Moudří starostové umí soužití vybalancovat
Turistická sezona je pro starostu nikdy nekončící boj o nastavení rovnováhy mezi obyvateli jeho města či obce a turisty. Tam, kde většina místních již řadu let profituje z turistického ruchu, je to pochopitelně mnohem snazší. Neboť co chce občan? Aby ho turisté neobtěžovali. A co chce turista? Maximální vstřícnost domorodců k jeho potřebám na zasloužené dovolené.
Moudří starostové a starostky se snaží vybalancovat jejich vzájemné krátkodobé soužití v jedné obci, městě tak, aby neslo finanční prostředky, které ve svém konečném důsledku přinesou zase benefity místním občanům.
Poznávání naší vlasti doznalo za poslední rok ohromný pokrok, který se ale ne vždy setkal s pozitivním ohlasem právě u místních. Uzavřené hranice státu nebo i okresu donutily stovky, ba tisíce českých občanů vyrážet na kratší výlety po okolí. Mnohdy byli nevhodně vybaveni, zejména do horských oblastí, kde svou nezodpovědností zaměstnali členy záchranného systému, ale i obyvatele daného místa. Takový turistický ruch si asi nepřeje žádný starosta. Zvlášť když se jeho obec potýká s uzavřením stravovacích zařízení – což ve výsledku znamená i minimum veřejných WC...
Řada obcí řeší ale opačný problém, ráda by na svém území přivítala turisty a zatraktivnila jim jejich pobyt – jenže zatím kvůli vládním nařízením zeje prázdnotou. Jak je vidět, ani v tomto ohledu není práce starosty či starostky snadná. S přibývajícím teplem a ubývajícími nakaženými se snad lze těšit, že turistická sezona opět nabude tradičních forem. Že se znovu otevřou hotely, penziony nebo lázně a nabídka se rovnoměrně rozprostře po celé naší vlasti.
Jedním ze závažných poznatků, co se turismu týče, je ale i fakt, že se ještě hodně musíme učit o respektu k přírodě, k hodnotám druhých i sobě navzájem. Systémem já chci do lesa, na hory, k rybníku, tak půjdu a neberu na nic ohled, toho po nás moc nezbude. O poselství dětem ani nemluvě. Buďme prosím ohleduplní, jen tak si krásy naší vlasti užijí i generace našich potomků.