzulem v Mnichově Rudolf Jindrák, který je dnes ředitelem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky (a také od loňska vládní zmocněnec Česka pro konzultace s Ruskem – pozn. red.).

VLADIMÍR DLOUHÝ prezident Hospodářské komory ČR