Politiky je třeba proti hrozbám cvičit

Na Úřadu vlády by mohl být tým expertů na strategickou komunikaci, existuje třeba i pod britským premiérem, říká náměstek Havránek

LN Vypadala by podle vás reakce na zjištění, že za výbuchem ve Vrběticích stojí ruská GRU, v Česku jinak, kdyby už existovala a byla zavedena strategie pro boj s hybridním působením?

Já věřím, že by reakce vypadala trochu jinak. A to z toho důvodu, že je to nástroj pro lepší koordinaci a spolupráci mezi ministerstvy a úřady. Sice nemění pravomoci v boji proti hybridním hrozbám, ale přináší změny třeba pro strategickou komunikaci. Minimálně v této oblasti by byla reakce určitě lepší.

LN Ve strategii se deklaruje cíl, že Česko bude snižovat závislost na zemích s odlišnou ideově-hodnotovou orientací. To je závazek pro všechny vlády i do budoucna?

Strategie je platná. Prošla vládou i Bezpečnostní radou státu. Je na ní velmi široká shoda v odborné komunitě. Tím pádem platí a je nadčasová.

Snižování závislosti na zemích s odlišnou ideově-hodnotovou orientací není nic nového. V roce 2016 přijalo NATO na varšavském summitu závazek ke zvýšení odolnosti. Zavázali jsme se, že budeme snižovat závislost na ruské vojenské technice. To je konkrétní příklad, co lze dělat. V posledních letech už několik vládních kabinetů v Česku zdůraznilo, že v rámci modernizace armády je potřeba snížit či vyměnit starou techniku sovětského typu. Nahradit by ji měla moderní zařízení, která budou kompatibilní s našimi spojenci.

LN Podobnou větu jsem slyšel od ministra obrany Alexandra

Vondry někdy v roce 2010. Od té doby se toho však mnoho nezměnilo. Anebo se mýlím?

Není pravda, že se nic nezměnilo. Modernizace se rozběhla. Příkladem jsou zakoupené americké vrtulníky, které nahrazují sovětské vrtulníky řady Mi. Dalším takovým projektem je náhrada protiletadlových kompletů KUB. Největším projektem je pak chystaná náhrada BVP, které máme 40 let staré. Ministerstvo obrany se tedy rozhodně posouvá vpřed. Možná ne tak rychle, jak by mohlo, ale modernizace běží.

Mimochodem vláda společně se strategií odsouhlasila i vytvoření tzv. akčního plánu, který se nyní připravuje. Ten ministerstvům a dalším státním institucím určí konkrétní úkoly a kroky, jak strategii v praxi realizovat.

LN Vím, že strategie sice nejmenuje konkrétní země s odlišnou ideově-hodnotovou orientací, ale mezi řádky lze vyčíst, že míří mimo jiné proti Rusku a Číně. Je možné, že kdyby byla strategie přijata dříve, byly by automaticky vyloučené z možnosti podílet se na stavbě jaderné elektrárny v Dukovanech čínské a ruské firmy?

Strategie je závazná pro všechny resorty. Jejími principy by se tedy měli řídit všichni. Investice do kritické infrastruktury a do klíčových odvětí však vždy budou politickým rozhodnutím na nejvyšší úrovni. To mi jako státnímu úředníkovi ministerstva obrany nepřísluší komentovat.

LN Jedním z cílů strategie je vybudovat systém strategické komunikace, což se ostatně ukázalo být zásadní v nedávné krizi spojené se zjištěním, že za výbuchem ve Vrběticích byla ruská tajná služba. Jednou o tom premiér mluvil jako o útoku na zboží, za což se později omluvil.

Nejasnosti panovaly i okolo cesty necesty vicepremiéra do Moskvy. Další přinesl i postoj prezidenta. Jak zlepšit tuto oblast, aby do budoucna bylo jasné, co a jak říkat v podobných situacích?

Strategická komunikace bývá často chybně zaměňovaná za politický marketing a public relations. Sdělovat informace o nějaké události v přímém přenosu do médií bez jakékoli koordinace napříč ministerstvy a jinými státními orgány – to není strategická komunikace.

V rámci strategické komunikace je třeba si v první řadě definovat cílové publikum, komunikační kanály, formu a obsah sdělení a cíl, kterého chceme dosáhnout. Strategická komunikace by měla být zároveň apolitická, měla by šířit obecně sdílené hodnoty, relevantní data a fakta. Uvedu příklad. Pokud žádáme spojence o vyjádření podpory a solidarity,

Kde hledat inspiraci?

Například ve Velké Británii, kde k těmto účelům existuje dokonce zvláštní úřad podřízený přímo premiérovi. Tento úřad spolupracuje s komunikačními jednotkami při ministerstvech zahraničí a obrany. České ministerstvo obrany s Brity nyní jedná o spolupráci, aby nám poradili, jak systém strategické komunikace nastavit.

V rámci NATO také existuje tzv. StratCom tým. Skrze něj Aliance připravuje a následně šíří jednotné pozitivní narativy, tedy jasně definované společné pozice ke klíčovým bezpečnostním a obranným tématům. Inspirovat se tedy můžeme i tady. Dalším příkladem může být efektivní systém strategické komunikace na Tchaj-wanu.

LN Kdy by měl být hotový akční plán ke strategii?

Máme připravený návrh, který chceme v průběhu května začít projednávat se zpracovateli strategie a pak v meziresortu. I v kontextu aktuálního dění okolo Vrbětic však musíme zhodnotit, jaké spektrum úkolů bychom měli vládě navrhnout ke schválení.

LN Část strategie se věnuje přípravě a tréninku na hybridní působení. Jak a kdy proběhne první takové cvičení?

Cvičení s hybridním komponentem se odehrávají už dnes v rámci NATO či EU. Předminulý týden proběhlo také mezinárodní cvičení Locked Shields, kterého se na pozvání Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) účastnili i zástupci bezpečnostní komunity. Obsahovalo i strategickou část. Ta se týkala hybridního scénáře, do kterého byl vtažen finanční sektor. Ministerstvo obrany plánuje ve spolupráci se soukromým sektorem podobná cvičení. Jde o to pochopit, že v hybridním působení není zřetelná hranice mezi otevřeným konfliktem, krizí, mírem a nepřátelskou činností. Odborně se tomu říká cvičení v „šedé zóně“.

Propaganda, informační válka, kybernetické útoky i kriminální a teroristické činy. Obraně před útoky, kterým v současném světě čelíme, má pomoci strategie proti hybridnímu působení. Tu minulý týden posvětil kabinet. Jak výraznou roli v tom hraje strategická komunikace, popsal LN Jan Havránek, náměstek ministra obrany pro řízení sekce obranné politiky a strategie a spoluautor dokumentu.

LN Jak bude vypadat scénář? Půjde o simulaci výbuchu muničního skladu za pomoci cizích agentů?

Klíčové je, aby cvičení probíhalo podle scénáře, který je jak realistický, tak překvapivý. Smyslem rozhodně není, aby vše proběhlo podle příručky. Právě naopak. Účastníci cvičení by měli být zaskočeni a neměli by být stoprocentně úspěšní. Zásadní je ukázat slabiny a vyvodit z toho ponaučení.

Takových cvičení by se měli účastnit manažeři, úředníci, ale i politici. Účelem je, aby byli schopní se v určitých situacích správě rozhodnout a aby věděli co dělat. Ne vždy bude na rozhodování dostatek času. Inspirovat bychom se mohli například ve Finsku, kde pro úředníky, politiky, manažery a šéfy velkých firem či pro zástupce médií nebo neziskových organizací pravidelně pořádají tzv. kurzy národní obrany v podobně boot campů. Jejich absolvování se přitom považuje za velmi prestižní záležitost.

LN Chcete nahnat politiky do školních lavic?

Loni na půdě parlamentu ministerstvo vnitra a NÚKIB uspořádaly cvičení Stálé komisi pro hybridní hrozby. Byla to jednoduchá debata o scénáři, který se týkal zahraničních investic do kritické infrastruktury. Bylo to důležité. Politici byli vystaveni situaci, kdy museli bezodkladně rozhodovat.

LN Jaká je odezva od politiků?

Účastnil jsem se několika podobných cvičení v NATO, kde jsem působil. Nikdy se mi nestalo, že by byl někdo rozladěn. Všichni to brali, že se něco nového naučí. Neméně důležité je však odstraňovat zjištěné nedostatky.